Ukázat vlídnou stránku zjevně nehostinné krajiny, to je vcelku pořádná výzva. Finští STRÅ Arkitekter se jí ale zhostili se ctí. S ostrůvky a zátočinami západofinského regionu Kimito zacházeli podobně jako zkušení malíři. Nenechali se omezovat rámem, a snažili se proniknout k podstatě věci.
Výběžek ostrůvku Furuholmen je jedním z mnoha, které se při pobřeží Kemiönsaari v Kimito nachází. Klienti, kteří si na něm chtěli vytvořit honosnější rezidenci k sezónnímu pobývání, si nepřáli, aby se zrovna ten jejich ostrůvek stavebním zásahem nějak od ostatních ostrovů odlišil. Vše tu – až na stavbu k obývání – mělo zůstat při starém.
Skály nejsou překážka ale inspirace
Architetki Gustav Jerlvall Jeppsson a Sarita Poptani proto museli vyřešit, jako toho trochu protimyslně znějícího požadavku dosáhnout. Místo stavby si byli prohlédnout několikrát, a dobře si vybavovali obnažené útesy, terasy skalisek, z nichž jen tu a tam vyrážela nějaká pokroucená borovice nebo smrk. Přítomnost té zřídkavé vegetace a její zachování si vyvolili jako cíl.
Pochopili, že pokud by se pokoušeli strukturovat požadovanou stavbu do jednoho objemu, nikdy by splynutí a zachování krajiny nedosáhli. A proto se vlastně rozhodli jejím objem do několika navazujících částí. Popisují to jako „odhodlání ztratit co nejméně jak je to možné“. Právě proto je objem jimi projektované budovy pečlivě rozdělen do řady obydlí, podepřených na kůlech a vinoucích se podél stezky, stoupající k vrcholu vlastního ostrova.
Je to dekompozice celku, která ale – kvůli chytré práci s prostorem – neubírá výsledku na kvalitě. Každý z pěti (respektive čtyř napojených, pátý stojí samostatně) si zabírá svou vlastní skalní terasu, takže nad horizont vlastně nikde nevyčnívá. Přemostění udržuje vnitřní napojení, a dispoziční řešení odpovídá tomu, co by se od rekreačního objektu očekávalo: společenské a sdílené prostory s otevřenou plochou místností, dostatkem světla – zázemí pro bydlení spíše odloučené, garantující soukromí.
Jak říkají sami architekti: „Když jsme připustili, že zachování krajiny bude určující, bylo to už vlastně docela snadné. Místo odstřelování krásných útesů jsme se rozhodli nechat rozhodnout typografii míst, a úrovně domu jen přirozeně sledovaly terén.“
Byla to cesta nejmenšího odporu, řešení, které jim s minimálním vynaložením energie umožnilo dosáhnout maximálního efektu. Stačilo se jen vyhýbat velkým a strmým skaliskům, potažmo solitérním stromům. Náročné pochopitelně bylo zaměřování nivelet, úrovní domu a proměřování detailů.
Domky vetkané do krajiny
I když Furuholmen není nějak extrémně zbrázděný, jako lezecký terén a boulder posloužil architektům víc než dobře. Byla to zakázka, která prověřila nejen jejich invenci – jak by se asi čekalo - ale i jejich fyzičku. Jinak celý ten proces navrhování, proměřování a řešení nebyl zrovna krátký. Od zadání po realizaci do zabralo čtyři roky.
Stavba podléhající při svém plánování profilu parcely se samozřejmě v návrzích proměňovala před očima. A postupně nabývala formy, kterou architekti nazvali „tkanou zeď“. Světla i tmavá místa, proluky a pauzy. Otevřenost a okna tam, kde se nabízel výhled a prostup denního světla. Villa Furuholmen se líně plazí ze skalnatého kopce, rozprostírá se napříč, vtahuje krajinu do sebe.
Otázkou pochopitelně bylo, jak řešit napojení, koridory. Nakonec se architekti rozhodli, že nic takového jako vnitřní chodby zapotřebí nebudou. Mezi objekty se chodí „venkem“. Okolní příroda se prostě stává součástí bydlení, autentického prožitku a zkušenosti s bydlením a pohybem v domě. Kdo chce do jídelny, musí tam dojít po čerstvém povětří.
Na čerstvém vzduchu
Zní to jako úkrok z komfortu, ale atmosféru bydlení to spíš násobí. „Kromě toho to dělá dům mnohem větší, protože jeho „chodby“ jsou venku,“ říkají architekti. Domovem se tak vlastně stává celý ostrov, skaliska se stávající součástí architektury. Venkovní terasy a napojení taky vytváří řadu řekněme alternativních tras, a samy terasy se podbízí nejrůznějšímu využití. Mohou to být místa k posezení, čtení, meditaci, piknikům – a užívat je mohou obyvatelé individuálně i dohromady.
Objekty Villa Furuholmen jsou od sebe vždy vzdáleny jen na pár kroků. Tak, že si při cestě z jednoho do druhého i v třeskuté zimě nebo za deště vezmete bundu, ale už ji nebudete zapínat, protože to nemá cenu.
Architekti si také dali hodně záležet na tom, aby stavba nekonkurovala krajině z hlediska výraznosti, pojetí stavebních materiálů. Konstrukce a povrchy budovy jsou celodřevěné, buď borovice anebo dub, sem tam drobné cihlové a betonové detaily. Villa Furuholmen tak neútočí na podstatu přirozených krás ostrova, jen je volně doprovází a splývá s nimi.
„Důležité pro nás asi bylo vyjádřit pokoru vůči kontextu místa,“ vypráví architekti, kteří se do parcely na ostrově za ta léta zkoumání docela zakoukali. „Proto jsme se snažili vyjadřovat architektonický jazyk spíše úsporným a skromným způsobem, a pracovat s omezenou paletou materiálů.“ Součásti vily tu neční z krajiny, ale spíše ji ovíjejí a rozvíjejí přirozenou tektoniku.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Villa Furuholmen |
| Typ projektu: | rekreační objekt, rodinný dům |
| Architektonické studio: | STRÅ Arkitekter |
| Lokalizace: | Kemiönsaari, Kimito, Finsko |
| Vedoucí architekt: | Gustav Jerlvall Jeppsson a Sarita Poptani |
| Hlavní dodavatel stavby: | Byggnadsfirma Jerker Jensen |
| Vedoucí projektu: | Parecon Oy |
| Strukturální inženýring: | Jerker Jensen |
| HVAC: | LVI-Insinööritoimisto Jorma Niemonen Oy |
| Dodavatelé materiálu: | Grohe, Copenhagen Bath, Petersen Tegl, Rais, Saari |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2019 |
| Užitná plocha: | 310 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek