Jméno Jose Zanine Caldas (1919-2001) je v Čechách možná neznámé, ale v Brazílii zůstává pojmem. Umělec a designér, který se skromně považoval za samouka, totiž dokázal vtisknout charakter a tvář bezpočtu kusů nábytku, bytových doplňků a vlastně i celým domům. I když se proslavil svou prací v centru rušného Rio de Janeira, nikdy neopomněl zdůrazňovat svůj původ z rustikální Bahije. Právě tady totiž “přičichl” k podle jeho slov nejdokonalejšímu materiálu, přírodnímu dřevu. Od roku 1948, kdy spolu s dvěma kolegy rozjíždí byznys pod značkou studia Móvies Artisticos, se z typicky vesnického chlapíka stává uznávaným mistrem řemesla. Jeho doménou přesto zůstala práce s masivem, ideálně ze spadaných stromů. A rozsah jeho zakázek?
Cokoliv od velikosti těžítka z leštěného mahagonu, netradičně uchopené stoly a židle, po sloupořadí lemující celostěné knihovny. Zanine, to je prostě v Brazílii synonymum kvalitní práce se dřevem. Během své plodné kariéry se přiblížil i architektuře. Jeho detailní dřevěné modely, nahrazené dnes vizualizacemi a grafickými prvky, mu získaly obdiv architektů z celé Jižní Ameriky. Neobešli se bez něj například průkopníci modernismu, Lucio Costa nebo Oscar Niemeyer. Zanine postupně přecházel na stále větší, výraznější skulpturální práce, které využívají přirozeného vrásnění živého materiálu. Ze zapadlé truhlářské dílničky v Bahije až na výsluní v pařížském Musée des Arts Decoratifs, stále zůstal svůj. I proto je jeho práce dnes tolik ceněna.
Foto: Joana França
Proč tento medailónek umělci?
Protože je nezbytný k pochopení významu vilového objektu „Six 1 Eight 8“ v centrální části města Brasilia. Stojí zde od roku 1988, a není pochyb o tom, že je výjimečný. Jenže kdo vlastně ve skutečnosti stojí o to žít v „mauzoleu řemeslné dovednosti“, dnes, kdy se limity komfortu bydlení posunuly vzhůru? To, co působivá vilová stavba potřebovala v první řadě, tedy byla „rekvalifikace“, posunutí obytných kvalit sídla. A je jen štěstí, že se projektu chopilo místní architektonické studio Debaxio do Bloco, které velmi citlivě zpracovalo úpravu původního objektu. V zásadě také můžeme zásluhu za dobře odvedenou práci přičíst šéf-architektovi projektu Six 1 Eight 8, Clayovi Rodriguesovi, který se během svých studií na architektuře v Lisabonu věnoval právě dílu Caldase.
Jaká tedy panovala situace na místě?
Pozemku s parkovou úpravou exotického střihu o rozloze 3800 m2 vévodila stavba obytného vilového ateliéru o ploše 280 metrů čtverečních. Celý objekt byl původně řešen jako vysoký pavilon, s kompletním prosklením obvodových stěn, a strukturní opěrou realizovanou výhradně z dřevěných prvků. Dřevo bylo také primární součástí stropu, a schodiště vedoucí do vyvýšeného patra nad pracovnou, kam byla situována obytná zóna. Toto uspořádání v trochu nadnesené podobě odráží vzhled domorodých domků pralesních indiánů, a Rodrigues se rozhodl tuto identitu plně zachovat. „Zjevná symetrie celého místa silně odrážela Caldasův přístup, bylo by škoda zde něco výrazně měnit,“ dodává. „Tato prostá estetika je ústředním bodem celé kompozice.“ Proto se smířil s minimálním zásahem, aby lépe definoval harmonii mezi podpůrnými sloupy, střechou celé rezidence a okolním prostředím.
Foto: Joana França
Místo, kde se střídá barva a čas
Podstatou rekvalifikačního zásahu se tak stalo otevření několika dříve zacelených rámů oken, které zprostředkovalo více denního světla, stejně jako umocnilo výhledy do okolí. „Sklo na stěnách zajišťuje, že se celý interiér v průběhu dne z hlediska barevného vyznění průběžně mění,“ říká Clay Rodrigues. „Metaforický Úsvit/Polední žár/Soumrak se tak přenesly přímo do domu, a programově ovlivňují jeho vnímání.“ Obklady na podlaze zůstaly původní, v provedení brazilského zeleného lámaného kamene ardosia (ardosia verde). Zeleň trávníků se tak vizuálně přenáší dovnitř objektu. „Nejsou tu limity, které by rozdělovaly to co je uvnitř a venku,“ dodává Rodrigues. „I uvnitř to vypadá jako na velkém balkónu, typickém pro portugalské vily.“ Zapevnění dřevěných sloupů je obloženo štípaným kamenem pirénopolis, typickým pro oblast suchého cerrada.
Ukázkový modernistický pavilon
Sám interiér je kombinací původního vybavení v modernistickém designu, s důrazem na začlenění na současných kusů odrážejících národní identitu. Ve zkratce: narazíme tu na syrové přírodní materiály, napojené na kámen a tkaniny, vyvedené v základních a barevných tónech. Část z přítomných exemplářů pochází přímo z dílny Oscara Niemayera, a Liny Bo Bardi. Obrazy i dramatické vystavené črty nesou signaturu Pedro Ivo, a jejich paleta dokresluje příjemný výzor celého prostředí. Zajímavým prvkem je i mezanin schodiště, který umožňuje přehlédnout celý prostor. A to jak intimní zónu se zázemím ložnice a kanceláře, tak i společensky otevřený prostor propojené místnosti jídelny, kuchyně, obývacího pokoje a kulečníkové herny. Vyvýšené oddělené patro dosahuje díky vysokému profilu studia výšky 250 centimetrů, a z hlediska materiálového provedení plně navazuje na zbytek interiéru. Příjemným bonusem je pak výhled z širokého okna na celou tak rozsáhlou zahradu.
Foto: Joana França
Informace o projektu
| Název projektu: | A Casa Brasileira - Meia 1 Oito 8 - „Six 1 Eight 8“ |
| Typ projektu: | Rekvalifikace architektonicky hodnotné rezidence |
| Lokalizace: | Lago Sul, Brasília – Brasilia, Brazílie |
| Architektonické studio: | Debaixo do Bloco Arquitetura |
| Vedoucí architekt: | Clay Rodrigues |
| Dokončení realizace: | 2016 |
| Rozloha projektové plochy: | 3800 m2 |
| Rozloha zastavěné plochy: | 170 m2 |
| Design, bytové doplňky: | Arquivo Contemporâneo, Tidelli, Dessine, Pedro Ivo |
Sdílet / hodnotit tento článek