Proti přírodní nepravidelnosti topografických rysů místa staví geometrii strohou a důraznou stejně jako text černobílého parte. Nikdo nemůže pochybovat o tom, že tento masiv je umělým výtvorem. Na úrovni třetího podlaží ještě „drze“ vybíhá do strany, aby připomenul svou nepřirozenou nevyváženost. Jinakost skutečně neskrývá, svou fasádou totiž doslova září. Vedle šedavých kamenů okolních skal je kontrastní leskem keramické fasády.
Zatímco se většina současných realizací v mimoměstské přírodě snaží být co nejméně nápadná a splývat, Villa Sagalid je naprosto k nepřehlédnutí. A co je na tom nejhorší? Tenhle projekt se prostě nedá paušálně odsoudit. Protože – své jinakosti navzdory – je svým provedením vážně povedený. Jeho originalita neustále podněcuje k přemýšlení, jestli se vám líbí či nikoliv.
Má dráždivý charakter, svébytný zneklidňující výraz. Nenechá vás v klidu, nenechá vás bez názoru. Je to zkrátka projekt, který zaslouženě vzbuzuje pozornost.
Experiment s keramikou
Za realizací tohoto nevšedního díla stojí šéfarchitekt Thomas Sandell, ze Sandellsandberg arkitekter. Studia, které už za sebou několik pozoruhodných projektů má. A které jen nerado opakuje již jednou do praxe uvedené motivy. Villa Sagalid má z tohoto hlediska primát v tom, že jde o první jimi navrženou rezidenci s keramickou fasádou. Podtrhuje formu i funkci stavby.
Stavba, která spatřila světlo světa na konci roku 2019, byla umístěna na členitých útesech Djurö. Klient si za touto „nepohodlnou“ dispozicí velmi silně stál, i když stavební řešení a celou realizaci značně prodražovala. O štědrosti provedení pak cosi naznačuje rozloha stavební parcely – 50 000 metrů čtverečních, nebo užitné plochy hotového domu, přesahující hranici 500 metrů čtverečních.
V tom už se ztrácí i zmínka o tom, že se uvnitř nachází sedm ložnic. Kromě toho těží ze své nezvyklé výšky, je vlastně soukromou rozhlednou. Nabízí rozsáhlé otevřené prostory v interiéru, a překvapí i skrytým (nikoliv krytým) bazénem na úbočí skalního útesu. Tím nejvýraznějším rysem ale zůstává ona fasáda, která může z dálky připomínat tradiční šindelový obklad. Aspoň než se začne v záři slunce lesknout.
Proč tedy právě keramika? Prý proto, že se dům nachází poměrně vysoko a je vystaven drásavým přírodním živlům stockholmského souostroví. Bylo třeba zvolit pro fasádu odolný materiál. Současně ale také materiál, který je sám o sobě pěkný, stylový. Něco, co dlouho vydrží a elegantně stárne.
Fasáda, která přirozeně odráží okolí, byla pro architekta velkým lákadlem. „Nikdy jsem přitom keramickou fasádu nedělal, takže to byla opravdu velká legrace,“ vysvětluje Sandell. „Je to něco, s čím se dá velmi dobře experimentovat. Něco, co v sobě nese odolnost a trvanlivost, i možnosti uměleckého vyjádření.“
Největší problém? Najít dodavatele
Z dálky se přitom fasáda Villa Sagalid jeví jako tmavá celistvá plocha, ale při bližším pohledu se třpytí hnědě i modře, podle toho, jak na ní dopadají sluneční paprsky a mění se během dne, i v průběhu celého roku. „I když to tak na první pohled možná nepůsobí, tmavé tóny fasády pomáhají domu vypadat méně masivně,“ říká.
Podle zadání se Sandell rozhodl dát keramickým dlaždicím obdélníkový tvar s hřebenem stoupajícím podél středu. Dlaždice jsou zavěšeny ve svislých spárách na betonovou konstrukci. To umožnilo snadnou montáž, podporuje proudění vzduchu a současně do budoucna usnadňuje údržbu. V případě poškození je možné nahradit konkrétní díl novým.
Za nejnáročnější přitom architekt považuje výběr vhodného dodavatele. Šlo o zakázkovou ruční práci, včetně glazování, tradiční výrobní postup. Ve Švédsku jej ale nikdo neovládal. „Nejprve jsme se rozhlíželi ve Finsku, pak v Německu,“ popisuje Sandell. „Ale v Německu byly dlaždice vyráběny strojově, takže to nemělo tu váhu, jakou jsme pro dům hledali.“
S tipem na dodavatele nakonec přispěl sám klient (původem z Holandska). Vzpomněl si na talíře značky Makkuma. Byla to spíš vzpomínka na dětství, než jistota. Však se také výrobce tohoto porcelánu a keramiky nahledali. Ale byli úspěšní, nakonec i v tom, aby u něj zadali zakázku na tuto netradiční zakázku.
Nakonec to byl vlastně náš klient, který je Holanďan, kdo si vzpomněl na Makkuma. Dlouholetý holandský výrobce porcelánu a keramiky stále pracuje s tradičními technikami. Není bez zajímavosti, že ne úplně všechny dlaždice fasády jsou totožné.
Dvacítka z nich nese jakési vpisky s poselstvím, odkazem příštím generacím. Kde přesně na fasádě domu je hledat, to ví jen majitel domu. Tahle hravá drobnost pak jen podtrhuje, že k „vážně“ vypadajícímu projektu lze přistoupit i netradičně. „Bude zábava je jednou objevovat,“ říká Sandell, pro nějž byla celý projekt velmi osvěžujícím zážitkem. „Vždycky je třeba zkoušet nové věci.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Villa Sagalid |
| Typ projektu: | novostavba, rezidence |
| Architektonické studio: | sandellsandberg arkitekter |
| Lokalizace: | Djurö, Stockholm, Švédsko |
| Vedoucí architekt: | Thomas Sandell |
| Spolupráce: | David Eliasson |
| Dodavatel stavby: | Koninklijke |
| Dodavatel keramiky: | Royal Tichelaar Makkum |
| Klient: | soukromá osoba |
| Užitná plocha: | 525 m2 |
| Zahájení projektové fáze: | 2018 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2019 |
Sdílet / hodnotit tento článek