Že Marvila je a současně není součástí Lisabonu, vám v portugalské metropoli potvrdí každý. Tato dnes čtyřicetitisícová čtvrť se totiž vyvíjela samostatně, a od vlastního hlavního města poněkud stranou. Nikdy to něj nebyla plně integrována, a sama se považovala za jakousi samostatnou Vila do Mar, přímořskou vesnici. Svému osudu ale nakonec stejně neunikla.
Postupně ji totiž obstoupila - do její těsné blízkosti prorostla - průmyslová zástavba, a na ni navázané dělnické bydlení. Kdysi hezká a ne-městská Marvila tak byla Lisabonem pohlcena, město se z ní stalo. Tento proces umělého začlenění odnesla hlubokým vykořeněním, které je z místní necílené a nekoordinované architektury patrné. Zkrátka a dobře, Lisabon nabízí spoustu krásných míst k vidění, ale Marvila, kterou si přivlastnil, není zrovna hezká čtvrť.
Hezké bydlení v nehezké čtvrti
To ale neznamená, že by tu nežili lidé – a že by tito lidé nechtěli bydlet v hezkých bytech. Dosáhnout toho je ale o něco náročnější, jak poznamenávají i architekti z KEMA Studio. Ti se jedné takové zakázky, rekonstrukce a úprav interiéru apartmánového bytu o skromné rozloze, se ctí zhostili. I když se ukázala být složitější, než původně čekali. Mělo to být o proměně oken a odstranění koridorů, skončilo to výměnou střechy.
Ale všechno postupně - jak architekti dodávají, za hlavní rozdíl svého projektu v Marvile považovali to, že zatímco jinde v Lisabonu by se snažili všestranně každý jiný byt otevřít výhledům, tady spíš vytvářeli na malém prostoru mimořádné místo k žití, které obyvatelku moc nenutí koukat ven. Protože byt jejich klientky sice potřeboval rekonstrukci, ale tu by si zasloužila celá okolí čtvrť.
Výhledy jako omezený profil
Pokud jde o scenérie, jediné místo, jež se zevnitř podbízelo výhledům – pokud tedy pomineme obligátní moře na obzoru a oblohu - byl pohled na řeku Tagus. Takže okna bytu se tyto výhledy snaží ostře rámovat, a okolí spíše potlačovat. Tento proces šel vlastně až tak daleko, že směřováním výhledu orientace oken bytu nabyla podoby jakési rozhledny. Tedy, spíše majáku, který svůj zrak upírá jedním směrem. A tvůrčí představa apartmánu jako pokoje obývaného strážcem majáku se do projektu otiskla.
Dokonalá rekonstrukce miniaturního bytu. Strašidelný prostor proměnili v útulné bydlení
přečíst článekVytvořit tuto iluzi nebylo až tak těžké – byt byl totiž podkrovní a svými dispozicemi jakousi kajutu připomínal. Na architektech bylo udělat z kajuty III. třídy prvotřídní. To si ale žádalo zásahy do uspořádání celé domácnosti, která na 60 metrech čtverečních mnoho nenabízela. Jedno ale vedlo k druhému.
Vítejte v majáku
Tristní byla situace už u samotného vstupu, který byl vůči přístupovému schodišti snížený. A to, že jste do bytu museli vstupovat sice ne v předklonu, ale se skloněnou hlavou, pak poznamenalo celkový dojem z bytu - který nebyl z největších ale kvůli úvodní úkloně připomínal jakousi noru. Ten dojem nevylepšovala ani koupelna, dá-li se to tak nazvat, napěchovaná v úzkém vikýři.
Jak se také ukázalo během prvních zkušebních zákroků, kromě nefunkčnosti předchozí konfigurace bytu byla ve velmi špatném stavu konstrukce celé střechy. To, co mělo prve být ryze interiérovou prací, tedy přerostlo původní rámec, stalo se i opravou střechy. Na druhé straně, když už rekonstrukce nabyla tak extrémních měřítek, bylo možné proměnit byt skutečně od základů.
Jediné prvky, které bylo možné trvale zachovat, byly podlahová konstrukce a štítové stěny. Hlubokým zásahem do prostoru bytu a proměnou geometrie schodiště bylo možné zavést nově funkční a moderně vybavenou koupelnu, a pohodlnější vchod.
Za hlavní cíl architekti z KEMA Studio považovali snahu vytvořit co nejotevřenější a nejsvětlejší prostor. „Abychom tohoto cíle dosáhli, rozhodli jsme se soukromé prostory - ložnici a koupelnu - umístit do samostatného objemu, prostorově odpojeného od střechy,“ popisují svou vizi. Zbývající otevřený prostor pak byl ponechán jako volná zóna kolem obývacího pokoje.
Nábytek musí pryč
Tuto prostornost (nezapomeňte, pohybujeme se na ploše 60 metrů čtverečních) ale muselo něco vykoupit. Odpovědí bylo odstranění nábytku, a to ne zrovna ve formě nadsázky. Prakticky veškeré vybavení bytu bylo přesunuto do ostění, kryté obklady. Stoprocentně to planí pro úložné prostory i kuchyňský kout, které byly postupně integrovány do stěn.
Zvláštním počinem je multi-skříňový úložný systém, zakomponovaný do nepravidelného formátu štítové stěny. Je to zakázková práce, která nepopírá um výrobce. A také paměť obyvatelky, která si pamatuje, co se za tucty dvířek a dveří nachází.
Poptávka po prostoru byla vedena ještě jedním motivem, nutností instalace dodatečné tepelné izolace. I ta totiž pár centimetrů z každé místnosti ubrala. Lisabon máme sice spojený s vlídným dovolenkovým klimatem, ale podnebí tu na břehu moře umí překvapit. A není důvod, aby byt umístěný v exponované poloze domu ztrácel teplo profoukáváním.
Materiálově byly úpravy vedeny s využitím vláknocementových panelů, barevných dřevovláknitých panelů, překližky, kovu, tenké cihlové dlažby a dřevěných podlah.
Jinak tu po odečtení z tohoto objemu vznikl prostor na dvě niky: jednu, která slouží jako plocha pro kuchyňskou linku, a druhou, která slouží jako pohovka, pohodlný prostor k sezení, aniž by zatěžovala prostor kolem sebe. A ze kterého je možné obdivovat veškerou krásu pečlivě přestavěné geometrie interiéru.
Budiž světlo!
Přirozeným neduhem tu prve byla zešeřelost interiéru, kterou teď architekti odbourali (v rámci bourání) zavedením čtveřice nových střešních oken a dvou vikýřů. Vikýře – malá okénka, jimiž může strážkyně majáku vyhlédnout ven k pohlednicově zarámovaným panoramatům – posilují omezený vztah interiérem a exteriérem.
„Tam, kde nebylo možné zavést do prostoru přímé světlo, jsme navrhli malé prosklené pásy přinášející nepřímé světlo - a to jak ve dne, tak v noci,“ popisují architekti. Interiér tím získal skutečně nevšední, pohádkově-tajemnou atmosféru. O zbytek se pak postarala magie zrcadel, která vizuálně násobí objem místností a činí je na pohled větší, než skutečně jsou.
K pocitu prostornosti bytu tu přispívá velmi minimalistické ladění, světlost a přírodní barevné tóny. „Na tento velmi homogenní pragmatický základ jsme se rozhodli vnést lehké dekorativní prvky z kovu a cihel, které jsou tak trochu poctou industriálnímu duchu Marvily, který lze pozorovat v celé čtvrti,“ uzavírají architekti.
Není ani potřeba dodávat, že se celý apartmán změnil k nepoznání. Jednoduchá rekonstrukce tu nabyla skutečně komplexní podobu. Investice se ale vyplatila. Zázraky na malém prostoru, které dodaly bytu prožitek pobytu v majáku, udělali z nehezkého bytu skutečně nápaditý a hezký - funkční, světlý a otevřený prostor.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Marvila Apartment |
| Architektonické studio: | KEMA studio |
| Lokalizace: | Marvila, Lisabon, Portugalsko |
| Vedoucí architekt: | Eliza Borkowska, Magdalena Czapluk |
| Dodavatelé materiálu: | BRUMA, Caixiave, Consentino , Everest, MADEICENTRO, Sonae Industria, Velux |
| Inženýring stavby: | PROJECTINSPE – Certificação e Projectos, Unipessoal, Lda |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Zastavěná plocha: | 60 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek