Fotovoltaiku je možné na bytové domy instalovat už několik let. A na instalaci lze i získat dotace. Ve srovnání s rodinnými domy nebo firmami ale fotovoltaika na bytových domech přibývá pomalu. Výstavba fotovoltaiky na paneláku nebo jiném typu bytového domu nejčastěji vázne na procesu „protlačení“ rozhodnutí o pořízení fotovoltaiky přes schůzi družstva nebo SVJ.
Donedávna totiž jediným schůdným způsobem byla instalace se sloučením odběrných míst (vysvětlíme níže), se kterou muselo souhlasit 100 % vlastníků. A každý, kdo někdy absolvoval schůzi SVJ, ví, jak je náročné něco takového zajistit. K „odšpuntování“ této podmínky pomohlo až zavedení sdílení elektřiny („komunitní energetiky“) přes veřejnou síť, které celý proces schvalování významně zjednodušilo. Ale přineslo zase nové výzvy.
Z předchozího odstavce jsou tak patrné dva způsoby provozu fotovoltaiky v bytovém domě: sloučení odběrných míst a komunitní energetika. Pojďme se na ně podívat blíže.
Komunitní energetika: Jak se projeví na účtu za elektřinu? Ušetříte? A jak sdílení elektřiny funguje? Podívejte se na příklady
přečíst článekZpůsob 1: sloučení odběrných míst
Jedná se o starší, technicky poctivější a komunikačně a koordinačně náročnější postup. Výhodou je absolutní kontrola nad výrobou elektrárny a spotřebou elektřiny v domě a také vyšší úspora.
Podrobně je tento postup popsán v tomto článku na TZB-info, zde z něj vybereme základní informace:
Nejprve musí dojít k oddělení rozvodu elektřiny v domě od distribuční sítě. To proběhne přes takzvané sloučení odběrných míst, kterým se x jističů a elektroměrů u jednotlivých bytů nahradí jedním distribučním jističem a elektroměrem na patě domu.
Z toho vyplývá, že je potřeba:
- Souhlas všech členů SVJ s instalací fotovoltaiky.
- Souhlas distributora s takovým postupem. Pokud distribuce souhlas nedá, nic se slučovat nebude.
- Odhlášení dodavatelů elektřiny z jednotlivých bytů. Všichni majitelé bytů vypoví nebo nechají doběhnout smlouvy se svými dodavateli elektřiny.
- Instalace podružného měření. SVJ/družstvo si u bytů instaluje své vlastní elektroměry, aby vědělo, kolik každý byt spotřeboval elektřiny.
- Zavedení rozúčtování elektřiny prostřednictvím SVJ. Elektřinu odteď jednotlivým bytům neúčtuje dodavatel, ale SVJ, kterému tak vznikne nová práce.
Po sloučení odběrných míst se tak dodavatelem elektřiny pro jednotlivé byty stane SVJ, které také bude spravovat síť uvnitř domu. Odpovědnost distributora „za dráty“ končí na patě domu. Navenek, směrem do sítě se nově dům tváří jako jedno větší odběrné místo s jedním dodavatelem.
Jednotné odběrné místo je levnější
Instalace fotovoltaiky ještě nezačala a už je z pohledu SVJ patrná spousta práce. Musí nejprve sehnat 100% souhlas, poté všechny byty musí odhlásit své dodavatele a nově s nimi rozúčtování elektřiny řeší místo dodavatelů SVJ. Proč má něco takového zapotřebí?
Protože už z takového kroku plyne první úspora. Jeden poplatek za jistič je levnější než třeba 50 poplatků za jistič, které domácnosti platily dříve. Pro jedno odběrné místo s vyšším odběrem by také mělo být možné vyjednat výhodnější tarif než pro několik desítek odběrných míst s nižším odběrem.
A druhá výhoda, která vyplyne zejména v porovnání s metodou č. 2, je absolutní kontrola nad rozvodem a rozúčtováním elektřiny v domě.
Jednotné odběrné místo a rozúčtování odebrané elektřiny
Druhým krokem je instalace samotné fotovoltaiky a její připojení do rozvodu elektřiny v domě. Elektřina ze slunce pokrývá spotřebu ve společných prostorách domu i v jednotlivých bytech. Je-li spotřeba domu vyšší, než výroba fotovoltaiky nebo je noc, dobere si dům elektřinu ze sítě. A naopak, vyrobí-li fotovoltaika více elektřiny, než dům spotřebuje, přeteče tato elektřina do sítě. A buď se prodá dodavateli za dohodnutou nebo tržní (spotovou) cenu, anebo se může v rámci komunitní energetiky někam nasdílet.
Volitelně samozřejmě může být v domě akumulace, ať už elektrická (baterie) nebo příprava teplé vody – má-li ji dům řešenou centrálně.
S fotovoltaikou se rozúčtování trochu zkomplikuje. Dokud v domě nebyla, bylo to jednoduché – elektřina nakoupená ze sítě se rozdělila podle spotřeby v jednotlivých bytech. Jak ale zjistit, kolik jednotlivé byty odebraly elektřiny ze sítě a kolik z fotovoltaiky?
Táhnout do každého bytu dvoje kabely, jeden od sítě, druhý od fotovoltaiky a ke každému přiřadit vlastní elektroměr by sice bylo z hlediska pečlivosti měření optimální, ale v praxi to není možné. Místo toho se používají různé způsoby poměrového rozúčtování.
Příklad 1: rozúčtování elektřiny podle stejného principu jako rozúčtování vody. Spotřebu elektřiny ze sítě SVJ podle poměru spotřeby rozpočte mezi jednotlivé byty. Sleva vznikne na základě toho, že díky fotovoltaice bude suma spotřeby v bytech vyšší než množství elektřiny odebrané ze sítě.
Příklad 2: od sumy spotřeb jednotlivých bytů se odečte spotřeba domu ze sítě. Rozdíl tvoří spotřebovaná elektřina z fotovoltaiky. Tato úspora je následně rozdělena mezi jednotlivé byty podle libovolného klíče – počet obyvatel bytu, podlahová plocha, dohodnutá alokace…
Příklad 3: stejně jako příklad 2, ale místo úspory byty naopak rozdíl doplatí dohodnutou částkou za kilowatthodinu, která bude nižší než cena elektřiny nakoupené ze sítě. Tímto způsobem je splácen úvěr na pořízení fotovoltaiky.
Při poměrovém rozúčtování nejde nijak ovlivnit individuální sleva v jednotlivých bytech. Odběr elektřiny v době, kdy svítí slunce, ale zvyšuje slevu pro celý dům.
Tento způsob je také spravedlivý k těm, kteří prostřednictvím fondu oprav na pořízení fotovoltaiky také přispěli, ale v důsledku svého denního režimu (přes den ve škole, v práci…) ji příliš nevyužijí. Ještě přívětivější k těmto lidem je samozřejmě instalace akumulace, která období slevy prodlužuje i do doby, kdy nesvítí slunce.
Poměrové rozúčtování je současně výhodnější z pohledu zachování klidu mezi sousedy – v době nízké výroby nemusí mezi sebou „soutěžit“ o levnou elektřinu z fotovoltaiky.
Zároveň poměrové rozúčtování stále motivuje k úsporám – nejméně zaplatí ten, kdo spotřebuje nejméně. A je jedno, jestli z fotovoltaiky nebo ze sítě.
Při platbách za elektřinu ze sítě také celou dobu platí již zmíněná úspora regulované složky, která je zaplacena pouze na jednom jističi a rozdělena mezi obyvatele domu.
Postup jednotného odběrného místa má tedy mnoho náročných kroků, ale na konci je fotovoltaika, jejíž používání je zcela pod kontrolou SVJ či družstva. Obyvatelé si tak sami určí, kolik bude elektřina z fotovoltaiky stát, jak se bude rozdělovat a jak se s elektřinou v domě bude nakládat. Tímto způsobem je také dosaženo nejvyšší možné úspory.
Způsob 2: sdílení elektřiny
Projít náročným procesem slučování odběrných míst vyžaduje značné úsilí, a i to může být zmařeno nesouhlasem vlastníků. Zjednodušení přinesla až novela vyhlášky ERÚ 408/2015 Sb. o Pravidlech trhu s elektřinou na začátku roku 2023, která umožnila rozdělit elektřinu z fotovoltaiky v rámci bytového domu virtuálně prostřednictvím sdílení elektřiny.
To znamená, že dům si nainstaluje fotovoltaiku a její výstup vyvede do jednoho ze svých odběrných míst, nejčastěji tam, kde je napájení společných prostor. Toto místo, kam je připojená elektrárna, se nazývá vůdčí odběrné místo, je vybaveno čtyřkvadrantním elektroměrem (tedy elektroměrem schopným měřit spotřebu i dodávku do sítě), započítává se u něj množství vyrobené elektřiny a prodávají se přes něj přebytky.
Byty, které se chtějí do sdílení zapojit, se nazývají přidružená odběrná místa. Ta se vybaví elektroměrem s průběžným měřením spotřeby, který registruje spotřebu v každých 15 minutách a data průběžně odesílá do EDC. A to je z technického hlediska celé.
Po administrativní stránce je ještě potřeba všechna odběrná místa zapojená do sdílení registrovat na EDC, ale to není nic složitého. A je-li výkon instalace pro jeden vchod do 50 kWp, není nutné žádat o stavební povolení, ani vyřizovat licenci na prodej elektřiny.
Výroba fotovoltaické elektrárny se registruje ve vůdčím odběrném místě a odečítá se z ní vlastní spotřeba tohoto odběrného místa, nejčastěji spotřeba elektřiny ve společných prostorách. Vyrobená elektřina, která zbyde, se poté rozdělí mezi přidružená odběrná místa.
Stejně jako každé jiné sdílení elektřiny přes distribuční síť probíhá i sdílení v bytovém domě „virtuálně“, tedy jako účetní operace. Dodavatelé, resp. Elektroenergetické datové centrum (EDC) vidí na elektroměru vůdčího odběrného místa, kolik elektřiny fotovoltaická elektrárna vyrobila a současně vidí, jaká byla v danou chvíli spotřeba v jednotlivých přidružených bytech. Výrobu elektrárny tedy EDC rozdělí k jednotlivým bytům jednak na základě okamžité spotřeby (kde není spotřeba, tam se nic nerozděluje) a jednak na základě tzv. alokačního klíče.
Alokační klíč je poměr, kterým se rozdělí vyrobená elektřina mezi jednotlivé byty. Alokační klíč si stanoví členové SVJ/družstva. Může být stanoven například dle výše vkladu, podle počtu obyvatel nebo dle podlahové plochy bytu – anebo úplně jinak, jak si v daném SVJ usmyslí. A pro současnou dobu (minimálně do roku 2026) platí, že tento klíč je pevný.
Vyrobená elektřina se rozdělí podle daného klíče, co zbyde, se znovu rozdělí podle téhož klíče a to celé proběhne celkem 5×. Pokud poté pořád zbyde nějaká elektřina, tak prostě odejde do sítě jako přetok. A záleží na daném SVJ, jak bude mít s dodavatelem tento přetok ošetřený.
Oproti jiným skupinám sdílení (aktivní zákazník, energetické společenství…) má sdílení elektřiny v bytovém domě jednu zásadní výhodu – prostřednictvím fotovoltaiky se z účtů za elektřinu neodečítá jen silová elektřina, ale i regulovaná složka ceny elektřiny. Je to proto, že sdílení elektřiny z fotovoltaiky na střeše probíhá přes vedení, „dráty“ uvnitř bytového domu, nevyužívá se elektrizační soustava.
Sdílení eliminovalo většinu nevýhod prvního způsobu:
- Není potřeba souhlas 100 % vlastníků, stačí většina určená stanovami.
- Kdo nechce, zapojit se nemusí.
- Není potřeba odhlašovat dodavatele elektřiny z jednotlivých bytů.
- Každému bytu zůstane možnost vybrat si svého dodavatele.
- Rozúčtování dál dělají dodavatelé – pro SVJ tak nevzniká práce navíc.
Dosud to zní skvěle. Má to nějaké háčky?
Ano, je jich několik.
Komunitní energetika v bytovém domě – na co si dát pozor
První háček je nenápadná podmínka, že elektrárna a k ní připojená odběrná místa musí být propojené v rámci jedné pojistkové skříně. Ta je ale obvykle jedna pro každý vchod (číslo popisné), přičemž jeden dům často zahrnuje více vchodů. Řešení této podmínky je dvojí: buď rekonstrukce elektroinstalace v domě, kde se všechny vchody propojí do jedné pojistkové skříně, nebo rozdělení elektrárny podle počtu vchodů, tedy každý vchod bude mít prakticky vlastní elektrárnu se samostatným střídačem, případně baterií.
Výběr vhodného řešení pak záleží na podmínkách v daném místě. Na více elektráren lze někdy také čerpat více dotací (na každou fotovotolaiku jednu). Soustava několika menších elektráren se také může vyhnout pravidlům pro velké elektrárny – zejména pokud se týče nutnosti licence na obchod s elektřinou nebo stavebního povolení. Sloučení pojistkových skříní zase může vyjít levněji, než instalace více střídačů.
Ač tedy má dům jednu střechu, panely na ní instalované budou rozdělené pro jednotlivé vchody. Obyvatelé jednoho vchodu tak nemají k dispozici „výkon celé střechy“, ale právě jen svého dílu.
Druhé omezení se týká kontroly výroby a spotřeby – žádná zde není. Propojení výroby a spotřeby je jen účetní na základě časové shody a na základě přidělené alokace. Toto „propojení“ zajišťuje EDC a rozúčtovávají dodavatelé pro jednotlivé byty, SVJ nad celým procesem nemá žádnou kontrolu. Zakázat přetoky nejde, protože už samotné sdílení v rámci domu je prakticky „přetok z vůdčího odběrného místa“. Jak je to s akumulací energie?
„Do doby, než si převzalo sdílení v rámci komunitní energetiky EDC, nedávalo pořízení bateriového úložiště smysl. Se zavedením pěti iteračních kol, lze baterie tzv. řízeně vybíjet. Tím vznikne přetok z baterií, který musí EDC rozdělit mezi bytové jednotky. Stejně jako je to u přebytků ze solárních panelů,“ komentuje Michal Mládek, ředitel divize fotovoltaik pro bytové domy společnosti S-Power Energies.
Třetí omezení je smluvní – výhodnost tohoto typu sdílení závisí na momentálních pravidlech jednak sdílení elektřiny a jednak jednotlivých dodavatelů. Tato pravidla se do budoucna mohou změnit a s nimi i výhodnost sdílení elektřiny. Bude-li ale zachováno liberální prostředí na energetickém trhu jako dosud, neměly by individuální úpravy dodavatelů ve výhodnosti komunitního sdílení sehrát významnější roli.
Přetoky jako příjem SVJ či družstva
Ať už sdružené odběrné místo nebo komunitní energetika, v obou případech je potřeba nějak naložit s příjmem za přetoky. SVJ i družstvo má v tomto ohledu pevně nastavené mantinely, v rámci kterých může tento příjem využít například ke snižování plateb do fondu oprav. Podrobněji jsou podmínky nakládání s dodatečnými příjmy popsány v tomto článku na ESTAV.cz.
Kontrola nebo pohodlí?
Srovnáme-li oba způsoby, vidíme zde odlišný přístup. V případě sdruženého odběrného místa se jedná o fyzické osamostatnění bytového domu s fotovoltaikou, který se vyčlení z distribuční sítě a dál si se svou elektřinou hospodaří podle vlastního uvážení. „Můj dům, můj hrad.“
Elektřina z fotovoltaiky napájí veškerou spotřebu v domě a teprve, co zbyde, přeteče do sítě. Významná úspora plyne jak z využívání fotovoltaiky, tak z nižších poplatků za jističe, ale s instalací musí souhlasit úplně všichni a vedení SVJ pak vznikne úkol s rozúčtováním.
V případě komunitní energetiky se na energetice domu nic nemění, jen se paralelně ke stávajícímu vedení postaví fotovoltaika. Ta fyzicky napájí vůdčí odběrné místo, zbytek bytů je k ní připojen jen virtuálně. Distribuční a všechny ostatní poplatky u jednotlivých bytů zůstávají, jak byly, úspora je tedy ve srovnání s prvním způsobem nižší. Stavba elektrárny je ale mnohem průchodnější přes schůzi vlastníků či družstva a s funkční fotovoltaikou už SVJ nemá téměř žádnou práci navíc.
Sdílet / hodnotit tento článek