Těžko si vysvětlit, proč vlastně Hradec nad Moravicí zatím nevévodí seznamům turistických zajímavostí a žebříčkům nejfrekventovanějších historicko-stavebních památek. Pozornost si totiž rozhodně zaslouží, a nejen díky svému zdobně pohádkovému provedení. Jeho zámecký areál by totiž s přehledem mohl aspirovat na jeden největších v Čechách, a rozhodně pak ve Slezsku. Tedy za předpokladu, že bychom nebrali jednotlivé zdejší stavby stavebního díla jednotlivě, ale jako ucelený komplex. Kromě Bílého zámku je tu totiž ještě rozsáhlý park, Bílá věž a také Červený zámek. A právě na něj se v posledních letech soustředila péče a pozornost architektů. Potřeboval obojí.
Společná minulost, nejednotný styl
Studio ATELIER 38 s.r.o. se tu mezi lety 2017-2019 muselo vypořádat s dost nelehkým přístupem k rekonstrukci památkově chráněného objektu, který kromě významných kladů původní architektury nesl i značné neduhy zanedbané a po generace neoptimálně využívané stavby. Projektu, který byl atypický svou náplní i rozsahem, se zhostil architekt Jan Zelinka a autorizovaný inženýr, Luděk Valík. Společně pak pro skutečně náročného klienta, Národní památkový ústav (Územní památková správa v Kroměříži) vytvořili novou naději budoucnosti místa, které na každém kroku upomíná na svou velkou minulost. Pro celý zámecký komplex, který byl v roce 2001 zařazen seznam Národních kulturních památek, je přitom typické výrazné promísení stavebních slohů.
Užitečná lekce z historie
Ostatně, první zmínky o Hradci a jeho hradisku pocházejí z poloviny 11. století. Víme také, že po velkém požáru v polovině 13. století započal s velkorysou výstavbou pevného gotického hradu Přemysl Otakar II., s úmyslem posílit severní hranici království. Čas šel ale dál, a původně gotický hrad byl přestavěn na renesanční, posléze barokní zámek nakonec a empírovou přestavbou získal svůj charakteristický současný výraz. Do komplexu památkových budov s velmi rozsáhlým parkem se vstupuje branou, která je součástí novogotického Červeného zámku. A o ten tu zrovna jde.
Takzvaný Červený zámek fungoval jako komplex koníren, zbudovaných v 80. letech 19. století podle návrhu vratislavského architekta Alexise Langera. Ten se při jejich návrhu nepochybně nechal inspirovat „cihlově červenými“ severoněmeckými gotickými hrady křižáků v Polsku. Na pár snímcích není těžké Červený zámek a třeba Malbork zase tak těžké zaměnit. Právě do tohoto nákladně vystavěného objektu pak kníže K. M. Lichnovský umístil stáj pro své anglické plnokrevníky, s kompletním zázemím své knížecí garáže. Tedy spolu s vozovnou pro bryčky a kočáry, kočárovnou/kovárnou a dalšími provozními místnostmi a sklepy. Součástí byla i obytná věž s hostinskými pokoji, věž hodinová a také ona fenomenální hlavní vstupní brána do celého zámeckého areálu.
Když koním odzvonilo
Tuto podobu si ale v nastalých dekádách nedokázal Červený zámek udržet, a do funkce a podoby panského sídla se svými politickými a hospodářskými zvraty promítla historie celého 20. století. Zájem knížete Lichnovského o konírny slábl s jeho rostoucí zálibou v automobilismu. Poté co Lichnovští opustili v roce 1913 Hradec jako své hlavní sídlo, ztratil objekt definitivně svůj původní účel. Během první světové války využívala areál koníren armáda jako nemocnici pro raněné a nemocné koně východní fronty. Lichnovští pak už neusilovali o zachování, ale v průběhu 30. let jen o demolici tehdy prakticky již nevyužívaného objektu. Ten si ale region nechtěl nechat vzít.
Pro vysoký zájem vlastivědný a turistický, jak píší kroniky: „Ublížilo by to velmi cestovnímu ruchu a poškodilo krajinný ráz celého městečka“ – však státní správa mladé Československé republiky jejich záměr nepodpořila. V závěru 2. světové války byl zámek při bombardování poškozen a částečně vyhořel, v poválečných letech byl provizorně opraven. Poté, co bylo zamítnuto umístit zde státní hřebčinec, byly konírny v letech 1954-59 adaptovány na restauraci s hotelem a společensko-kulturními prostorami. V roce 1972 část objektu vyhořela a stav z rekonstrukce z roku 1975 je až na drobné dispoziční zásahy zachován dodnes.
První úkol? Zajistit, aby to někomu nespadlo na hlavu
Vyčerpávající popis historie jen podtrhuje to, jak široký díl práce na architekta a inženýra studia ATELIER 38 s.r.o. čekal. Na rekonstrukci tu čekalo vše, a hodně z toho už bylo otálením poškozeno. Práce tedy zprvu měly spíše charakter záchrany. První etapa rekonstrukce a památkové obnovy musela zajistit to nejnutnější – staticky ohrožené zdivo, klenby, vyhlídky a krovy a výměnu střešní krytiny a vikýřů.
Hodnotné historické zdivo bylo zachováno v maximální míře. Opět se vracela původní krása. Fasádu zámku z režného zdiva s kamennými prvky z červeného pískovce teď zdobí umělecko-řemeslné prvky. K vidění znovu jsou erbovní a nápisové desky, chrliče, maskarony, rozety, zakončovací články, číhající socha zlomyslného baziliška, komínová hlava.
Uchování minulé krásy pro budoucnost
„Na fasádě vstupní brány byl po letech konečně doplněn ukončovací článek tzv., Věžice,“ popisuje Luděk Valík. Klenutému dvoulodnímu prostoru Dolních koníren, tedy místu, kde dříve v hospicu odpočívali ranění koně, byla navrácena jeho původní dispozice a monumentalita. Nyní je využíván pro výstavy, koncerty. Část vnitřního objemu pak získala charakter záchovné glyptotéky/lapidária. Tedy místa, které slouží k uložení původních soch a fragmentů ze střech a fasády objektu.
V rámci úprav krovů došlo k realizaci valbových vikýřů, které odpovídají řešení z 50. let 20. století a vyhovují potřebám ubytování. „Střešní krytina je řešena technikou skládání ze štípané břidlice s minimalizováním klempířských prvků,“ říká Jan Zelinka. „To znamená, že břidlicí je vykryto také úžlabí, nároží, hřeben a okap.“ Nádvoří bylo pro potřeby kulturních akcí opět sjednoceno. „Celoplošné vydláždění je pojato jednotně v materiálu žuly, aby celkový dojem nekonkuroval romantickému výrazu Červeného zámku,“ zmiňuje Zelinka. Hodí se také doplnit, že především v letních měsících zlepšuje mikroklimatické podmínky na nádvoří fontána v provedení tzv. skryté vody.
Výsledek potěší. Objekt je teď důstojným vstupem do celého památkově chráněného komplexu, a byť je bývalou konírnou, můžete jej bez obav nazývat zámkem. Zaslouží si to.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Červený zámek v Hradci nad Moravicí |
| Typ projektu: | rekonstrukce národní kulturní památky |
| Architektonické studio: | ATELIER 38 s.r.o. |
| Lokalizace: | Hradec nad Moravicí, Česká republika |
| Vedoucí projektu: | Ing. arch. Jan Zelinka, Ing. Luděk Valík |
| Statika: | MARPO s.r.o. |
| Požární ochrana: | Ing. Petr Matějek |
| Technika prostředí staveb: | Cond Klima |
| Gastro: | Mava spol. s r.o. |
| EPS: | BESCOM s.r.o. |
| Krovy a střechy: | H&B Delta s.r.o., Vsetín |
| Klient: | NPÚ - Územní památková správa Kroměříž |
| Realizace: | 2017-2019 |
| Zastavěná plocha: | 4700 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek