Záhumenky středo-slovenských turčianských dědin obvykle zdobila užitná hospodářská stavení, stodoly a seníky. Ve vesnici Mošovce se ale čas nezastavil, a tak tu na okraji jedné takové parcely vyrostl nový rodinný dům. Obydlí, které se chytře přizpůsobuje místu, těží z jeho košatých tradic. Ale nenechává se omezovat jejich diktátem a přináší sem něco příjemně nového, neokoukaného. Scénická skladba okolí tu podléhá jasnému motivu. Z mírně na jih se svažujícího pozemku, obklopeného řídkou zástavbou a zahradami, se výhledy upírají k Velké Fatře. Je to Hora, která promlouvá ke stavbě a Dům na jejím úpatí, který ji naslouchá.
Krajiny vnější a vnitřní
Architekti tu pro svůj návrh vyšli z archetypu naznačeného původní typickou zástavbou, tedy z dřevěných roubených stodol s částečně lepenými - zděnými stěnami, a pravidelnými stanovými střechami. Tento model předurčil podobu materiálového řešení fasády, profilu střechy a kompaktního provedení stavby. Na relativně skromné ploše parcely tu vyrostly dva propojené obdélníky stavby, k sobě navázané a k jednolitosti propojené dvojitou sedlovou střechou. Vyšší a nižší rozkročenější štít v těsném dotyku pak evokují srovnání s graficky stylizovanou podobou vrcholů Tlsté a Ostré. Dům tedy pomyslně vrhá stín Horou.
Kromě těchto působivých a lehce poetických náznaků, jež utvářely krajiny vnější, ale Dom Hora rozvíjí i ryze praktické aspekty krajin vnitřních. Objekt se nesnaží expandovat do plochy, a místo toho rozvíjí svůj potenciál na úrovni „dvou až tří“ podlaží. Uvozovky odráží určitou nejistotu, protože ústředním prvkem plánu je tu vertikální členění prostoru, které roste z nestejně hlubokých základů a nerovnocenných pozic provázaných pater. První a druhé podlaží se totiž částečně kryje v zemi, a svým polo-suterénním provedením snižuje výšku navázaných podlaží o půl-patro.
Vertikální členění dává prostor růstu
Obytné zázemí ložnic se tu překvapivě nachází blíže k zemi (je o metr níže než vstup do domu), zatímco vstup do objektu a společenské prostory se nesou nad nimi. Stejně jako dětské pokoje, koupelna a technické zázemí. Je to netradiční uspořádání, které ovšem v daných dispozicích dává perfektní smysl. Násobí totiž soukromí a klid rodičů, zrovna tak jako volně otevírá dům do malé zahrady. Od vstupu, situovaného v podstřeší na severovýchodní straně, tak projdete celým domem až ven na druhou stranu, aniž byste vstoupili do klidné „noční“ části domu.
Třetí podlaží, navázané na terasu, nabízí kuchyň s jídelnou. Znovu je to prvek lehce atypický, protože rodinné domy si privilegovaný výhled do krajiny obvykle nechávají pro ložnice rodičů a pracovny. Tady se ale z krás scenérie může těšit celá rodina. Výhod má toto řešení povícero. Například klima v ložnici bude i v parném létě velmi příjemné, jídelna má kontakt s kuchyní a prostor pro hry a zábavy dětí je navázán na bezpečné prostředí vymezeného dvora zahrady. Dům tak balancuje na hraně toho, co je pořád ještě tradiční, a co je naopak pronikavě nové ale za daných okolností plně funkční.
Kvalitu bydlení přitom významně ovlivňují propojení, fyzická i vizuální, uvnitř domu a jeho jednotlivých etáží. V plánu může působit poněkud chaoticky, ale smysl jí dává všední užívání a kontrola nad obývaným prostorem. S užitnou plochou 102 metrů čtverečních se sem pohodlně vchází 4 pokoje, respektive dva dětské pokoje, ložnice, a velmi prostorně disponovaná jídelna/kuchyně s příjemným zázemím a interiéry i vybavením vedená v přírodním designu. Přírodní materiály, dřevěné plochy, pak doplňují zemitější barevné tóny.
Dřevostavba s železobetonovou spodničkou
Dom Hora nicméně klame tělem, a to, co zvenčí vypadá jako alternativní dřevostavba s roštovou fasádou je ve skutečnosti důmyslně sestaveným objektem, vytvořeným kombinací konstrukčních systémů. Při zemi a pod zemí je železobetonovou skořepinou, na které stojí už klasická sloupková dřevostavba, se stěnami z velkoformátových bio-desek. Spodní část stavby je zateplená stříkanou izolací a šedivým epoxidovým nátěrem s UV ochranou (vypadá to podobně jako hlínou vymazávaný základ stodol), svrchní partie pak utváří vertikální obklad fasády z modřínu. Ten dodává celému domu syrové přírodní vyznění.
Průniky do stavby, okna a dveře, jsou vyvedeny s pomocí kombinovaných dřevo-hliníkových rámů. Odráží eleganci a styl budovy, která je „původní“ navenek a moderní zevnitř. Střechy jsou plechové, což je vzhledem k místním podmínkám velmi praktické řešení. Zahrada je rozdělná na části s různými funkcemi, od okrasných po hravě dětské. S rozčleněním zahrady přitom vypomohlo přirozené rozfázování terénu, takže dělení nepůsobí uměle. A to ostatně platí i pro celý Dům Hora. Obsahuje totiž rysy charakteristické pro celý region a jeho stavební historii, které ale v nově pojatém konceptu vertikálně členěného rodinného domu převádí do současnosti.
Sdílet / hodnotit tento článek