Na výkresy je norma
Příklady stavebních řešení zobrazené v „zakreslovací“ normě ČSN 01 3420 Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů stavební části z roku 2004, používané v době jejího vzniku, jsou z dnešního pohledu stavební praxe neaktuální, ať už z důvodu zvyšujících se nároků na snížení energetické náročnosti budov, nebo z důvodu využívání nových technologií či současných trendů ve stavebnictví a požadavků investorů. Proto si představíme moderní principy osazení otvorových výplní v obvodových stěnách a jejich zakreslení v souladu s normou ČSN 01 3420 pro kreslení výkresů stavební části.
V článku si ukážeme konkrétní příklady principů osazení okenních výplní v souladu s ČSN 74 6077 Okna a vnější pláště – Požadavky na zabudování v závislosti na typu obvodové stěny a jejich správné zobrazení v půdorysech a řezech. Dnes se podíváme podrobněji na okna.
Principy osazení výplní otvorů v obvodových stěnách
Cílem správného osazení výplně otvorů je kotvení včetně umožnění dilatace, vodotěsnosti, parotěsnosti a eliminace tepelných vazeb připojovací spáry v ostění, nadpraží a parapetu. Připojovací spára je místo styku rámu výplně se stavebním otvorem a je tvořena vnějším uzávěrem, tepelněizolační výplní a vnitřním uzávěrem (obr. 1). Hlavní funkcí vnitřního uzávěru je zabránění transportu vzdušné vlhkosti z místnosti do připojovací spáry. Tepelněizolační výplň slouží k eliminaci tepelných vazeb a je chráněna vnějším uzávěrem. Vnější uzávěr musí být vodotěsný a zároveň paropropustný, aby umožnil prostup vodní páry z připojovací spáry do exteriéru.
Obr. 1: Schéma připojovací spáry. Zdroj: Ing. Zuzana Rácová, Ph.D., Ing. Aneta Libecajtová, Ph.D.
Ve zděném stěnovém systému (obr. 2) je okno osazováno v závislosti na typu obvodové stěny. U jednovrstvého zdiva bývá okno většinou osazováno do speciálních tvarovek v rovině navazující na tepelněizolační vrstvu (obr. 2a). U kontaktního zateplovacího systému je okno umístěno buď na vnější líc zdiva (obr. 2b) nebo se provádí předsazená montáž (obr. 2c), případně lze obvodový plášť navrhnout jako dvouplášťovou konstrukci s provětrávanou dutinou. Tepelná izolace by měla vždy přesahovat přes okenní rám (doporučeno min. o 40 mm). U dodatečného zateplování stávajících objektů je proto potřeba zateplit kromě rámu i ostění (obr. 2d).
Železobetonové kombinované (nebo stěnové) systémy nelze pro bytové domy navrhnout bez tepelné izolace obvodových stěn s ohledem na požadavky Vyhlášky o energetické náročnosti budov. Používá se proto vícevrstvá konstrukce – vnější kontaktní zateplovací systém nebo konstrukce dvouplášťová s provětrávanou dutinou. Při kontaktním zateplení se umisťuje výplň okenního otvoru na vnější líc nosné konstrukce – průvlaku (obr. 3a) nebo stěny (obr. 3b), případně lze obdobně jako u zděných systémů provést předsazenou montáž okna. I v tomto případě musí být tepelná izolace přetažena přes rám okna.
Zakreslování dnešních technických řešení oken dle ČSN 01 34 20 v měřítku 1:50
Dle ČSN 01 3420 se v půdorysu obrys ostění okenního otvoru zobrazuje v řezu a kreslí se velmi tlustou plnou čarou, obrys parapetů se zobrazuje v pohledu tlustou plnou čarou, výplň otvoru se kreslí schematicky (okno včetně rámů) tlustou plnou čarou (obr. 4). Typ zasklení (dvojsklo, trojsklo) se graficky v měřítku 1:50 nerozlišuje.
Ve svislém řezu se obrys nadpraží a parapetu zobrazuje v řezu a kreslí se velmi tlustou plnou čarou. Obrys ostění se zobrazuje v pohledu a kreslí se tlustou plnou čarou.
Tvar průřezu nadokenního překladu lze do půdorysu zkreslit jako sklopený průřez orientovaný ve směru pohledu na výkres – tenkou plnou čarou bez šraf, sklopený průřez se zpravidla doplňuje výškovou kótou.
V pohledu se kreslí i způsob otevírání okenních křídel pomocí značky písmene „V“ – hrot značky se orientuje směrem od osy otáčení křídla – křídla otevíratelná ven z místnosti tence plně, otevíratelné dovnitř tence čárkovaně.
Rozměry a poloha oken se v půdorysu kótují koordinačními rozměry, šířka okna se uvádí nad kótovací čáru a výška pod kótovací čáru, vedle ní je ještě uvedena v okrouhlých závorkách výška parapetu od úrovně nášlapné vrstvy podlahy. Ve svislém řezu se kótuje spodní hrana nadpraží, výška otvoru a výška parapetu od čisté stavební podlahy délkovou a výškovou kótou.
V půdorysu a v řezu se druh konstrukce okna, úprava parapetu (vnitřní, vnější) a konstrukce překladu označí odkazem na popis v tabulce.
Toto vše jsou obecné principy zakreslování, pojďme se podívat ještě blíže na konkrétnější typy.
Osazení okna v jednovrstvém zdivu
Jednovrstvé stěny se realizují v jednom technologickém kroku a mají zároveň nosnou i tepelněizolační funkci. Návrh vyžaduje dobrou znalost stavebního systému a pečlivé dodržení modulové koordinace. Použití nesystémových stavebních prvků zpravidla znamená komplikace při výstavbě, ztrátu výhod systému a jeho deklarovaných vlastností, případně i riziko vzniku tepelných vazeb. Osazení okenní výplně v jednovrstvém zdivu je proto doporučeno řešit systémově v souladu s pokyny pro navrhování (a provádění) od výrobce. Umístění izolace v nadpraží okna musí být řešeno v návaznosti na hlavní tepelněizolační rovinu celého objektu, tzn. tepelná izolace v nadpraží musí navazovat na umístění tepelné izolace v rámci stropní konstrukce nebo konstrukcí předsazených obvodovému plášti.
U keramického zdiva je možné navrhnout obvodové zdivo jako jednovrstvé při splnění požadavku na součinitel prostupu tepla U buď z dutinových tvárnic dostatečné tloušťky nebo z tvárnic, které mají dutiny vyplněné tepelněizolačním materiálem. Tento typ zdiva bývá zpravidla vyzdíván na tepelněizolační maltu a je z vnější strany opatřen tepelněizolační omítkou. Při dodržení všech zásad garantuje výrobce výslednou hodnotu součinitele prostupu tepla obvodovou stěnou. Poloha osazení okna je v tomto případě ovlivněna tloušťkou zdiva a typem navržených překladů. Stavební systémy mají ve svém sortimentu speciální tvarovky, které jsou určeny k osazení okna. V projektové dokumentaci je proto nutné specifikovat navržený systém a případně i odkazem upozornit na využití těchto speciálních tvarovek.
Zakreslení okna osazeného v obvodovém plášti tvořeným jednovrstvým keramickým zdivem v půdorysu a řezu je vidět na obr. 5.
V případě pórobetonového zdiva dostatečné tloušťky bez kontaktního zateplení se okno osazuje do roviny tepelné izolace, která se nachází mezi dvěma překlady nebo mezi překladem a žaluziovým kastlíkem, v návaznosti na tepelněizolační obálku budovy.
Detail osazení okna v jednovrstvém zdivu je rozhodujícím detailem při návrhu objektu. Při jeho realizaci je nutné se striktně řídit pokyny výrobce, jinak bývají tato místa u novostaveb často zdrojem vad a poruch. Prevencí těchto poruch obzvlášť u jednovrstvého zdiva je důsledné dodržení modulové koordinace výrobků a využití systémových řešení při dodržení zásad montáže. Dojde tak mimo jiné ke snížení časové náročnosti stavby, kdy odpadá nutnost úprav rozměrů zdících prvků na stavbě. Modulová koordinace se projeví také ve velikosti stavebních otvorů, výšky nadpraží i parapetu.
Osazení okna na líc zdiva v zateplené konstrukci
U vícevrstvé (sendvičové) konstrukce se nosná a tepelněizolační vrstva realizuje ve dvou technologických krocích, což bývá nevýhodou tohoto typu konstrukcí, společně s nízkou mechanickou odolností vnějšího povrchu stěny.
U jednoplášťových dvouvrstvých konstrukcí bez ohledu na materiálové řešení nosné části obvodového pláště, jak jsme si již řekli, je vhodné osazení oken na vnější líc stěny. Toto osazení zajišťuje také dostatečné osvětlení a proslunění místností. Řešení osazení okna hlouběji směrem do interiéru není vhodné vzhledem k používaným tloušťkám tepelných izolací (200 mm a více), neboť poloha okenní výplně nerespektuje nulovou izotermu, a navíc je třeba zateplit ostění, parapet i nadpraží.
Na obr. 6 je zobrazen půdorys a řez oknem osazeným v obvodovém plášti tvořeným keramickým zdivem s kontaktním zateplovacím systémem. Okno se nachází na vnějším líci zdiva a tepelná izolace je přetažena přes rám okna. Přetažení je provedeno souvisle jednou deskou, nelze zde připustit vznik spáry. Doplnění proužku tepelné izolace zakrývající rám okna, s čímž se lze na stavbě často setkat, je velkou chybou. Lze zvážit přidání tepelné izolace (cca 50–70 mm) v místě uložení stropu, pokud má stropní konstrukce horší tepelně technické vlastnosti než zdivo. Závisí to však na tepelně technickém posouzení a požadovaném energetickém standardu navrhovaného objektu. Při tloušťkách tepelných izolací, které jsou v současné době používány, však nebývá doplnění izolace v rámci stropu již nutné.
Osazení výplně okenního otvoru v jednoplášťové dvouvrstvé konstrukci předsazenou montáží
Ještě lepším řešením z hlediska tepelně technických vlastností objektu a eliminace tepelné vazby je použití předsazené montáže oken. Výhodou je i větší proslunění interiéru při běžně používaných tloušťkách tepelných izolací, které můžou mít u novostaveb domů v pasivním standardu i více než 250 mm.
Na obr. 7 je uveden příklad zakreslení předsazené montáže. U tohoto způsobu osazení oken je možné okno do stěny uchytit pouze jediným způsobem, a to pomocí kotev umístěných na vnějším líci obvodové stěny (v podobě konzol, úhelníků, hranolů). Výhodou tohoto uchycení je, že při něm nedochází k poškození okenního rámu a není bráněno dilatačním pohybům výplně při tepelném namáhání. Způsob uchycení okenního rámu pomocí kotev je obecně vhodnější i pro okna osazená na vnější líc stěny (obr. 6).
Statický návrh kotvení a uchycení systému kotvení do stěny musí být proveden individuálně v návaznosti na velikost, respektive hmotnost okna (které může vážit až v řádech nižších stovek kilogramů) a typu materiálu obvodové stěny.
Dodatečné zateplení stávajících objektů při zachování stávajících oken
Při stavebních úpravách objektu pro bydlení je často třeba doplnit dodatečné zateplení. V první řadě je třeba uvážit tloušťku tepelné izolace tak, aby byly vyváženy požadavky na snížení tepelné náročnosti objektu a zároveň na zachování přirozeného světla. Zpravidla se dodatečné zateplení provádí v tloušťkách min. 160 mm. Vhodnou tloušťku je potřeba navrhnout i s ohledem na často ustoupené parapety, které se v historických domech objevují. Vzhledem k materiálu nosné části obvodového pláště je také potřeba uvážit vhodný materiál tepelné izolace. Kamenné domy potřebují dýchat a je nutné zvolit tepelněizolační systém, který jim to umožní. Tepelněizolační deska musí vždy přesahovat přes rám okna, a to o tloušťku izolace nadpraží, ostění i parapetu, který je také zateplen proužkem tepelné izolace – nelze připustit vznik vodorovné spáry v tepelněizolační obálce v místě rámu okna (obr. 8). Správný příklad zakreslení v případě zachování původních (historických) oken je uveden na obr. 9.
Sdílet / hodnotit tento článek