A jak že čistota vody na pobřeží Skandinávie souvisí s otužilci a saunovací mánií? Zásadním způsobem. Norové totiž byli průkopníky technologie plovoucích saun. Když lehce odhlédneme od zdravotních benefitů saunování - a podíváme se kriticky na roztápění sálavého ohně v utěsněných dřevěných komůrkách – zjistíme, že to z hlediska požární bezpečnosti vlastně není moc šťastný nápad. Určitě ne ve městě, které je z větší části vystavěné ze dřeva.
Na vodě jako doma
Norové ale chytře předcházeli možnému riziku tím, že na provoz sauny adaptovaly plovoucí domky. Oheň v nich se rozdělal, až když plovoucí sauna, zakotvená u nábřeží, trochu vzdálila od pevniny. Současně s tím pak měli zapaření a prohřátí uživatelé tu nejlepší možnost zchladit se přímo v ledové vodě fjordu. Necelých 200 let nazpátek měla v celoročním průměru teplotu 13°C. Nic pro zimomřivé nátury.
Kouzelné na tom bylo, že saunovací plavidlo/hausbót mohlo měnit v průběhu „terapie“ svou lokaci. Jednou jste mohli z odstupu obdivovat architekturu centra, podruhé třeba zase fortifikace pevnosti Akerhus. Anebo pojmout kúru jako taxi – nastoupit do sauny na molu Langkaia, prohřát se okoupat ve vodě, a zakotvit u mol čtvrti Bjørvika. Po přistání jste se také mohli hned zasytit v jednom z rybích bufetů, které na pobřeží nechyběly.
Byla to součást života místních. Typická stejně, jako architektura a na ni navázané léčebné zvyky třeba v našich lázeňských Luhačovicích. Módu kouřících saunovacích domečků, tzv. Bademaschinen – sloužících jako stabilní či mobilní městské sluneční lázně, veřejná koupaliště či masážní salony unášené na vlnách v okolí Oslofjordu (a prý jich byly desítky) utnul až počátek 20. století. Mohla za to výrazně snížená kvalita, čistota vody. Nepřipomínala nic, do čeho byste chtěli dobrovolně vlézt, ať už jste se potili jakkoliv.
Vzpomínka na staré dobré časy
Tradice z Osla vyšuměla do ztracena, a znovu se připomíná až nyní. Především proto, že čistota vody, nad níž bdí environmentálně svědomití Norové, se už zase v Oslofjordu zlepšila. Architekti ze dvou norských ateliérů - ACT! a Borhaven Arkitekter a Fjord Ingeniører AS – se rozhodli oprášit střípek ne až tak dávné minulosti, a připomenout obyvatelům města časy Kristiany.
Jejich projekt - Bademaschinen Sauna – si přitom bere to nejlepší z historické předlohy, a chytrými konstrukčními řešeními to posouvá blíže současnosti. Na 90 metrech čtverečních oživuje estetiku plovoucích lázní, nabízí staronový prvek rekreace/relaxace obyvatelům, vytváří pobídku pro cestovní ruch. Zajímavostí pak je, že se dílo inspiruje designem z roku 1820, a záchovnou recyklací dává nový smysl materiálu z roku 1960.
Bademaschinen Sauna v sobě přitom nese mnoho z původní tradice. Stabilně kotví u mola Langkaia, nabízí výhled na mimořádné architektonické díla - novou budovu státní opery (projekt ateliéru Snøhetta) a Munchovo muzeum (od Estudio Herreros). Není odtržená od života města, ale je mu skutečně na dotek daleko – v podstatě je usazena přímo u komerční čtvrti Barcode, takže si sem můžete zajít cestou na nákupy.
Vyvedena je v červeno-oranžovo-žluto-hnědé (barvy prý vzdávají poctu blízkosti pevnosti Akershus), jak bývalo zvykem. A nepřehání to ani s kapacitou. Plovoucí lázně byly rodinné podniky, takže zdejších 2x20 saunujících je považováno za provozní optimum. Skládá se ze dvou saun a dvou věží s převlékárnami, které jsou uspořádány do tvaru ozubeného kola tak, aby sauny a venkovní prostory měly požadovanou orientaci směrem k městu i fjordu.
Dřevo z tropů
Architekti se snažili vyladit klasická kritéria provozu, bezpečnosti, údržby a hygieny, vše v kontextu blízké městské zástavby. Navrhovali dílo v postmoderním duchu, silně odkazující na minulost. Architektonické prvky byly proto vybrány a pro stavbu pořízeny předem, a návrh následoval jako asociativní proces.
Interiéry saun a šaten byly obloženy březovou překližkou, zatímco podlahy byly potaženy červeným vinylem. Všechny prostory byly izolovány foukanou izolací z dřevních vláken. Podstatnou složkou projektu byla recyklace. Například mosazné prvky, které tu dnes zdobí úchyty na skříňkách v šatně, pochází ze starých oken. Stěžejním – a projekt nejvíce komplikujícím prvkem – byly rámy oken z teakového dřeva. Proč právě ty?
Teakové dřevo je velmi těžké, odolné vlhkosti, rozpínání, kolísavým teplotám. Pro interiér sauny je tedy z principu ideální. Jenže pochází z tropů, a architekti nechtěli zatěžovat své dílo vysokou ekologickou stopou dovozem takového materiálu. Hledali tedy teak všemožně v Norsku, který už by nebyl zapotřebí.
„Měli jsme štěstí, protože tým Fjord Ingeniører AS zrovna realizoval rekonstrukce domova důchodců, kde v okenních rámech na teak z roku 1960 narazil,“ prozrazují architekti. Velikost teakových rámů pak ovlivnila velikost oken v sauně Bademaschinen. Rozměry dostupných oken diktovaly zbytek návrhu, který ve skutečnosti tvoří jen o málo více než konstrukční rám, v němž jsou okna zasazena.
Sauna byla postavena za částečného přispění práce dobrovolníků. Celý proces - od nápadu k dokončení – přitom trval pouhých osm měsíců. Jistě k tomu přispělo i to, že plovoucí sauny nejsou v Oslu novinkou, ale tradicí. A místní se už jistě těší, jak si ji znovu připomenou.
Údaje o projektu
Název projektu: | Bademaschinen Sauna |
Typ projektu: | plovoucí sauna, lázně |
Architektonické studio: | ACT! + Borhaven Arkitekter + Fjord Ingeniører AS |
Lokalizace: | Langkaia, Oslo, Norsko |
Vedoucí projektu: | Axel Borhaven, Armelle Breuil |
Konzultace: | Martin Håskjold Larsen |
Dodavatel materiálu: | Møre Royal, NARVI Oy Finland |
Klient: | Fjord Ingeniører AS |
Zastavěná plocha: | 90 m2 |
Rok dokončení: | 2021 |
Sdílet / hodnotit tento článek