Vlastnosti
Hlavní výhodou oproti cementovým a vápenným variantám je schopnost nepálené hlíny absorbovat vzdušnou vlhkost v době jejího přebytku ve vzduchu a opět ji vydávat v případě vzduchu vysušeného. Tím napomáhá k dosažení a regulaci optimálního vnitřního mikroklimatu.
Hliněné omítky se používají i tam, kde potřebujeme zlepšit tepelnou akumulaci, například v dřevostavbách. Nepálená hlína má zajímavé tepelně-akumulační vlastnosti.
Mezi nesporné výhody, které vyplývají z praxe stavebníků, patří i jednoduché nanášení hliněných omítek. Ze své podstaty materiálu jsou člověku přirozenější na zpracování, s nadsázkou řečeno „plácat hlínu na stěnu“ začne bavit každého. Ne náhodou se při tvorbě hliněných omítek lidé pouštějí do výtvarných experimentů. Omítky se dají nanášet jak běžným zednickým nářadím, tak i pouhýma rukama, záleží na efektu, kterého chceme dosáhnout.
Omítky lze vytvořit jako hrubé (jádrové) i velmi jemné interiérové a pohledové.
Hrubé jílové omítky lze vyrobit při dobré lokalitě přímo z toho, co máte na zahradě vašeho domu, co vykopete ze základů či při budování zahradního jezírka. Receptur přírodní stavitelé zkouší mnoho (vždy je základem dobrý přesátý jíl, slaměná řezanka, voda a další případné přísady). Jemnou hliněnou omítku lze však vytvořit pouze pečlivým výrobním procesem. V dnešní době není problém si takový materiál koupit.
Po provedení příslušné penetrace lze jemnou omítku nanášet nejen na hliněnou jádrovou omítku ale i na sádrokartonové desky, sádrovláknité desky apod.
Primárně jsou určeny pro použití v obytných místnostech, nehodí se příliš do mokrých provozů.
Nespornou výhodou hliněných omítek je jejich velmi malá energetická náročnost výroby, nesrovnatelná s omítkami na bázi cementu a vápna.
Barevnost
Barevnost omítek se ovlivňuje pigmenty, získané z barevných hlín, popřípadě oxidy minerálů bez přídavků průmyslově vyráběných barviv. Barvy tak vycházejí přímo z palety, kterou nabízí příroda, nejčastěji jsou to logicky zemité barvy, ale lze sehnat i pigmenty dodávající základní omítce pestré barevné odstíny. Omítky jsou probarvené v celé své hmotě (nejedná se jen o vrchní výmalbu) což je jejich výhoda při poškození oděrem, místo není tak nápadné, popřípadě lze jednoduše opravit opětovným rozmočením a vyhlazením omítky.
Různá barevnost a příjemná práce s omítkami vybízí k vytváření barevných výtvarných kreací. Zajímavou metodou jsou sgrafita, metoda jakou tvořili fasády zámků renesanční mistři. Princip je v nanesení základní vrstvy omítky (většinou té tmavší) po vytvrdnutí se nanese vrchní vrstva (světlejší), do které se ještě za mokra (ale lze i za sucha) vyrývají ornamenty a obrazce. Barevný kontrast obou vrstev je podpořen plasticitou ornamentu.
Povrchové úpravy
Pro zlepšení vlastností jako oděruvzdornost či odolnost proti odstřikující vodě lze použít přírodní nátěry, penetrace a oleje. Pro povrchovou úpravu lze použít i konvenční nátěrové hmoty, nicméně každou povrchovou úpravou přicházíte o kontakt s materiálem, o jeho jedinečné pohledové vlastnosti a omezujete schopnost práce s vlhkostí.
Sdílet / hodnotit tento článek