Masivní kamenné zdivo, dvojice nad horizont vystupujících čtvercových věží připomínající hrad či tvrz, propojených obytným zázemí. Bylo to poněkud neotřelé, na pomezí dobrého vkusu a kýče. A skutečně to, minimálně při pohledu z dálky, připomínalo jakousi letitou pevnost. Na efektu jí trochu ubíralo, že nestála na vrcholku strmých útesů, ale jen na okraji pozvolného kamenitého svahu, nakloněného k moři. A že v jejím dohledu ležely dvě rozmařile pohodlné písečné pláže.
Fascinující místo, nepovedená stavba
Těžko už dnes dohledat, který z milionářů si tu v Bretani zkoušel vybudovat soukromou Riviéru, protože stavba se záhy přežila svému původnímu účelu a víceméně byla odsouzena k chátrání. Středověk totiž napodobovala až příliš dobře. Interiér byl depresivně tmavý, velmi chladný, a při nevětrání se sklony k vlhnutí vybavení a prorůstání plísní. Tohle by nezachránil ani padací most a bezhlavý rytíř ve slevě.
Jediným nesporným kladem objektu byla prominentní pozice, na níž byl usazen. Tedy začlenění do krajiny i okolní zástavby, ale s diskrétním odstupem. Hezky mezi dvěma plážemi, se 180° výhledem na moře. Právě tyto kvality stály za tím, že si jej pořídil nový majitel. Který ale nehodlal opakovat chyby svého předchůdce, a rozhodl se ty vnitřní symptomy středověku odstranit. Fortin, jak se objekt jmenuje, si žádal velmi důslednou revizi svého interiéru. A touto poměrně náročnou zakázkou byla pověřena uznávaná architektka, Odile Decq.
Pokud si nejste úplně jistí, kam tuto dámu francouzské (a světové) architektury zařadit, vězte, že je držitelkou Zlatého lva z roku 1996 na Bienále architektury v Benátkách. A že v Lyonu vede svou vlastní, inovativní školu architektury, v níž se hmota, design, urbanismus, krajina i životní prostředí stávají jedním. A na Fortin, která po rekonstrukci volala, jde mnohé z jejích tvůrčích přístupů vidět.
Odvážné rozšíření, skromná fasáda
Z původních 110 metrů čtverečních užitné plochy původní idealizované tvrze se zázemím se objekt rozrostl o dalších 167 metrů. Tato prostorově výrazná změna ale ve své podstatě nezasáhla existující podobu objektu, protože se rozšíření sunulo mimo zorné pole, do svahu. Přes tuto „neviditelnost“ byl výrazně proměněn charakter celé (700 metrů čtverečních) parcely oné pevnůstky. Ta zůstala, alespoň pohledově, tím kamenným hradem. Zvenčí. Zevnitř ale prorostl odvážnými křivkami a elegancí nových materiálů.
Obyvatelé byli zbytečně vyhnáni. Ruiny vesnice měly zmizet. Místo toho je navštěvuje stále více lidí
přečíst článekOdile Decq tu realizovala sérii úprav, které se dají popsat jako „splynutí“ nového účelu se starým místem. Vypozorujeme tu určité „zvýraznění“ některých rysů, a výrazně rozšířenou „návaznost“ interiéru na své okolí. Při pohledu na Fortin se přitom nemůžete ubránit dojmu, že sice vidíte všechno, ale přitom vlastně jen hádáte, co tam ještě může být. A vevnitř rozhodně nepocítíte, že byste snad měli být ve staré tvrzi.
Úpravy a rekonstrukce nenarušily místo, projekt po realizaci splývá (o dost harmoničtěji, než její předloha) s krajinou, zdůrazňuje ji. Ve velké míře sází na diskrétnost. Dům vůči okolí střídmě prezentuje rozvinutí skleněných fasád pod skládaným krytem z břidlicových desek, které fasádu z velké části převyšuje. Původní centrální terasa přivádí přirozené světlo přímo do středu domu.
Uvnitř tak vytváří vnitřní/venkovní prostor chráněný před mořskými větry. Interiér je přitom souvislým a nepřerušovaným prostorem, vůči exteriéru vysoce transparentním. Přispívá k tomu i pobytová střešní terasa, s hlazeným kamenem jako dominujícím povrchem. I tudy světlo míří dovnitř, skrze dvojici nových střešních oken. Jinak tato střecha, vytvořená z nasucho kladených kamenů, pomáhá objektu stát se nenápadnějším.
Kamenný obklad přirozeně navazuje na vysokou žulovou dělící zeď, a vše vypadá jako ucelený kus skály na pobřeží. Vazbu s okolní krajinou posilují další stupně teras podél venkovního přístupového schodiště – i to je z žulových kamenů – které se navazují na přirozený průběh svažujícího se terénu.
Fascinující design interiéru
Onu neútulnost, šerost a sychravost, která patřila k diagnóze původní stavby, byste tu dnes nenalezli. Objekt nyní disponuje izolací z minerální vlny, široká celostěnná okna mají dvojité zasklení. Funguje tu propracovaný model klimatizace a řízení vnitřního klimatu. Energii, teplo, dodává tepelný výměník fungující na systému PAC vzduch/voda.
Fascinující na tom je, že tyto funkčnost domu zvyšující (a na novou úroveň posouvající) technické prvky jsou tu nepostřehnutelné, začleněné do kostry stavby. Odile Decq tu provedla tolik designově odvážných kroků, že kdyby každý byl notou, je výsledkem ne skladba, ale symfonie. Ruku si tu podávají zakázkové kousky nábytku, které ladí s nerezem, ocelí, sklem. Působí to elegantně, futuristicky. Vše perfektně doprovází osvětlení, které je ale natolik chytře řešeno, že nepotlačuje scenérie venku.
Podívaná na moře a pobřeží z každého bodu místností je součástí senzace, kterou tu rozvinula. Středobodem je pak dlouhá červená pohovka, prodloužená stolem, obepínající terasu. Možná kdyby tento dům viděl ten zbohatlík, který si z kraje minulého století zadal stavbu „hradu na pobřeží“, přehodnotil by své plány. Fortin se po mistrovských úpravách stal sídlem, kde se královsky může cítit každý.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Fortin House |
| Typ projektu: | rekonstrukce, rozšíření |
| Architektonické studio: | Studio Odile Decq |
| Lokalizace: | Finistère, Bretaň, Francie |
| Vedoucí architekti: | Odile Decq |
| Dodavatel stavby: | Luceplan |
| Klient: | soukromý investor |
| Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
| Původní stavba: užitná plocha: | 110 m2 |
| Rozšíření: užitná plocha: | 167 m2 |
| Parcela: | 700 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek