„Usadil se v hostinci a zapomněl, že cesta nevede tam, ale jen okolo.“
Od zájezdního hostince přes keramičku až k zážitkové turistice
Výraz konverze je velmi častý i v oboru architektury. Zájezdní hostinec přeměněný na keramičku, tedy věhlasnou keramickou továrnu, je přesně tou změnou pro jiné účely, tedy konverzí. Nepotěší nic více než když se objekt, místo či myšlenka vrátí ke svojí původní funkci, původní filosofii. Tedy konverze na druhou neboli rekonverze. A přesně tu zde máme. Objekt Kocanda Kravsko poblíž Znojma se vrátí k obdobě zájezdního hostince, tedy k zážitkové turistice, s ubytováním, kuchyní i několika sály. Pochopitelně, že areál samotný a různorodé objekty uvnitř si žádají také markantního zásahu. Jakého? To zatím architekti tají, ale věřme, že si „vyhrají“ stejně jako s hlavním objektem zvaným Kocanda. Je nad slunce jasnější, že letité nánosy stavebních nápadů, materiálová rozličnost a mnohdy výsostná neodbornost natropily své. Jak citlivě abstrahovat objekt od tohoto balastu, vdechnout objektu původní krásu, „oprášenou a zrenovovanou“ tak, aby opět získal harmonickou duši a mohl plnit svoji staronovou roli.
To dozajista není ani malý, ani snadný úkol. Nicméně role architekta spočívá právě v tom, překonávat problémy a dokázat vykouzlit z pomyslné Popelky hezkou holku. Nutně nemusí být žádná aristokratka, ale musí mít duši. Pokud tohle architekt svojí prací dokáže, má vyhráno on a posléze objekt se svojí filosofií. Jedna z cest je třeba i tato, kdy autoři využívají autentické materiály, omítky, výplně otvorů, mobiliář. A to tak, že hodlají obnovit jistou harmonii, celistvost díla, ale bez nadbytečného efektu novosti. Ta autenticita se odráží i na některých původních omítkách, části oken, dveří i mobiliáře posháněných kde se dalo. To však vrací objektu jeho vytouženou dobovost. Ta je, na rozdíl od často anonymní strohosti rádoby moderních řešení v původních starých objektech, součástí právě té zmíněné duše.
Pokud špatně rozumíme výrazu „duše místa“ pro její přílišnou iracionalitu, pak vystačíme s vnímáním zdařilé funkčnosti interiéru i exteriéru a estetiky znovu oživené architektury.
Projekt řeší první etapu konverze areálu bývalé keramičky v Kravsku na prostor pro společenské akce a zážitkovou turistiku. Centrální, původně barokní, objekt byl vystavěn jako zájezdní hostinec na trase Praha-Vídeň. Cílem projektu bylo objekt očistit od výrazně rušivých zásahů, vytvořit harmonický celek a zároveň se vyhnout efektu přílišné novosti. Interiér je záměrně spartánský, nechybí mu ale přívětivost. Člověk si všude uvědomuje, že je ve starém domě. Není to ale hra na staré, bílé zdi poskytují dostatek uklidnění k výsledné koláži.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Uvedení
Projekt řeší první etapu konverze areálu bývalé keramičky v Kravsku. Původně barokní objekt byl vystavěn jako zájezdní hostinec na trase Praha-Vídeň. V druhé půli 19. století byl areál doplněn a transformován na věhlasnou keramickou továrnu. Výroba zde fungovala ještě nějaký čas po sametové revoluci, brzy ji však stihnul osud mnoha jiných průmyslových provozů – výroba byla ukončena, areál měnil majitele a dlouhodobě chátral. Současní majitelé, kteří z Kravska pocházejí, areál přestavují pro zážitkovou turistiku. Areál bude disponovat několika sály, velkou ubytovací kapacitou a kuchyní.
Kocanda je název, který se pro označení místa odjakživa používal. Měl by pocházet z německého “Gott sei Dank”, česky “Díkybohu”. Dá se tedy říci, že kruh se uzavírá a objekt Kocandy získává zpět svůj původní účel.
Místo
Areál se nachází na kopci, stranou vesnice Kravsko, nedaleko Znojma. Místo poskytuje daleké výhledy do okolí, a tím pádem i samo z okolí vyčnívá. Objekt Kocandy dominuje celému areálu, je v jeho středu, střídavě vykukuje a mizí, jak se návštěvník přibližuje.
Rekonstrukce
Kocanda v průběhu věků prošla mnoha úpravami a transformacemi. Cílem projektu bylo objekt očistit od výrazně rušivých zásahů, vytvořit harmonický celek – obnovit kompaktnost původní hmoty, obnovit původní otvory a doplnit repliky původních oken –, ale zároveň se vyhnout efektu přílišné novosti. Omítky se proto opravovaly pouze lokálně, což vedlo k následné divoké flekatosti fasády.
Interiér
Interiér je záměrně spartánský, nechybí mu ale přívětivost. Ponecháváme autentické materiály a detaily jako dveře, ty chybějící doplňujeme z demolic. Nové dveře jsou pak jednoduché hladké.
Podlahy jsou částečně původní masivní dřevěné kazety, částečně nové z čedičových a cementových dlaždic. Místy jsou odhalené původní výmalby.
Při zařizování jsme maximálně využili starého nábytku – stoly, skříně, židle, ale i stolky pod umyvadla nebo staré litinové vany, které jsme sami posháněli z různých koutů republiky nebo nakoupili u oblíbeného antikváře.
Provoz objektu je primárně sezónní, vytápění zajišťují zrcadlové infrapanely. Další rozhodnutí v logice – nechceme do domu přespříliš sekat.
Člověk si všude uvědomuje, že je ve starém domě. Není to ale hra na staré, bílé zdi poskytují dostatek uklidnění k výsledné koláži.
Formy
V areálu se nacházejí tuny původních sádrových forem sloužících k výrobě keramiky. Velká část z nich již není použitelná, nebo se zde nacházejí v takovém množství, že už se nikdy nevyužijí. Formy jsme rozvěsili po objektu v různých kompozicích. Z nalezených objektů, které jsou samy o sobě pouze výrobním prostředkem, vytváříme objekty o své vlastní estetické kvalitě. Formy upomínají na historii areálu a zároveň dávají návštěvníkům nahlédnout, jak keramika vzniká.
Zahrada
Zahrada je rozdělená do několika sekcí. Před průčelím Kocandy se rozléhá reprezentativní parková úprava se záhony hortenzií. Nad zahradou se tyčí tři několikasetleté douglasky. Při úpravách se dbalo, aby kvalitní vzrostlé dřeviny nebo jejich fragmenty byly zachovány.
Zahradní úpravy odpovídají charakteru jednotlivých míst v areálu. U nejmladší tovární budovy, kam je nově lokalizována restaurace, se nachází malý produkční záhon doplněný starými odrůdami ovocných stromů, u starší tovární části se pak počítá s neformálnější divočejší úpravou. V rohu zahrady se rozléhá malé jezírko, které se plní dešťovkou ze střechy Kocandy.
Pokračování
Areál se skládá z objektů z různých dob a různých účelů. Ke každému z nich proto přistupujeme jinak. Jak? To se dozvíte brzy…
Doplňující informace
| Studio | ORA (originální regionální architektura) |
| Autor | Barbora Hora, Jan Hora, Jan Veisser |
| Umístění projektu | Kravsko 45, 671 51 Kravsko |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2018 |
| Rok dokončení | 2020 |
| Zastavěná plocha | 704 m² |
| Hrubá podlahová plocha | 956 m² |
| Užitná plocha | 956 m² |
| Plocha pozemku | 6850 m² |
| Klient | ITVV spol. s r.o. |
| Spolupráce | Krajinné úpravy: Klára Jordánová |
Sdílet / hodnotit tento článek