Co uděláte s koněm, který stůně? V Belgii na to měli po staletí zažitý postup, uplatňovaný tam, kde hrozil přenos nemoci na ostatní ceněné čtyřnohé chovance. Pro koně s infekčními neduhy, jež si během léčebné kůry žádaly setrvalou veterinární péči, tu vznikaly tzv. karanténní stáje. Zařízení okresního formátu, které můžeme chápat jako specializované koňské kliniky. Bylo to navýsost praktické opatření, protože to izolovalo potenciálně šiřitelnou nákazu z chovu, a soustředilo to starostlivou péči odborníků do jednoho místa.
První takové instituce se soustředily na koně armádní, ale brzy vznikaly i pro ty civilní. Pro majitele koní to nebylo zrovna laciné, ale úspěšnost léčby tu byla vysoká. Ale vyplatila se. Takové karanténní ustájení přitom mělo až hotelový komfort: koně tu byly drženi v odděleném ustájení (aby se minimalizovalo riziko přenosu), v plánu polo-uzavřeného areálu měl každý svůj „dům“ jen pro sebe. Oddělené tu byly i výběhy a ohrady, s výjimkou společné pastviny pro rekonvalescenci.
A samozřejmě, aby se maximálně omezila rizika zavlečení nemoci z karanténních stájí do běžných chovů v okolí, stával tento veterinární areál úplně stranou zasídlení nebo obhospodařovaných ploch.
Tady se léčili koně
Tento roztomilý střípek z koňské historie po sobě zanechal řádku architektonicky mimořádných objektů, z cihel vystavěných stájí, jež dnes v Belgii požívají památkové ochrany. Má to ale jeden háček. Koní je dnes o dost méně, než před staletími, standardy péče se mění též. A tak tyto areály pozbyly účel své existence. Bez dalšího využití pak chátrají. Což bylo i smutným osudem bývalých karanténních stájí, nedaleko Kalmhout.
Všechny zmíněné ingredience tu jsou přítomné: stavebně rozvolněný plán jednotlivých cihlových stájí koňské vesničky, ústřední budovy pro veterináře a stájníky a jejich obytné zázemí. Vše obstoupené širokými zelenými pastvinami. A také „odstup“ od civilizace: bývalý karanténní objekt stojí skoro na hranicích s Holandskem, v těsném sousedství s 6000 hektary přírodní rezervace Kalmhout Heide. Je to krásné místo. Jen bylo zanedbané, opuštěné, a další stavební vývoj tu blokovala památková ochrana, jež neumožňovala zásadní změny uspořádání.
Soběstačná a nezávislá komunita
Ze stavebního břemene učinit znovu smysluplný a ekonomicky přínosný areál se na popud klienta – majitele (developerského konsorcia HEEM), pokusili architekti ze studia B-Architecten. Jejich dílo, dohotovené v roce 2020, od té doby sesbíralo hned několik ocenění. Které, možná trochu překvapivě, s koňským světem tolik nesouvisí. Objekt tzv. Qville (někdy také QVille) se stal jedničkou v kategorii Rozvoje rezidenčního potenciálu a také je oslavován za svůj herbestemming. Tedy příkladné zpracování projektu adaptivního znovu-využití objektu.
A o to přesně jde: areál je použit k novému účelu, než k jakému byl navržen. Není to ale klasická rekonverze přestavbou, protože celý soubor budov zůstal ve svých dimenzích vlastně zachován a odpovídá stavu, kdy tu ještě akustickou kulisu dotvářelo frkání ze stájí a klapot kopyt na dlažbě. Místo nich ale jednotlivé „domky“ stájí obývají lidé. Qville se totiž stalo novou soběstačnou vesnicí, a naplňuje kritéria společenské poptávky v oblasti podpory tzv. komunitního – sdíleného bydlení.
O koně je totiž v dnešní Belgii o dost menší zájem, než o moderní trendy ekologického bydlení. A zrovna model „komunity“, která by společnými zdroji dokázala obstát v soběstačnosti s obnovitelnými energiemi, patří k velmi populárním.
Na týmu profesionálů ze studia B-Architecten bylo zrekonstruovat stáje do podoby, kdy při zachování původní skladby fasády dojde k proměně interiérů. A tím vytvořit soubor vesnice, která kombinuje soukromé bydlení se sdílenými prostory, vytváří vnitřní komunitu a podporuje svou společenskost a spolupráci mezi obyvateli. Rozvolněnost plánu – odstupy mezi stájemi – tomu výtečně nahrávaly, stejně jako koridory chodníků. Kamenem dlážděné cesty propojují celý areál.
Komunita v Qville se zřekla automobility, a dala před parkovišti přednost integraci zeleně. Jeden každý dům by jí měl vlastně málo, ale protože jde o celý hrazený areál, má ji každý dost. Stejné je to i se solárními panely: jedna střešní elektrárna by k pokrytí spotřeby stačit domácnosti nemusela. Ale k dispozici je tu kapacita všech střech, což při úsporném režimu vystačuje každému. Komunita si zakládá na tom, že má net-zero bilanci spotřeby energie, spotřebují to, co vyrobí a nemusí odebírat (i když mohou) ze sítě.
Podobné je to i se systémy jímání a rekuperace dešťové vody, jejím přečišťováním. Závazek využívat „šedou“ vodu se tu promítá do nižší spotřeby a vyšší udržitelnosti. Je poplatný jak pro zálivku zahrad, tak pro splachování v obydlích.
Společně dokážeme víc
QVille má ve svém obvodu celkem 13 budov, které nabízí 44 různých obydlí. Dohromady tato „vesnice“ pokrývá plochu 1,7 hektaru. Obytné jednotky, jejichž velikost se pohybuje od jedné do čtyř ložnic, mají vlastní zahradu za humnem (po obvodu areálu), s výhledem z domácností současně do vnitřních pasáží a na okolní pole.
Každý objekt si přitom v rámci možností zachovává své původní architektonické prvky. Klasikou je cihlové zdivo, nebo tmavé dřevěné obložení, vše s dvouplášťovou střechu typickou pro stáje. Krytinu, stejně jako rámy oken a dveří, v tomto případě renovovaných ateliérem s přidáním nových šindelů a střešních oken. Provedení je celkově malebné, protože bývalé stáje mají shodné měřítko. A příjemně jej doplňují právě ty sdílené společné prostory. Nečekejte slaměné chýše, Qville je ve svých standardech velmi racionální.
Společné prostory zahrnují krytý bazén a wellness, dílny a místa sdílené aktivity, sport. A krytou terasu pro společenské setkávání - vybavenou stolem a kuchyní - a lemovanou rybníkem. Součástí „služeb“ areálu jsou četné přístřešky pro kola, před objektem usazené parkoviště pro sdílená komunitní auta (půjčit si je může každý obyvatel), která fungují na elektřinu. Nechybí tu ani nabíjecí stanice, opět na solární energii.
V části, jež byla dříve vymezena provoznímu zázemí, a fakticky dnes utváří široké průčelí vesnice, se nachází prostory pro turisty. Ty zvědavé, kteří se třeba chtějí podívat, jak Qville vlastně funguje. Tady se nachází docela normální belgická hospoda a penzion, u vchodu je pak umístěna recepce s infocentrem.
Qville je v mnoha ohledech inspirativním dílem. I když je primárně určeno komunitě, která se chce angažovat v problematice životního prostředí a hledat řešení, její stavební řešení nepopírá současnost. Architektům se podařilo zachránit památkově chráněný areál, který by bez smysluplného využití neměl šanci na přežití. A přitom našel i funkční odpověď na poptávku po mezigeneračním bydlení.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Qville Ecological Co-Housing |
| Typ projektu: | rekonstrukce kulturní památky |
| Architektonické studio: | B-architecten |
| Lokalizace: | Kalmhout, Essen, Belgie |
| Vedoucí projektu: | Christophe Combes, Evert Crols |
| Projektový tým: | Mira De Winne, Dirk Engelen, Jenne Gits, Sven Grooten, Inês Lourenço, Steven Stessens, Sietse Van Doorslaer, Brecht Van Duppen |
| Klient: | HEEM |
| Realizace: | 2020 |
| Zastavěná plocha: | 6640 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek