„Můj cíl je přimět lidi cestou z práce k zamyšlení nad tím, co vidí. Chtěl bych, aby se ptali sami sebe, jestli to opravdu musí být takhle, jestli je třeba stále stavět něco nového. Nebo jestli by nepomohla rekonstrukce.“
Fenomén Lesná má spoustu nadčasových řešení
Poliklinika Lesná je v zásadě opomíjená budova, která si však tuhle svoji roli vůbec nezaslouží. Je dílem inženýrky Libuše Kopřivíkové, která patřila mezi významné architektky města Brna. Měla ateliér společně se svým manželem a synem. Její práce, byť poplatná době, ve které vznikala, nepostrádala nápaditost a jistá náklonnost ke stavbám se datuje z dob jejího zaměstnání ve Stavoprojektu Brno, kde byla vedoucí projektantkou v kolektivu ateliéru u Miroslava Spurného. Z této doby se také datuje realizace Polikliniky Lesné, což byl rok 1974. O fenoménu sídliště Lesná, který je výjimečný a neopakovatelný, jsme si kdysi povídali ve spojení s novou sakrální stavbou pro Lesnou od architekta Marka Štěpána, kterým byl kostel blahoslavené Marie Restituty. Sídliště Lesná stojí za drobné pozastavení, protože je základem pro pozdější část infrastruktury, včetně zmíněné polikliniky.
Pohled ke vstupu 1.NP. Foto: Jiří Hloušek, KIVA
Když hovořím o fenoménu, pak mám na mysli nadčasové urbanistické řešení, které neoddiskutovatelně přerůstá samotné město Brno i sídliště napříč naší zemí. Sídliště Lesná je katastrální území s rozlohou 2,58 km2 a je od roku 1990 součástí městské části Brno-sever. Žije zde přibližně 16 000 obyvatel a díky své zeleni je jednou z nejzajímavějších částí Brna. Původní koncept počítal s 5 920 byty a s 20 500 obyvateli. Ne neprávem je celé řešení přirovnáváno k finské Tapiole, části města Espoo poblíž Helsinek. Na 3,5 km2 zde žije přes 9 000 obyvatel. Vcelku srovnatelné řešení, u nás s vyšší hustotou obyvatel. Sídliště je od prvopočátku složené ze čtyř okrsků, kdy každý má svoje vlastní jesle, mateřské a základní školy, centrum se samoobsluhou, restaurací, kulturním střediskem, službami a hlavně garáže. V centru okrsků nalezneme společný sportovní areál se stadionem a koupalištěm. Velmi moderní urbanistické řešení, které by obstálo i v současnosti. Co by za to dal leckterý dnešní developer, jehož středobodem zájmu je maximální výtěžnost daného území bez zbytečných periferií. Nicméně v každém samosprávném celku, městě či vesnici naleznete základní pilíře místního dění.
Lesná byla postavena na zelené louce podle projektu architektů Zounka, Rudiše a Veselého. Hovoříme o sídlišti panelovém, které však výrazně vybočuje z tehdejšího průměru a boří stereotypy. Uvědomme si, že hovoříme o letech 1962 až 1973. Tehdy se sídelní celky řešily jak „Baťovy cvičky“, všudypřítomný panel a umakartové jádro byla realita. Maximální počet osob na hektar neumožňoval projektantům nižší zástavbu, pokud na ni došlo, vyvážit to musely osmi a více podlažní deskové domy. Hustota sídlištní zástavby je smutnou realitou a nevyhovující infrastruktura jejím důsledkem. V tomto obraze je Lesná zjevení, které nemělo obdobu prakticky v celé naší republice. Podle polohy se sídliště původně nazývalo „Za Tišnovkou“. Leželo totiž za železniční tratí zvanou Tišnovka. Záhy však dostalo současné jméno Lesná. Posléze bylo doplněno o skupinu rodinných domů na ulici Seifertové a menší sídliště Barvy. Pak následovala sportovní hala s bazénem a tělocvičnou TJ Tesla Brno (1973) od architekta Rudiše a Poliklinika Lesná (1974). Známá jména, ikoničtí tvůrci, po kterých zbylo sídliště, které má smysl dnes, natož v počátku 70. let 20. století. Ve výčtu jste dozajista postřehli Polikliniku Lesná.
Vstup do zadního bloku vpravo. Foto: Jiří Hloušek, KIVA
Celá koncepce uvažovala i o zóně lehkého průmyslu a výzkumných ústavů severně od Lesné, v docházkové vzdálenosti. Počítalo se tak s pracovními příležitostmi a zaměstnaností obyvatel této čtvrti. Lesná byla postavena na svažitém území s několika roklemi, z nich jediná (krásně zalesněná Čertova rokle s multifunkčním amfiteátrem) přežila do dnešní doby. Ostatní byly před samotnou stavbou sídliště zavezeny, což způsobilo pozdější nemalé statické problémy u některých staveb. Velké volné plochy, respektování terénu a vzrostlá stávající i nová zeleň dělají Lesnou tak jedinečnou a atraktivní. Bylo období, kdy se díky razítku „totalitních panelákových sídlišť“ ocitla Lesná na okraji zájmu vedení města. Úsilí obyvatel a neoddiskutovatelná výjimečnost pomohla sídliště vrátit opět do „života“. Za výjimečné urbanistické řešení se Lesná v roce 2004 stala městskou památkovou zónou. Tato regulace měla a má, mimo jiného, zabránit různým developerským projektům a nechtěné zástavbě. Vše má však vždy své pro a proti. Část atraktivity Lesné tkví v její prostornosti, rozlehlých zelených plochách a rozumných odsunových vzdálenostech zástavby.
Past, která ve finále není pastí
Nicméně tato sympatická „prostornost“ předpokládala pozdější doplnění organismu sídliště o nezbytné dílky do skládačky zdejší moderní infrastruktury. Projektanti předpokládali následné využití některých ploch pro doplnění fungujícího současného celku sídliště. Takže zde sice nespustí developeři divokou nesmyslnou zástavbu v honbě za korunou, ale těžko prosadíte i projekty smysluplné a potřebné. Trochu to vypadá jako past a nabízí se úvaha, zda sídliště nezůstane bez některých atributů tak trochu panelovým skanzenem. I když zeleným, velmi podařeným a krásným. Ale, nebojte se, naštěstí ta nadčasovost hovoří ve prospěch Lesné. I kdyby se zde už neudálo nic dalšího v otázce infrastruktury, po stránce stavební a estetické je Lesná prostě skvělá a podařená. Uvažovaná „past“ se nekoná protože jiná sídliště u nás, ve své stísněné koncepci, nemají ani to „zelené“ štěstí jako Lesná, o dalším rozvoji nemluvě.
Vstupní pasáž. Foto: Jiří Hloušek, KIVA
Jak zdánlivá Popelka rozkvetla do krásy
Paní architektka Libuše Kopřivíková byla velkým příznivcem atrií ve svých realizacích pro lepší prosvětlení a rozvolnění prostoru. Tehdy vytvořená poliklinika oplývala obdobnými atributy. Ta atria jsou ve skutečnosti dvě, jako prostor v dispozici hranatého eska. Dispozice a v podstatě celé řešení je skvělou prací tehdy, a tedy i dnes. Pochopitelně, že lehce zavádějící byly tehdejší materiály i jejich zpracování. Boletické panely, tehdy všudypřítomný relikt doby, byly morálně zastaralé, a tudíž tato koncepce byla po právu nechtěná zadavatelem. Nové řešení je totiž podobný standard, ale v novém hávu. Vzhledem k tomu, že pamatuji ještě předešlý vzhled a nyní vidím to nové pojetí, tak plně chápu, proč studio dkarchitekti lobovalo za toto provedení. Původní řešení z roku 1974 nebylo v zásadě chybné, ale šedomodrá unavená nevýrazná barva boletických panelů nemohla nijak pozvednout celou koncepci. Provedení tehdejší a dnešní je opravdu diametrálně odlišné. Tuším, že mít ty možnosti paní architektka v roce 1974, pak by to nemělo chybu. Pochopitelně, že přínosem znovuoživení je i materiálové sjednocení, jiná barva zrcadlového prosklení, kvalitní podezdívky z cihelných pásků, pročištění prostoru, zdůraznění vstupu. Ta stavba, byť zcela pragmatická, je opravdu krásná. Ta chvála je s plným vědomím toho, že jsem jako dítě i student na tuto polikliniku chodil a třeba ve srovnání s ikonickou Dětskou nemocnicí od Bedřicha Rozehnala z roku 1953 jsem jí tehdy vcelku opovrhoval. Zbytečná pýcha a nemožnost vidění té skutečné kvality a skvělé estetiky díky tehdejší nekvalitě provedení, nedostatečným technickým a technologickým možnostem, díky době. Minule jsem čtenáře vybízel nechat si prostor pro přehodnocení věcí, které stojí za to, tudíž nebýt v tom škatulkování tak strnulý a předpojatý. Tady máme příklad, kdy vytahuji Polikliniku Lesná ze škatulky nic moc, kterou si ostatně nezasloužila i tehdy, a přesun do pater nejvyšších. Nakonec i ta Popelka byla vždycky krásná, jen to nebylo před finálním výstupem znát. Důvody jsou vcelku nabíledni.
Vstupní pasáž s orientačním systémem a s původní mozaikou. Foto: Jiří Hloušek, KIVA
Základní popis
První etapa rekonstrukce Polikliniky Lesná zahrnovala rekonstrukci fasády objektu a suterénu. V druhé etapě proběhla rekonstrukce vstupní haly polikliniky s navazující částí pediatrie.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Na jižním okraji ikonického sídliště Lesná, které patří k nejzdařilejším obytným celkům vzniklým za minulého režimu, stojí jedna z brněnských poliklinik, které jsou ve správě města Brna. Objekt byl postaven mezi lety 1968–1974 podle návrhu architektky Libuše Kopřivíkové a je oceňován pro své kvalitní hmotové a materiálové řešení v exteriéru i interiéru.
Průhled chodbou. Foto: Jiří Hloušek, KIVA
Objekt polikliniky je v půdorysu sestaven do pravoúhlého tvaru písmene S, které utváří vnitřní atria uzavřená dvěma krčky. Objekt je dvoupodlažní, částečně podsklepený. Fasáda byla navržena z tzv. boletických panelů v šedomodré barvě, na spojovacích krčcích byla plně prosklená na celou výšku podlaží. Sokl objektu byl obložen cihelnými pásky, na exteriérových sloupech vynášející konzolu u hlavního vstupu byla černá keramická mozaika. Překrývající se hmoty a vstupní niky byly řešeny do detailu tak, aby na sebe přesně a čistě navazovaly.
Nebylo jednoduché zadavatele přesvědčit, abychom neoblíbený boletický panel nahradili podobně vypadajícím skleněným fasádním systémem, pouze v dnešním standardu. Výsledek realizované rekonstrukce fasádního pláště však respektuje původní promyšlené návaznosti jednotlivých hmot objektu, zachovává atypické členění fasády na cihelný sokl, dva bílé kontrastující horizontální pásy z omítky a výraznou plochu lehkého proskleného pláště. Spojovací krčky jsou v souladu s původním řešením provedeny odlišným systémem velkoformátového zasklení, jehož součástí jsou ventilační křídla důmyslně skrytá v rastru subtilních sloupků fasádního systému. Oproti původnímu řešení byla sjednocena šířka bílých horizontálních pásů, které lemují prosklenou část. Dále byla zvolena odlišná barevnost skleněného pláště.
Průhledy interiérem. Foto: Jiří Hloušek, KIVA
Tato etapa rekonstrukce zahrnovala zateplení a nové opláštění fasády, výměnu střešního pláště, novou hydroizolaci spodní stavby, v rámci rekonstrukce suterénu nový bezbariérový vstup přímo z parkoviště pod poliklinikou a sadovnické úpravy zelených ploch přiléhajících k objektu.
Na rekonstrukci obvodového pláště budovy navázala první etapa rekonstrukce interiéru poliklinických podlaží, která je v rámci objektu polikliniky významná tím, že zahrnula úpravu hlavního vstupu do polikliniky a propojení s dosud oddělenou částí dětských lékařů.
Význam reprezentativní vstupní haly je zdůrazněn zachovanou vyšší světlou výškou, bez podhledových konstrukcí, s viditelnými rozvody a trojicí kruhových zavěšených svítidel, která vhodně kontrastují s jinak pravoúhlým vzhledem objektu. Původní materiál železobetonového stropu zůstává odhalený v původní podobě z doby výstavby. Koncept spotového osvětlení a zvolené materiály svou nenápadnou barevností dávají vyniknout renovované původní mozaice z růženínu a skla od manželů Vašicových, která znázorňuje téma přírody s mystickou bytostí uprostřed.
Z haly je nově přístupná recepce objektu umístěná do útulné niky vyložené dřevěným obkladem, v němž je ukrytý průchod do administrativního zázemí.
Vstup do výtahu. Foto: Jiří Hloušek, KIVA
V rámci prvního podlaží bylo rozšířeno dětské oddělení, které je průchozí od hlavního vstupu až do původní dětské části. Doplněny byly dvě ordinace, z toho jedna s čekárnou přizpůsobenou dětským pacientům. Poblíž hlavního vstupu je nové zázemí pro maminky s dětmi. Přístupnost objektu je zlepšena umístěním druhého výtahu.
Navržené materiály interiéru byly zvoleny s respektem k původnímu výtvarnému řešení. Na stěnách chodeb byl zachován koncept obkladu zelenou mozaikou ve spodní části do výšky dveří a v horní části dřevěný obklad, který zakrývá elektrické instalace, nad podhledem jsou vedené páteřní instalace, které usnadní budoucí změny v pronajatých prostorech.
Nedílnou součástí je také nový orientační systém, který po kompletní realizaci významným způsobem usnadní pohyb návštěvníků po objektu.
Pohled ke vstupu 1.NP. Foto: Jiří Hloušek, KIVA
Doplňující informace
| Studio | dkarchitekti |
| Autor | Ing. arch. David Kudla, Ing. arch. Oldřich Fikejs |
| Umístění projektu | Halasovo náměstí 579/1, Brno |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2015–18 |
| Rok dokončení | 2019, 2022 |
| Zastavěná plocha | 3 700 m2 |
| Užitná plocha | 8 200 m2 |
| Náklady | 180 mil. CZK |
| Klient | Sdružení zdravotnických zařízení II Brno |
| Fotografie | Jiří Hloušek, www.jirihlousek.photo, hlousekjiri@gmail.com KIVA, www.kiva.cz, foto@kiva.cz |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
černě olejovaná dubová dýha – černý box, schodiště
DTDL bílá – nábytek dle autorského návrhu obklad v dekoru teraca Mirage Norr – obklady a dlažby cementová stěrka – povrch stěn koupelny dubové vícevrstvé lamely Meister – podlahy, podesta kalené sklo – výplň zábradlí, prosklení a sprchová zástěna lakovaná ocel – původní nosné ztužující sloupy, rám zábradlí smrkové řezivo – původní nosná konstrukce krovu |
| Značky | Seznam použitých značek
Exteriér:
KZS u atiky a nad soklem prosklená sloupkopříčková fasáda LOP v ploše fasády obklad z cihelných pásků v úrovni suterénu prosklená velkoformátová fasáda na spojovacích krčcích černá skleněná mozaika – sloupy bílý skleněný obklad stěn – vstupní chodba v suterénu obklad stěny z černých HPL desek – vstupní chodba v suterénu Interiér: zelená skleněná mozaika – obklad chodby černá skleněná mozaika – obklad sloupu bílý skleněný obklad stěn – vstupní hala dřevěné obklady – chodba, recepce pohledový beton – vstupní hala kamenná dlažba – vstupní hala keramická dlažba – chodba |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Lídrem kanceláře dkarchitekti je David Kudla, absolvent Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Pracovní zkušenosti získal v ateliéru PAW u arch. Jindřicha Škrabala nebo u arch. Antonína Nováka v DRNH, kde se podílel například na rekonstrukci zámecké jízdárny v Lednici chráněné UNESCO nebo na oceňovaném bazénu v Litomyšli. Po dalších pracovních zkušenostech v roce 2016 spoluzaložil kancelář dkarchitekti, v jejímž čele stojí a určuje její směřování dodnes. Kromě vedení společnosti se věnuje individuálně každému z projektů. Tým dkarchitekti je tvořen 17 členy, z větší části jde o architekty. V rámci své tvorby se věnují zakázkám pro veřejný i soukromý sektor různých měřítek. Pracují často s dřevěnými konstrukcemi, environmentálními principy udržitelné architektury, podílejí se na zvyšování kvality urbanistického rozvoje měst a úzce spolupracují s umělci jak ve veřejném prostoru, tak v interiéru staveb. |
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Jiří Hloušek, www.jirihlousek.photo, hlousekjiri@gmail.com
KIVA, www.kiva.cz, foto@kiva.cz - Fotografie, část textů a tisková zpráva – Studio dkarchitekti a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek