Ta čísla z předloňského roku nejsou kdovíjak přesná, ale naznačují, že jen v evropských domácnostech napočítáme necelých 130 milionů koček a 106 milionů psů. Jinými slovy, každá třetí domácnost v Evropě se dá považovat za bydlení tak trochu zvířecí.
Jak se žije mazlíčkům v našich bytech?
Ta čísla možná vypadají hezky na papíře, realitě jsou ale minimálně v jednom podstatném bodu vzdálené. Domácností, které by se skutečně daly považovat za „zvířecí“, je totiž ve skutečnosti naprosté minimum. Jsou to totiž vždy obydlí – domy a byt –, výhradně určené lidem. A čtyřnozí mazlíčci v nich jen sehrávají roli jakési živé chlupaté výplně. Prostor, který jim je milostivě vymezen k životu a existenci, vlastně jejich není.
Je to jen jakési podivné spolubydlení, k jehož přiměřenosti se zvířecí spolubydlící nemají moc možnost vyjádřit. A každý pokus o nějaké intenzivnější vyjádření, snaha zvířat projevit se v hranicích tohoto daného prostoru, je vnímána s nelibostí. K lidským spolubydlícím bychom si to nedovolili, a ani oni by si to nenechali líbit. U zvířat to ale bereme jako danost. A právě tu teď do značné míry v praxi zpochybňuje španělský návrhář a architekt Héctor Ruiz Velázquez.
Svým projektem PETS & HUMAN - Positive House totiž zcela převrací ty definice a členění prostoru domácnosti. Tak, aby demokratizoval plochu celého bytu, a otevřel ji, zpřístupnil ji, rovnoměrně lidským i zvířecím obyvatelům. Svůj projekt v celé kráse předvedl v madridském Casa Decor.
Kde začít? U sdílení prostoru
Situaci si v určitém odlehčení můžete přiblížit na příkladu. Vaše roztomilá kočička se vlivem pudových nálad ve vteřině změní na dravou šelmu, a vyšplhá po závěsu až ke garnýži. Kterou pak, spolu se závěsem shodí dolů a tím nutně pocuchá i všechno v dopadové zóně. Jsme z toho nadšení? Stěží. A zlobíme se na kočku, že něco takového udělala. Přestože její chyba to není.
To my jsme ji vsadili do prostoru bytu, který na přirozené projevy jejího chování není adaptovaný. Že jsou potrhané závěsy a padající garnýž rozbila televizi nebo knihovnu, je naše vina.
V bytě, který by byl „pozitivní“ vůči zvířecím obyvatelům, by se to nestalo. Aniž by v něm chyběly garnýže, závěsy, knihovny nebo televize, byl by strukturován tak, aby jej naplno (a beze škod pro lidi) mohla využívat i zvířata. Héctor Ruiz Velázquez zkrátka navrhl byt, který lidským i zvířecím obyvatelům měří stejně. Zvířata a lidé v něm žijí ve stejném, společném prostoru domova. A sdílejí nejen ono vedení, ale především priority pohybu, zvyky a funkčnost celého prostoru.
K tomu, aby to celé mohl sestavit do funkční podoby, potřeboval architekt načerpat inspiraci. Bral si ji jak v přírodě, volném prostředí, tak i v chování, které je oběma živočišným druhům vlastní.
Vedoucím motivem a hlavní výzvou bylo znásobení rozměrových možností malého (27 metrů čtverečních) bytu. Který by možná stačil lidskému obyvateli, ale byl by žalostně neprostorný pro zvířecího obyvatele. Pokud by se tedy ten užitný prostor nerozšířil o nové trojrozměrné dimenze. Proto se tu pracuje s výškami, úrovněmi a dalšími jedinečnými a kreativními strukturami interiéru, které prostor propojují a zároveň rozšiřují.
Cesta do třetího rozměru
Velázquez měl na sedmadvaceti metrech čtverečních ukázat, co se svými nápady dovede. A začal s tím, že do toho vyprázdněného prostoru vsadil dva válcovité prvky. Ty člení prostor z hlediska lidského vnímání, ale pro zvířecí obyvatele mají symboličtější význam. Představují kmeny stromů, které se zvedají vzhůru. A díky optimálním vlastnostem textilního potahu, umožňují šplhání a výstup do výšek. Kočkám, lidem už nikoliv.
Materiálové a konstrukční vjemy návrhu to dál posilují, apelují na soužití dvou druhů a výrazně usnadňují kontakt mezi zvířaty v domě. Současně podporují komunikaci a pozitivitu, nezbytnou pro soužití se zvířetem izolovaném v bytě uvnitř velkoměsta.
Domácí zvířata nefandí ostrým liniím nábytku, geometrii hran moderních bytů. Nedocení nestabilní nábytek a křehkost bytových doplňků, netouží po dekoracích, s nimiž se beztrestně nedá hrát. Tady je to ale jiné. Prostor je komfortní pro lidského obyvatele, a pro zvířecího pak naplňuje ideál.
Surovinou tohoto designu jsou vynikající vlastnosti textilního materiálu. Jeho konzistence, přítomnost a pomíjivost zároveň, připomíná procházku přírodou. „Rozpouští vnitřní hranice a modeluje struktury, podrobuje je pohybu a rozšiřuje perspektivy bez pravých úhlů, zachovává vizuální kontinuitu souboru, jak se to děje v přírodě. Kde vše plyne v jemné harmonii, téměř magicky vyvážené, která by neměla být narušena, protože vše má svůj dobrý důvod bytí a účel,“ popisuje Velázquez.
Jeho návrh pracuje s „prémiovou“ technologií Ecoplen společnosti Atenzza, která využívá textilní záhyby v různých výškových úrovních k optimalizaci akustických vlastností, čištění vzduchu, samočištění prostoru díky slunečnímu záření, odpuzování bakterií, eliminaci zápachu a tepelné izolace. Tady ovšem, v té rozmanitosti odolných materiálů, slouží k vytvoření bytu pro pohodlné soužití s kočkou.
Prostor zahrnuje snovou horní úroveň pro kočku a „přízemní“ okruh vhodný pro lidi, který obsahuje intimní odpočinkové zóny.
Jinak tento byt všestranně podporuje zdravý a dynamický životní styl, je moderní a udržitelný. Obsahuje stoprocentně přírodní materiály, potažmo keramiku. Kromě krásy a designu nabízí hlavně to, co nám ve vztahu ke zvířecím mazlíčkům často chybí. Porozumění a vzájemný respekt.
Údaje o projektu
| Název projektu: | PETS & HUMAN – Positive House |
| Typ projektu: | designový návrh, byt pro lidské a zvířecí obyvatele |
| Architektonické studio: | Studio ruizvelazquez |
| Lokalizace: | Madrid, Španělsko |
| Vedoucí architekt: | Héctor Ruiz Velázquez |
| Spolupráce na designu: | David Jabbour Díaz |
| Technický poradce: | Almudena de Toledo Congosto |
| Dodavatel stavby: | Proyectos y Diseño |
| Dodavatelé materiálu: | Geberit, Saloni, ABB, Axor Design, BANG & OLUFSEN, Cement Design, Drypets, Ecoclay, Ecoplen, Estufamania |
| Klient: | výstava Casa design |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Užitná plocha: | 27 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek