Je to dům, jehož podobu v maximální míře formovala situace na pozemku. Respektive pozemcích. Majitel si totiž pořídil hned dva, každý o tisíci metrech čtverečních. Ale i tak musel velmi složitě řešit, jak na ně vpravit obydlí pro svou rodinu, a přitom nezasáhnout do zeleně, vzrostlých stromů, které se na lokalitě nacházely.
Ne že by lokalita byla úplně prostá vegetace. Měla charakter louky, stojící blízko u lesa. Jenže přímo v úseku souběhu dvou parcel těch stromů bylo opravdu pomálu. Jen několik rostlých velikánů tu lemovalo alejí příjezdovou cestu. Dům tedy musel reagovat na situaci vzhledem k nim i vůči okolní zástavbě. Tak, aby byl přístupný a směrem ven se příliš neotvíral zvědavým pohledům sousedů. Aby byl mírně zastíněný, ale netopil se kvůli korunám stromů v šeru.
Foto: Sylwia Gudaczewska Fotografia Architektury
Zasadit na správné místo
Omezení tu rovněž plynula z maximální šířky přední fasády (profil nebyl delší než osmnáct metrů). Investor si přitom přál vytvořit projekt pro jednopodlažní dům. Při dané šířce bylo ale nelehké vsadit do plánu i garáž. Takže postupně před polskými architekty vyvstával návrh rodinného domu, který bude mít garáž vsazenou do suterénu. Řetězec drobných komplikací se tím rozšířil o to, že garáž musela být do stavby zakomponována tak, aby se do ní dalo pohodlně vjet.
Svépomocí rekonstruovali stodolu v Pošumaví jako profíci. Kamarádi architekti poradili jak zachovat kvalitu
přečíst článekS tím pomohlo odsazení vlastní stavby od tělesa silnice – odskok je tu dvanáct metrů – takže stavební čára vytýčená touto vzdáleností nezasahuje ani do stromů, ani do rázu okolí. Dům sám o sobě pak přešlapuje mezi dvěma pozemky, na nichž leží. Špatné řešení to nebylo, protože majitel si tak může „dopřát“ samostatný přístup k lesu. Z úrovně komunikace byl pouze jeden přístup, což si naštěstí nevynutilo kácení cenných stromů na pozemku silnice.
Foto: Sylwia Gudaczewska Fotografia Architektury
Po tomto složitém urovnání vztahů mezi silnicí, lesem a příjezdem/vjezdem do garáže už zbývaly jen ty konvenční detaily, a to splynutí vlastní stavby s okolím. Tady už se bylo o co opřít, protože předloha se dala odkoukat z okolní zástavby. Podobu střechy například určovaly sousední budovy, z nichž jedna se nacházela na hřebeni a druhá na vrcholu probíhající komunikace. Replikovány tu byly rysy parametrické/objemové, ale nikoliv už forma.
Kvalitní materiál pro dobrý dům
Rodinný dům si totiž měl uchovat své soukromí, a proto se fasáda skryla za hradbu ručně tvarovaných, neglazovaných klinkerových cihel. U těch se vyplatí zastavit, protože pro lokalitu u stavbu jsou tu navýsost příhodnou volbou. Ne jen z nějakého estetického hlediska. V místě jde o poměrně tradiční materiál, kolem Štětína se ze zvonivek dříve hodně stavělo.
Jejích výhodou je velmi nízkou nasákavost, stálobarevnost, tvrdost a celková odolnost. Body dnes získávají za to, že jsou přírodním materiálem a dají se recyklovat, byť jsou osazeny třeba jen ve formě lícovek a pásků. Tím výčet jejich kvalit nekončí: jsou odolné teplu, nepraskají, jsou mrazuvzdorné, stálobarevné a odolné kyselému dešti i posypovým solím.
Foto: Sylwia Gudaczewska Fotografia Architektury
Pokud to vztáhneme na příklad domu, který je vystaven stínu i přehřívání, v krajině, kde nejsou mrazy neobvyklé a stojí jen kousek od silnice (která se solí), vychází z toho řešení klinkerem opravdu dobře. Fasáda díky nim získává monolitický výraz, který respektuje tradiční objem, ale vyjadřuje ho ne až tak tradičním způsobem. Nedá se na první pohled říct, zda je dům starý nebo nový. Díky této fasádě prostě působí dojmem stálosti, bez ohledu na čas.
A samozřejmě, klinkerový obklad výtečně doprovází střechu domu. Ta je totiž kryta přírodní břidlicí. Tmavý obrys je tak celistvý, kompaktní. Ztrácí se v něm i ponořené žlaby, skryté svody. V siluetě vizuálně chybějící gravitační ventilační komíny a shromažďovací odvětrávací krby. Jsou tu, ale nevynikají a nevybočují.
Foto: Sylwia Gudaczewska Fotografia Architektury
Blízko k přírodě
Jeho vnitřní řešení je prosté, a odráží architektonicky pochopitelné gesto, rozdělení objektu na denní a noční část. Na společenský a soukromý režim života obyvatel. Tam, kde se rodina každý den schází, jsou stropy zvýšené, protažené až ke hřebeni střechy. V ložnicích a pokojích jsou míry skromnější, diskrétnější. Potřeba použití vysokých střech byla využita v obytné části zvednutím stropu rovnoběžně se sklony střech, zatímco v „noční“ části domu je strop rovný. Vzniká tu teoretický prostor pro další využití podkroví.
O vnější propojení se tu ze strany dvora starají dřevěné paluby, které na sebe navazují vstupy do všech místností. Vizuálně stavbu vylehčuje směrem do dvora i prosklení. Není bez zajímavosti, že dům kolem sebe nestaví zdi plotů, takže výhled z obývacího pokoje do dvora fakticky končí až lesem. Tato otevřenost je příjemná a navyšuje tak pocitově prostornost domu. Přeci jen, nabízí v sobě 270 metrů čtverečních užitné plochy.
Architekti si chválili investora za vysoké povědomí o stavebních náležitostech a také za jeho respekt k životnímu prostředí. Osvícený klient měl zájem na tom, aby udržitelnost definovala funkční dispozice domu. Dům působí nepřehnaným a ne-překomponovaným dojmem, je sám o sobě veličinou celistvosti. Dům v Dobře na to jde zkrátka dobře.
Foto: Sylwia Gudaczewska Fotografia Architektury
| Název projektu: | House in Dobra |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
| Architektonické studio: | Maxberg |
| Lokalizace: | Dobra, Gmina Dobra, Police, Polsko |
| Vedoucí architekt: | Karol Nieradka |
| Spolupráce: | Maja Szymkowiak |
| Dodavatelé materiálu: | KER3MR |
| Návrh interiéru: | Daria Zaremba Architektura Wnętrz |
| Dodavatel stavby: | Nelissen Ferro |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Zastavěná plocha: | 270 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek