Parapet: Funkce a požadavky
Venkovní parapet je ochranným prvkem fasády. Kryje parapetní zdivo především před srážkovou vodou a sněhem. Z toho vyplývá, že musí odolávat povětrnostním vlivům, a hlavně odvádět vodu od okna i ostění. Správné řešení vnějších parapetů je zcela zásadní u dřevostaveb, kde i krátkodobé zatékání do konstrukce může mít fatální následky. Dlouhodobé působení má degradující účinky i na zděné stavby stejně jako na zateplovací systémy. Nesmíme zapomínat, že parapet není jen vrchní viditelná část. Neméně důležitý je detail z hlediska tepelné techniky, při nesprávném provedení tvoří tepelný most.
Klempířské výrobky řeší norma ČSN 73 3610. Zabudování okna je popsáno v technické normě ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování. V ní jsou uvedeny následující požadavky:
- přesah přední hrany parapetu musí být minimálně 30 mm;
- doporučený sklon horní plochy parapetu má být více než 3 ° (5,2 %);
- ukončení parapetu na bocích do ostění musí zabránit zatékání vody pod parapet do zdiva;
- musí být zajištěn bezpečný odvod srážkové vody;
- provedení musí umožnit dostatečnou tepelnou izolaci spodní připojovací spáry;
- musí být zabezpečeno odvedení kondenzátu a zatečené vody z rámu okna.
Historické okénko nebo parapet
Ochrana parapetu se v lidové architektuře liší především dle místně dostupného materiálu. Na ochranu parapetního zdiva se využívaly různé formy keramiky např. i ve formě cihel, ale i glazované speciální tvarovky. Jinde lze objevit parapety pískovcové či z jiného místně dostupného kamene. Často nebylo potřeba tento detail řešit, jelikož u mnohých historických staveb rám okna lícoval s vnější fasádou. Okenní křídlo bylo proti stékající vodě ochráněno tzv. šambránou, tedy vystupujícím reliéfem fasády lemujícím okno.
V roubených lidových stavbách můžeme vidět ochranu „dřeva dřevem“. Stěnu pod oknem chránilo parapetní prkno ve velkém sklonu, aby voda z něho dobře stékala. Prkno někdy mívalo na svém spodním okraji okapní drážku zajišťující bezpečné odkápnutí vody. Samozřejmě toto prkno degradovalo. Poté co již neplnilo svoji funkci bylo jednoduše vyměněno, konstrukce pod ním zůstala nedotčená.
Materiály a výrobky dnešní doby
I přesto, že i dnes lze mít parapet kamenný, je nejčastějším řešením ochrany parapetu ohýbaný plech, klempířský výrobek. Ten je potřeba řemeslně zohýbat tak, aby zajistil správné napojení na okno i okolní zdivo.
Největší problém bývá správné řemeslné zpracování v rohu ve styku parapetu, okna a stěny, kde může docházet k zatékání. Tvar parapetu z plechu musí být uzavřený, nesmí mít průstřihy v rozích. Tmel v tomto koutě není trvanlivé řešení. Toto místo je citlivé především v případě větrem hnaného deště a v době odtávání padlého sněhu.
Místo klempířského řešení lze zvolit i zakončení systémovými hliníkovými, popř. plastovými lištami.
Sklon
Sklon parapetu musí být minimálně 3 °. Ten se většinou zajišťuje spádováním podkladní vrstvy parapetu. Nedostatečný sklon nebo nulový sklon (u některých chybných realizací i záporný sklon) způsobí špatné odtékání vody, vizuální znehodnocení parapetu, v delším časovém horizontu může dojít k rychlejší degradaci materiálu.
Kotvení
Parapet je třeba kotvit. Kotvení lze nepřímo, přes klempířské příponky ze spodní strany parapetu, nebo moderními lepidly. Přímému kotvení, kde dochází k perforaci parapetního plechu se vyhněte.
Další příklad historické fasády s parapetem zapuštěným pod omítku. Zdroj: redakce
Připojení k ostění
Velmi citlivým a často chybně řešeným detailem je napojení na okenní ostění. To musí zajistit, že voda, která stéká po fasádě, nebude zatékat vedle parapetu, pod něj a do stěny.
Řešení se nabízí v zásadě dvojí:
V rovině s ostěním: Používá se v kombinaci s tenkovrstvými omítkami například na zateplovací systém. Detail napojení parapetu a fasády je řešen systémovou zakončovací lištou s výztužnou tkaninou. Podmínkou užití lišty je, že parapety musí být osazeny před dokončením fasády (ostění).
Zapuštěný do ostění: V ostění je vytvořen přesah – drážka, do které se parapet zasune. Musí být zajištěno odkápnutí vody z fasády. Toho se může dosáhnout například systémovými lištami hliníkovými nebo plastovými. Pokud je fasáda tvořena jako odvětrávaná, víceplášťová (například s dřevěným obkladem) je parapet zasunut pod obložení.
Chybné řešení je pouhé přisazení plechu k ostění a zatmelení vrchní spáry tmelem. V důsledku dilatace (jak se parapet zahřívá, tak mění svoji délku) dojde k oddálení parapetu od ostění, odtržení tmele, netěsnosti a následnému zatékání.
Tepelná izolace parapetu
Parapetní část okna je z hlediska tepelné techniky nejcitlivější místo okna. Zatímco rám v ostění a nadpraží lze překrýt tepelnou izolací obálky domu až o doporučených 40 mm, parapetní část rámu takto překrýt nelze. Pokud chybí tepelně izolační profil nebo dostatečná tloušťka tepelné izolace pod parapetním plechem, dochází k vytvoření tepelného mostu a k prochladnutí této části okna. Proto je nezbytné myslet na izolaci pod parapetním plechem zejména při montáži okna. V případě předsazené montáže nebo montáže u vnějšího líce zdiva je pod parapetním plechem tepelná izolace obálky domu, která tuto problematiku řeší. Ing. Jan Štěpán ze společnosti PROPASIV dodává: "Tepelněizolační podkladní profil umožňuje osazení parapetu s přerušením tepelného mostu pod otvorovou výplní a v případě montáže výplně odsazené od líce zdiva i možnost vložení tepelné izolace pod venkovní parapet (např. u rekonstrukcí nebo jednovrstvého zdiva)."
Další informace a technické detaily si prohlédněte v přiložené fotogalerii.
Sdílet / hodnotit tento článek