• ESTAV.cz
• Architektura
• Luxusní dům v prudkém svahu

Prohlédnout fotogalerii64 fotografií

Čím? Že navzdory rozloze zastavěné plochy přesahující 350 metrů čtverečních vytváří dokonalou iluzi nenápadného přízemního domu. Tedy alespoň do chvíle, než přehlédnete celý příkrý svah, do kterého jsou terasovitě zasazena hned tři podlaží. Je libo geometricky pravidelný bazén, přírodní kamenný skalní výchoz lemující budovu, zelenou střechu a nekonečnou terasu se zahradou? To všechno tu je a současně není. Záleží prostě na tom, z jakého úhlu se budete na dům Q2 dívat.

Konvenční? Jen na první pohled

Dům Q2, zasazený mezi působivé zelené vrcholky hor sice stojí v Córdobě, ale od té španělské jej dělí celé tisíce kilometrů. Tato Córdoba je totiž argentinská, a nachází se na úpatí hor Sierra Chicas na řece Suquía, 700 kilometrů severozápadně od Buenos Aires. Pokud bychom dům Q2 popisovali čistě funkčními měřítky, bude až pustě průměrný. Nenarazíme tu na nic nekonvenčního, snad jen že je poměrně štědře, až nadstandardně vybaven. Co tu všechno najdeme?

V přízemí jsou situovány tři ložnice. Jedna z nich je hlavní, prostorná, spojená s převlékárnou/ šatnou a oddělenou koupelnou. Další dvě ložnice jsou vybaveny jen společnou koupelnou. Narazíme tu také na komplexně řešenou kuchyni, ke které přináleží klidný snídaňový kout. Z kuchyně i vedlejšího posezení s barem přitom můžete obdivovat klidnou ranní scenérii uzavřeného dvora. Širším průchodem se pak můžete dostat do jídelny a obývacího pokoje, vybaveného příruční knihovnou.

Přáním zadavatele bylo, aby se pracovní prostor nacházel uvnitř zastavěného prostoru, ale byl přitom prostorově a funkčně oddělen od zbytku domu. Architekti ze Santiago Viale toho dosáhli odloučením kanceláře/pracovny daleko za „soukromou“ zónu ložnic a pokojů pro hosty, a přitom ji nechali napojenou přes obývací pokoj. Jistě, je tu ještě nejspodnější patro. Právě sem je situována prostorná dvou-garáž, ke které patří i malá dílna, technické zázemí domu a malá umývárna s toaletou.

Rodina zadavatele trvala dále na specifickém řešení obývacího pokoje, který nejenže vytváří důležitou“křižovatku“ napříč celým domem, a současně sehrává roli prodloužené „galerie“, pro konání večírků a dalších společenských příležitostí. Obývací pokoj navíc slouží jako středový bod vnitřní křížové klimatizace, a právě tudy dochází k hlavnímu proudění vzdušných mas v rámci celého domu.

Patnáct metrů rozdílu

To, co diktovalo celému projektu atypické rozložení místností i samotné originální pojetí vychází z vlastní topografie stavební parcely. Na ploše pozemku o rozloze 1700 metrů čtverečních je mezi nejnižším a nejvyšším bodem výškový rozdíl patnácti metrů. K přímému zastavění se tak nabízí jen skutečně malá část pozemku. Pokud tedy nepracujete s fantazií a nadhledem, stejně jako Santiago Viale.

V jinak atraktivní lokalitě Mendiolaza na ně čekala výzva v podobě strmého terénu, který měl svým vzhledem mnohem blíže ke skalní roklině, než k řádné stavební parcele. Průběžná ulice, na kterou se celý pozemek napojuje, navíc probíhá horní osou pozemku. Architekti tedy souběžně řešili celou řadu možných variant provedení.

Bojovat se svahem, nebo se do něj schovat?

„Nakonec jsme sami anulovali řadu vlastních návrhů, protože jsme se rozhodli, že monumentem se nestane dům, ale přírodní kamenný svah,“ říká jeden z architektů, Gonzalo Viramonte. „Odsouhlasili jsme si rozložení objektu do posunuté terasovité struktury, s hlavním vstupním portálem v horní části a obytným zázemím, „soukromou zónou“ situovanou do nižších etáží.“ S tím se pak pojila i další proměna připravovaného záměru.

Vznikla stupňovitá zelená terasa, která se vine mezi patry, prolíná se jimi a vlastně je prostorově spojuje. „Tím, že jsme řekli, že necháme vyniknout skalní masiv, jsme si ušetřili spoustu práce, a zároveň se nám tak lépe podařilo zneviditelnit, či spíše opticky zmenšit, plochu domu.“ Částečné zanoření domu pod povrch jednak pomohlo sladit stavbu s okolitou přírodou, a současně výrazně zlepšila teplotní bilanci celého objektu, který by byl ze strany rokle celý situován na jih, vystaven agresivnímu slunci.

Geometricky strohý, betonově chladný

„Příliš mnoho nenapojených objektů a místností? To vyřešil funkční diagram,“ dodává k vnitřnímu členění domu Q2 vedoucí projektového týmu, Daniella Beviglia. „Jistě, celé to působí trochu jednoduše, až geometricky stroze, ale je v tom ta nenápadnost a čistota.“ Jednotlivé patra terasy jsou postaveny nad sebou, a dohromady připomínají trochu víc zalomené písmeno L. Jednoduchá geometrie půdorysu otevřela mezi ulicí a dvorkem prostor pro působivý bazén. Tvar písmene L tu ale vidíme i na vertikále. „Je to proto, že jsme potřebovali jasně odlišit, kde slunce bude objekt prohřívat, a kde ho bude osvětlovat.

Stěny a zákryt z jihu působí jako tepelná bariéra, stěna na severu zase zvyšuje soukromí uvnitř domu ze strany ulice. Beviglia ještě upozorňuje jeden kvalitativní prvek, který dělá zejména v Córdobě architektům starosti: je jím západní orientace oken objektu. „Je to dáno tím, že v tomto směru se nachází ty nejkrásnější výhledy na historické jádro města. Je to to, co ve skutečnosti chcete vidět.“ Ani dům Q2 není výjimkou, ale proti nadměrnému oslunění jídelny a obývacího pokoje je postavena přirozená boční zástěna blízkého háje, doplněná o lamelové okenice. Za zmínku určitě stojí i zelená terasa probíhající celým domem, zajišťující čerstvý vzduch i částečné ochlazení vnitřních prostor.

Pokud jde o vlastní strukturu, rozhodli se jí architekti ze Santiago Viale řešit jako na svém okolí nezávislou jednotku, z vyztuženého betonu. Základy jsou poměrně hluboké, jak zemní a terénní úpravy byly poměrně konfliktní součástí projektu, kvůli skalnatému podloží. Fasádní cihlové obložení domu a i terasy z lámaného kamene slouží současně jako rozvodný systém.

Technické parametry buddovy:

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata