Co to je kročejová neprůzvučnost
Je to schopnost vodorovné konstrukce (podlahy) zachytit nebo propustit mechanické nárazy skrz až na druhou stranu skladby konstrukce, tj. přes všechny vrstvy až ke stropu souseda.
Jinými slovy jde o to, kolik hluku vydávaného především od dupání, padání předmětů, posouvání nábytku aj. šířeného konstrukcí podlahy projde do sousedního bytu. Současné normové požadavky konstrukce mezi byty připouštějí propustnost hluku nanejvýše o intenzitě 55 dB.
Bohužel i tato hodnota nijak nezaručuje komfort klidného bydlení, zejména v klidnějších částech dne a v noci, kdy se ztišší zvuky z pozadí (hluk z ulice, projíždějící auta, ostatní sousedé a podobně). Pokud máte hlučnější sousedy, kteří například chodí razantně po patách či jejich děti dovádějí na podlaze, tak je při dosažení této normy stejně uslyšíte.
Skladba podlahy na obrázku funguje následovně. Vrchní betonová vrstva rozloží mechanický ráz chodidla na zásadně větší plochu, kročejová izolace, která je oproti betonu nepoměrně objemově lehčí, tuto energii částečně „odpruží“ a nosný železobeton je už vlastně strop sousedů. Protože se jedná o hutný staticky nosný prvek stavby, tak již není schopný se dále ve větším měřítku rozvibrovat tedy vydávat zvuk.
Jak se chová strop a prostory, kde je špatná kročejová neprůzvučnost a čím je to způsobeno
Prostor, kde je poddimenzovaná kročejová izolace se vyznačuje opravdu vysokým nekomfortem. Sluch je sice subjektivní dojem, ale díky tomu, že hluk přenášený konstrukcí stropu přichází náhle a ve větší intenzitě v podobě bouchnutí, tak dokáže strhnout pozornost posluchače ve větší míře než u jiných druhů hluku. Dá se říci, že tento druh hluku je nejhůře snášený. Mechanické rázy v podobě dusání se šíří konstrukcí a platí zde pravidlo, že se hluk prostoupený konstrukcí vyzáří především tam, kde je konstrukce nejslabší. Typický příklad je tenké zdivo nebo zdivo z lehčených tvárnic. Další nepříjemnost je fakt, že právě v prostoru, který má špatnou izolaci podlahy, je akustický nekomfort v podobě dusání méně zřetelný než v okolních bytech.
Pokud bereme v potaz to, že se přenášejí dunivé rázovité nárazy přes podlahu do stěn, tak je zřejmé, že v bytě níže se zvuk vyzáří nejen ze stropu, ale také ze stěn. Pokud je totiž nášlapná vrchní betonová vrstva podlahy spojena s příčkami, tak je běžné, že stěny o patro níže, ale také výše, dokáží vyzářit do místnosti hluk ve větším spektru frekvencí a ve větší intenzitě než skladba stropu – podlahy samotné. Pokud tedy sečteme plochy ozvučnic (strop, stěny, stoupačky aj.) tak se můžeme dostat na hodnotu cca 70% plochy povrchů, které vydávají hluk!
Jak navrhnout správnou skladbu podlahy
- Primární je dodržení technologických postupů výrobce kročejové izolace
- Raději skladbu podlahy trošku předimenzovat než poddimenzovat
- Stěna nesmí být spojena s pochozím betonem a to ani v případě dlažby (obvodový límeček se nedotýká plochy podlahy, spáru silikonujeme)
Zásadní chyby při rekonstrukcích starších budov
-
Vybrání zásypu
Při rekonstrukcích starších bytů dochází často k veliké chybě a to, že se bez adekvátní náhrady vyndá zásyp, který je v dutině mezi nosnými trámy podbitím a trámy nesoucími podlahu. Zásyp totiž funguje naprosto dokonale, a to zde dvou důvodů. První výhodou je jeho suplování kročejové izolace. Trámy se navzájem nedotýkají, ale jsou vloženy do zásypu, mechanické rázy od dupání pak v tomto místě zásadně ztrácejí na energii. Druhou výhodou je, že zásyp funguje jako těžká složka stropu – podlahy, která je důležitá především tím, že zamezuje mechanickému rozhoupání. Nahrazení zásypu vložením izolace mezi trámy rozvibrování nezamezíme, pouze částečně eliminujeme odrážení zvuku uvnitř dutiny. Rozhodně tedy odebráním zásypu a nahrazením izolací, byť vysoké objemové hustoty, nedocílíme lepší kročejové neprůzvučnosti.
- Dodatečné betonování nebo nivelování a následné spojení se stěnou
Další zásadní chybou je neodborná nebo po domácku zhotovená samonivelační vrstva podlahy, která zatekla všude do obvodvých spár a koutů a spojila tak napevno podlahu se stěnou, což opět způsobuje znásobení přenosu vibrací. V případě, že se při rekonstrukcích vyrovnává podlaha samonivelační hmotou nebo se z nějakého důvodu betonuje, tak je opravdu zásadní dbát na to, aby se nespojila podlaha se stěnou. Ve chvíli, kdy se tak přeci jen stane, je náprava velmi nákladná a výsledek není vždy stoprocentní.
Eliminace nadměrného hluku při nedostatečné kročejové izolaci
Zlepšení akustického komfortu je v těchto případech vždy složité a velmi individuální. Většina akustiků tvrdí, že zásadního výsledku lze dosáhnout pouze úpravou v místě zdroje hluku. To ale zpravidla není možné, protože pokud vezmeme v úvahu, že byt, ze kterého přichází obtěžující hluk, byl sice z hlediska hluku neodborně, ale přece nově zrekonstruován, majitelé většinou nemají vůli podlahu opravovat. K tomu nepřispívá ani norma, o které jsme již výše uváděli, že není dostačující a může být tedy i v takových případech splněna. Co tedy mohou dělat vlastníci bytů, kteří jsou obtěžováni hlukem?
V některých případech, což závisí vždy na konkrétním pousouzení bytu, jeho skladby konstrukce atd., lze i dodatečným odhlučněním dosáhnout zásadní eliminace hluku nebo alespoň takové, která umožňuje klidnější bydlení. Často jsou zdrojem hluku nejen stropy, ale také stěny, optimálních výsledků tak lze dosáhnout odhlučněním stropů a i stěn. Před takovou stavební úpravou a nemalými investicemi je však potřeba nechat vše posoudit odborného projektanta.
Sdílet / hodnotit tento článek