Jako fotograf amatér jsem si chtěl rozšířit obzory a zkusit, zda kamera (byť IP z oboru security) bude na podobném principu jako moje „zrcadlo“5). Tak slovo dalo slovo a s jedním kolegou, říkejme mu třeba Majk, jsem se dohodl o zapůjčení IP kamery značky A**S – přeci tu nebudu dělat reklamu. Kamerka sice pamatovala dobu, kdy Mrtvé moře bylo ještě nemocné, ale pro moje potřeby krásně stačila. Kameru jsem donesl domů a trvalo mi skoro týden, než jsem se jí odhodlal ukázat svět kolem nás a zapojit ji k PC. Zde však začíná moje cesta a příběh o tom, jak jsem malé kameře ukazoval velký svět.
Den „D“ mínus 7
Přebírám od Majka kameru, ukládám ji s něhou, jako by byla má vlastní, do kapsy v batohu, kterou jsem předem vystlal starým svetrem tak, aby se kamera nemohla o nic poškrábat. Svižnou chůzí opouštím kancelář, protože za 5 min mi jede MHD a má cesta na zastávku trvá obvykle něco kolem 7 min. Doma batoh uklízím na místo u pracovního stolu, kde jako jeho starší kolegové ještě mladistvých prázdninových dob, poslušně čeká týden na to, že ho otevřu a kameru opět vyndám. Ne, že bych neměl čas dříve, ale jako otec malého dítěte ten čas prostě ne a ne najít, tedy možná spíš ne a ne chtít najít. Den vytažení kamery nazvu zcela takticky dnem D.
Den „D“
Po celodenních peripetiích v pracovním procesu a naladění se na pokojnou večerní vlnu otevírám batoh a vyndavám kameru a zapínám notes. Zapnu kameru do sítě a marně hledám tlačítko na „wájfáj“. Po 2 minutách hledání zjišťuji, že IP kamera se jí neříká jen tak zbůhdarma, a tak měním kraťasy za kalhoty a mažu do sklepa pro patch cord od starého modemu a v koutku duše doufám, že kameře nevadí, zda je patch cord normální nebo křížený. Po připojení kamery do PC nadšeně vlítnu na stránky výrobce a jdu stahovat SW. Chvilku mi trvalo, než jsem se v přehledu všeho možného SW zorientoval a stáhnul správný „tool“. Instalace proběhla standardní cestou. Ale jedno se musí výrobci nechat. Při instalaci programu v menu „select language“ chybí snad jen Esperanto a Klingonština. Po úspěšné instalaci otevírám okno programu a jde se na to. Hned první zádrhel na mě čekal v podobě nastavení pevné IP adresy v PC. Kdysi dávno jsem takovou věc již dělal, avšak v té době to bylo ještě na Windows XP jen pro to, abych mohl s kamarády hrát „LANku“.
Nu což, chvilku nenásilné konverzace se strejdou Googlem a IP adresa byla změněná i na mých Windows 10. Konečně se tedy vrhám na to, abych načetl kameru. Automaticky dávám skenovat ze sítě a ono nic. Kamera jen oranžově bliká jak semafor na IP Pavlova v půl 3 ráno, ale krom toho se nic neděje. Sahám tedy do batohu a vyndavám obecný manuál ke kameře. Na první stránce pod nánosem prachu a pavučin čtu, že kameru je dobré resetovat do továrního nastavení. Okem „znalce moderní výpočetní techniky“ tedy mačkám tlačítko ze spodu kamery a čekám. Po čekání více jak jedné minuty, kdy se opět nic nedělo, znejistím a kouknu do návodu znova.
Zjišťuji, že návody jsou od toho, aby se četly, a tak čtu znovu a lépe a nacházím poznámku o tom, že mám kameru odpojit od sítě, pak zmačknout resetovací tlačítko, držet jej a teprve poté znovu připojit kameru ke zdroji. Fajn, teď už to klaplo. Zkouším znovu aktualizovat detekci v programu, který mi píše: „Vydržte prosím, tento proces může trvat i několik minut“. V mém případě to trvalo jen něco málo kolem minuty. Po hlášce, že scan proběhl, úspěšně vidím svou kameru jako jediné připojené zařízení. Jupííí, jde se zkoušet.
Hned po detekci kamery, mi prográmek nabízí update firmwaru. S heslem „jdu s dobou“ volím nejnovější firmware a dávám stahovat. Prográmek se tentokrát zasekne již na delší dobu a po tom co můj pohár trpělivosti téměř přetekl (trvalo to asi 3 minuty), se na obrazovce objevila hláška, že kamera byla upgradována na nejnovější firmware.
Věděl jsem, že pro připojení kamery do sítě je nutné změnit její IP adresu. „Díky Majku“ za cenou radu, říkám si v duchu a jdu do nastavení. Naštěstí je menu na nastavení velmi jednoduché a cesta výrazně kratší než při změně IP adresy ve Windows. Zaškrtávám políčko „zvolit adresu manuálně“ a už cvakám 192.168.0.93. Klik na uložit a jde se znova čekat. Po chvíli chroupání prográmek zahlásí, že změna IP adresy proběhla úspěšně a zkouší se s kamerou „skamarádit“. Bohužel po asi dvou minutách snažení to prográmek vzdává s hláškou, že kamera nekomunikuje. Zřejmě se mi mstí, že týden ležela v batohu. Se stoickým klidem si říkám, že to se občas stává a jdu se pokoušet o změnu IP adresy znovu. Po 2 minutách chroupání opět stejný výsledek. „Fajn!“ jdu to tedy zkusit potřetí. Opět ťukám těch 9 čísel, opět čekám 2 minuty a opět ta samá chyba. Nebudu to tu déle protahovat. Po dalších 5 pokusech jsem rezignovaně program ukončil, kameru vypl, „hodil“ ji do batohu a se sklenkou bílého si šel pustit film, protože nervy mám jen jedny.
Den „D“ plus 1
Po náležitém vychladnutí mé horké hlavy a po dalším dni pracovního procesu jsem se opět plný elánu jal pokořit změnu IP adresy. Pokusů proběhlo opět několik a opět jsem dopadl jak sedláci u Chlumce, až jsem si začal říkat, že ta kamera musí být rozbitá. Nakonec jsem odložil všechnu svou hrdost a napsal SMS Majkovi. Ten mi obratem poslal odkaz ke stažení jiného toolu. Po stažení toolu se kameru podařilo načíst hned napoprvé, a dokonce i hned na poprvé jsem změnil IP adresu. V radostné euforii a pěstí semknutou nad hlavou jsem v duchu prohlásil Heuréka a přistoupil k dalšímu kroku prohlubování přátelského vztahu s kamerou. Zadal jsem do prohlížeče definovanou IP adresu a zmáčkl enter. A ono, věřte nebo ne, se nedělo vůbec nic. Začal jsem jímat podezření na další zádrhel. Po chvilce načítání mi prohlížeč vyhodil hlášku, že web není dostupný a nadšený psí kosmonaut lovící svou kost mi zakryl obrazovku.
V první fázi jsem si myslel, že je špatně IP adresa. Nastavil jsem ji tedy znovu a místo 93 na konci dal 92. Otevřu prohlížeč a znova ťukám do lišty novou IP adresu. Dávám enter a co myslíte pane doktore? Neměl ho tam. Slovy klasika ani tento pokus nebyl úspěšný, a tak jsem začal hledat problém jinde. Trošku to zkrátím, můj troubleshooting spočíval v resetu routeru, výměně kabelu, resetu PC, instalace 2 jiných prohlížečů, a nakonec i k sebemrskačskému kroku v podobě vyzkoušení Internet Exploreru. Jediné, co zabralo, bylo vyzkoušení, zda se na IP adresu připojím přes svůj domácí PC. A světe div se, ono to jelo. Po sklence vína a krátkém řešení problému mezi klávesnicí a židlí jsem dospěl k závěru, že když na domácí půdě je vše ok a firemní PC kameru nemá rád, bude problém v něm. Hledání problému mi chvíli trvalo a víceméně čirou náhodou jsem zjistil, že za vším stojí Cisco a jejich VPN, která mi blokovala přímý přístup na kameru. Po vypnutí VPN jsem znovu zadal IP adresu do prohlížeče, který si ji už poslušně pamatoval, a po pár sec chroupání se přede mnou objevila uvítací stránka výrobce. S velkým pocitem zadostiučinění vkládám jméno a heslo a otevírám menu kamery.
Po prvním shlédnutí menu si připadám trošku jak v Jiříkově vidění a nechápu, jak je možné nastavit tolik funkcí na přístroji velikosti půllitrové pet láhve. Metodou pokus omyl jsem procházel položku po položce a zjišťoval, co že kamera vlastně všechno umí. Bohužel jsem si nápisu „live view“ všiml asi až po 10 minutách slepého nastavování menu a tak jsem své první nastavení nebyl schopný konfrontovat s realitou. To se změnilo po rozkliknutí streamu v druhém okně. Asi největším oříškem bylo uložení na SD kartu, jelikož mi kamera nechtěla brát mou 32 Gb kartu ze zrcadlovky. Po několika pokusech s formátováním jsem zjistil, že je problém v kontaktech čtečky a kartu je třeba pořádně zasunout a „docvaknout“. Druhou věcí, kterou jsem si chtěl vyzkoušet, bohužel opět neúspěšně, byl motion autodetect. Kamera k tomuto úkonu potřebuje Flash player, který však odešel do věčných lovišť prosincem loňského roku a tím mi překazil mé kamerové záměry. Další drobné nastavení jsem upravil podle citu a kameru nechal běžet cca 3 dny, než mi došla kapacita karty, což přes kvalitu obrazu a kapacitu karty nebylo tak špatné. I když kvalita obrazu je v dnešním pohledu silné slovo. Při rozlišení 1024x768 pixelů byl rozpoznáván tak maximálně pohyb, ale o větších detailech, na vzdálenost cca 10 m nemůže být moc řeč.
Závěrem
I přes počáteční porodní bolesti při poznávání tajů kamerových systému jsem nakonec odešel z boje víceméně jako vítěz a jsem rád, že jsem se po několika měsících odhodlal zkusit něco nového a zapsal si zářez na svou pažbu zkoumání nových věcí. Technickou stránku věci, díky „znalosti“ jedné kamery, mi nepřísluší hodnotit, nicméně pokud bude další příležitost, například s novějším kouskem kamery, tak určitě budu chtít opět tasit meč a jít do další objevovací bitvy.
P.S.: Pravým důvodem pro pořízení kamery byla čistě má zvědavost o využití kontejnerů na směsný odpad, jež máme před domem a které se bohužel velmi rychle plní. Chtěl jsem si udělat analýzu pro vlastní potřebu, kde mi kamera měla sloužit čistě jen jako počítadlo osob. Vzhledem ke vzdálenosti, rozlišení a základnímu objektivu kamery bylo vyloučeno, aby šlo rozpoznat osoby v obličeji při vzdálenosti cca dvaceti metrů, takže pro mou potřebu byla zvolená kamera ideálním řešením. Pokud byste uvažovali nad pořízením, byť straší, kamery pro podobný účel tak můžu jen doporučit. Nicméně při použití kamery jako zařízení pro ochranu majetku bych se určitě poohlédl po novějším modelu, který nabízí lepší rozlišení i možnosti konektivity – například propojení přes mobilní aplikaci.
Vysvětlivky:
- „MaRák“ - Obecně pracovník v oboru Měření a Regulace.
- „Security“ – Oddělení profese slaboproudu se zaměřením na dozorčí a monitorovací systémy.
- „Kamerovka“ - Kamerové systémy – trocha slangu od kolegů z oddělení Security
- „BMS“ – Systém správy budov (z anglického Building Management System)
- „Zrcadlo“ – Slangové označení pro digitální zrcadlovku
Sdílet / hodnotit tento článek