Obecně je přijímáno pravidlo, že vlhkost palivového dřeva by neměla být vyšší jak 20 % a dřevo na tuto vlhkost by mělo schnout alespoň 2 roky. Hovoříme o relativní vlhkosti, tedy z pohledu energetiků o obsahu vody ve dřevě. Rychlost vysychání palivového dřeva můžeme významně urychlit tím, že jej nařežeme na finální požadovanou délku (podle typu topeniště) a rozštípeme na menší kusy. Ale jak dlouho potrvá, než rozštípané čerstvé dřevo z nedávno pokácených stromů vyschne na požadovanou minimální vlhkost 20 %?
Pokud vás to zajímá, pojďte se spolu s námi zúčastnit malého projektu, který má za cíl průběžného sledování „schnutí“ palivového dřeva od jeho nákupu až po dobu, kdy dosáhne kýžené vlhkosti (tedy obsahu vody) 20 %.
Komentář k druhému měření po 8 dnech skladování
Dřevo je skladováno volně na paletě tak, aby zabralo co nejméně prostoru, tedy tak, jak by bylo skladováno běžně. Shora není nijak přikryto. Během 8 dnů, které uběhly mezi počátečním a druhým měřením, skladované dřevo celkem 3× „zmoklo“ (jeden den pršelo prakticky nepřetržitě). Po osmi dnech skladování došlo k poměrně výraznému poklesu vlhkosti obou vzorků palivového dřeva. U smrku poklesla průměrná hodnota relativní vlhkosti ze 42 % na 29 %, což je potvrzeno i snížením váhy štěpu z původních 2,91 kg na 2,45 kg. U buku se relativní hmotnost snížila z 38 % na 31 % (pokles váhy z 3,45 kg na 3,15 kg).
- Na čelních plochách štěpů z buku se již objevují viditelné praskliny, které jsou spojeny s vysycháním.
- U smrku prozatím praskliny nejsou pozorovány.
Pro vysvětlení relativně velkého úbytku hmotnosti (a s ním i vlhkosti měřených vzorků) je nutné se seznámit s tím, jak je voda ve dřevě vlastně vázána. U čerstvě pokáceného stromu tvoří téměř ¾ veškeré vody, kterou dřevo obsahuje, tzv. voda volná (kapilární). Jedná se o vodu v kapalném skupenství, kterou strom odebírá především kořenovým systémem z půdy. Tato voda má obdobnou „transportní“ funkci jako krev v lidském těle. Rozvádí živiny po celém stromu od kořenů až po listy a také obráceným směrem. Vyplňuje dřevní cévy a tracheidy (jakési obdoby tepen a žil) a mezibuněčný prostor dřevních pletiv. Po pokácení stromu se voda volná ze dřeva uvolňuje poměrně snadno a rychle a po jisté době ze dřeva vyprchá zcela přirozenou cestou. Její uvolňování navíc významně urychlí rozřezání kmene na krátká polena a jejich rozštípání, čímž se zmenší vzdálenost k povrchu polena, kterou voda k opuštění dřeva musí překonat.
Stechiometrie spalování jako vztah mezi mužem a ženou - SMOKEMANovo desatero správného topiče, Trailer 1
přečíst článekZbylou ¼ vody v čerstvém dřevě tvoří voda vázaná (hygroskopická). Ta je převážně ve formě páry vázaná přímo v buněčných stěnách dřevní hmoty. I proto se ze dřeva odpařuje velice složitě a přirozenou cestou ji „vyprchá“ jen část, a to do hranice vlhkosti nazývané vzduchosuchost. To je vlhkost, které lze dosáhnout přirozeným dlouhodobým sušením. Pod hranici vzduchosuchosti lze dřevo vysušit pouze nuceným sušením. O vodě vázané se říká, že je hygroskopická, což znamená, že ji dřevo může do svých buněčných stěn naopak i vstřebávat ve formě páry ze vzdušné vlhkosti. Hranice vzduchosuchosti se tak může u již suchého dřeva v čase měnit podle změn teploty a vlhkosti okolního vzduchu.
V prvé fázi sušení čerstvého dřeva dochází k poměrně rychlému uvolňování vody volné ze dřeva, a to do vlhkosti pojmenované mez hygroskopicity. To je stav, kdy se dřevo již „zbavilo“ veškeré vody volné, a nastává pomalé odpařování vody vázané.
Mez hygroskopicity je speciálně pro palivové dřevo zcela zásadní, ale o tom si napíšeme více v dalším pokračování za týden.
Jak správně měřit vlhkost dřeva, která rozhoduje o optimálním spalování palivového dřeva? Poučení najdete ve videu:
Sdílet / hodnotit tento článek