Je to teprve podruhé v historii ceny udělované udělované od roku 1987 Evropskou unií a barcelonskou nadací Fundació Mies van der Rohe, kdy zvítězila nikoliv moderní novostavba, ale starý renovovaný objekt. „Před třemi lety sice také zvítězila rekonstrukce, ale to šlo o významné berlínské muzeum, poničené za II. světové války,“ upozorňuje Osamu Okamura, programový ředitel reSITE, který celé do soutěže nominoval i dvě české stavby. Stávající vítěz, tedy projekt De Flat, za kterým stojí spousta práce architektů nizozemských studií NL Architects a XVW architectuur, přesto budí nejen u odborníků rozpaky. Chybí mu snad vzletnost letištního terminálu v New Stansted od Normana Fostera (vítěz MvdRA v roce 1990), nápad Petera Zumthora při návrhu Domu umění v rakouském Bregenzu nebo vizuální přitažlivost koncertního sálu Harpa v islandském Reykjavíku, se kterým v roce 2013 prorazili Henning Larsen Architects a Studio Olafur Eliasson? Nikoliv. De Flat je ve všech popisovaných charakteristikách naprosto odlišný, a možná právě proto se stal vítězem.
Máme vítěze! Ale jaký je?
To, zda De Flat odpovídá vysokým nárokům na ocenění MvdRA po stránce technologické, konstrukční, společenské, ekonomické, kulturní a estetické, je již rozhodnuto, jeho vítězství se nedá popřít. Vítězný projekt mezinárodní porotu prostě nadchl svým inovativním přístupem k renovaci jednoho z největších bytových objektů v Nizozemsku, a prý v komisi hodnotitelů padaly slovní pochvaly projektu jako: „Velmi všední, a přesto tak velmi hrdinské.“ A proto se nezbývá než ptát, čím tedy De Flat, místními přezdívaný Kleiburg, vlastně je. Předně, je to betonový panelový komplex lomeného tvaru, který má na výšku 10+1 pater, a na délku 400 metrů. Uvnitř něj se nacházelo 500 bytů. A ano, je to bezpochyby jedna z největších panelových staveb v celém Holandsku, která skutečně dominuje jihovýchodní amsterodamské čtvrti Bijlmermeer. I přes to, že celý Bijlmermeer je pravidelných šestibokých bloků panelových domů plný. Sám totiž stojí na okraji této uniformní zástavby, a hraničí s něčím, co se eufemicky dá nazývat přírodou.
Představuje se Bijlmermeer
Než se ale podíváme na zoubek vítěznému projektu, je jistě dobré zmínit něco o Bijlmermeer. Pozornost si totiž zaslouží. Svým rozvržením a zpracováním, které překonává i největší česká sídliště, je totiž víc projektem sociálního inženýrství než architektury bydlení. Zástavba tažená do výšek tu umožnila vměstnat do volného prostranství uzavřených hexagonů daleko více zeleného prostoru, než jsme u našich sídlišť zvyklí. Specifické tu bylo i provedení odděleného garážového parkování, zastřešené tubusy pro pěší, nebo dvoufázové dělení dopravy pro pěší a cyklisty, v nad zem vyvýšených spojnicích. Kritici toto „až příliš moderní“ město ve městě nazývali jednoduše „nelidským“. Částečně to ovšem platilo, protože z kraje sedmdesátých let připomínal celý Bijlmermeer jakési město duchů. Údajně až tři pětiny bytů byly neobsazených. Změnilo se to až v roce 1975, ale ne způsobem, jaký zdejší starousedlíci vítali. Tehdy totiž na Holandsku získala nezávislost Surinamská republika, a celá čtvrť se rychle zasídlila přistěhovalci ze zahraničí.
Paralelní Amsterodam
Počet obyvatel super-sídliště ve velmi krátkém čase vzrostl na 100 000, a amsterodamská radnice se mohla hrdě pochlubit, že Bijlmermeer je domovem lidí 150 různých národností. Soužití rozmanitých etnik, národů a subkultur rozhodně nebylo bezproblémové, a v osmdesátých letech byla celá čtvrť považována za krajně nehostinnou lokalitu. Bijlmermeer silně pociťoval postupnou ghettizaci, a s ní spojené problémy. Jen pro představu, v roce 1995 tu policie řešila 20 000 stížností, přičemž 8000 z nich byly klasifikovány jako přepady nebo krádeže. A Kleiburg, který nyní získal ocenění MvdRA, byl toho smutného příběhu nedílnou součástí. Radnice nakonec začala řešit situaci velmi radikálně: stržením částí hexagonů sídlišť, prosvětlením uzavřených ploch, výstavbou nižších a civilněji působících apartmánů, zjednodušením dopravní infrastruktury a nákladnými investicemi do renovací, a přitom dotovanými nízkými nájmy. Na lokalitu se tak začali kvůli lákavě nízkým nájmům stěhovat i lidé ze střední ekonomické vrstvy, čímž se zachoval národnostní mix a snížila kriminalita.
Klusflat je řešením
Dnes už je Bijlmermeer považován za vcelku příjemné místo k životu, kde se především vyplatí bydlet. Změny měly dopadnout i na Kleiburg, a to poměrně definitivně, v podobě komplexní demolice. Do stávající sestavy „lidsky“ vypadajících domů totiž nezapadal. Jenže místní obyvatelé se rozhodli svého bydlení v teď už celkem solidní čtvrti nevzdat. „Naším cílem je zachovat Kleiburg v původním stavu, jako Posledního mohykána, stojícího proti všudypřítomnému modernismu,“ říkali novinářům a později i radnici obyvatelé jeho bytů. Posléze proto vzniklo sdružení majitelů bytů, reprezentované konsorciem De FLAT. A to se rozhodlo plně zachovat dominantu celé čtvrti, byť za cenu nesení vlastních nákladů nezbytné renovace. Spořiví Nizozemci mají slova na všechno, a pro tento model rozsáhlých renovací realizovaných prostřednictvím bytového družstva používají termínu Klusflat. Dosud se ale žádná z podobných kampaní v celém Holandsku netýkala tak rozsáhlého objektu.
Pravidla Klusflatu jsou jednoduchá. Sdružení majitelů se postará o to, aby se renovace týkala jen hlavních struktur: koridorů chodeb, výtahů, balkonů a vnitřních instalací. A obyvatelé se musí sami postarat o zajištění kuchyňské linky, sociálního zázemí, vytápění, vany či sprchy. Tento model je ale lákavý: minimalizuje totiž velikost nezbytného počátečního vkladu, a dává obyvatelům podílejícím se na renovaci značnou svobodu v tom, jak si své bydlení zařídí. Dosud se většina dotovaných renovací panelových domů ve čtvrti Bijlmermeer odehrávala na principu diferenciace. Jenže upřímně, jak asi vypadá, když vedle sebe postavíte padesát naprosto stejných, a přesto barevně a provedením odlišných paneláků? Lidé z Kleiburgu tyto snahy o dosažení rozdílnosti pozorovali dostatečně dlouho na to, aby je začali chápat jako zlo. Vedle panelového domu, vyvedeného v pastelových barvách, stojí další obkládaný keramickými dlaždicemi, a stíní jej třetí, porostlý stěnou zeleně. A každá chodba, každý vchod je jiný. Proto se De FLAT rozhodlo pro přesně opačný přístup.
Uniformita je krásná, nebraňme se jí
Sublimace, sjednocení, pohlcení. Kleiburg bude skutečně zachován ve své syrové uniformitě. A tady se už dostáváme k práci architektů ze studií NL Architects a XVW architectuur. Byl to jejich nápad, aby se původní tři výtahové šachty přesunuly z vnitřního objemu budovy na její obvod. Tři na masivní objem objektu kolmé zdviže teď přináší prvek narušující pravidelnou horizontálnost. Zmizely betonové obklady vnějších koridorů, čímž se razantně prosvětlil prostor. Tato vnější kostra je pak v podání architektů ztělesněním „obnovené brutální krásy“. Na stejném principu fungovalo i rozbití původních bloků schodišť. Nebyly prý zvláště pohostinné svým vzhledem, a působily velmi uzavřeně. Proto se jejich fasáda proměnila: zdi tu nahradil dvouvrstvý plášť skel. Prosklení se objevilo i ve vstupních dvoranách a průchodech mezi patry. Lidé tu už nežijí v uzavřených bunkrech, ale v příjemně otevřených arénách. Tím ale radikální proměny, odhalující původnost Kleiburgu, nekončily. NL Architects a XVW architectuur nechali „nemilosrdně“ opískovat celou budovu, aby jí zbavili nejrůznějších předchozích nátěrů. „Až na holý beton!“ říkají architekti, protože si stojí za tím, že jeho přirozená krása se vyrovná nejhladšímu travertinu.
Další, poměrně zásadní úpravy, se dotýkaly přízemí. Do něj dosud byly situovány kolárny, které vzhledem k minulosti celého Bijlmermeer připomínaly spíš nedobytné tygří klece. Praktičtí NL Architects a XVW architectuur pochopili, že tyto odkládací a skladovací prostory vytváří nefunkční a mrtvou zónu celého objektu. Jistě, jak často a rádi chodíte do temného prostoru tam kdesi dole? Proto se rozhodli zrušit celý koncept ukládání kol v přízemí, a raději vytvořit odpovídající prostor pro každé patro zvlášť. Klece byly částečně ponechány, ale otevřeny širšímu společenskému vyžití, v návaznosti na okolní uzavřený park. A svou invenci nakonec architekti přenesli i na osvětlení veřejných prostor a přístupových koridorů. Dosud svítila všechna světla, což nebylo komfortní a ani hospodárné. Přeci jen se ale nemůže dům na okraji Bijlmermeer ponořit v noci do tmy. Nebo může?
Architekti navrhli a v praxi aplikovali model veřejného osvětlení, spouštěného snímači pohybu. Cesta se tak rozzáří před vámi, a za vašimi zády zvolna pohasíná. „Každý průchozí je tak jako padající hvězda,“ říkají NL Architects a XVW architectuur.
Zajímavosti:
- Panelový dům Kleiburg, stejně jako řada sídlišť v Bijlmermeer oficiálně patřil korporaci Rochdale. Právě ona jako první prosazovala demolici celého objektu, protože náklady na renovaci vyčíslila na stěží únosných 70 milionů eur.
- Jedním z argumentů architektů, proč objekt zachovat, zněl: „Že zničením Kleiburgu by byla definitivně narušena celostní kompozice sídliště, jako praktické ukázky vrcholného díla jeho architekta, Fopa Ottenhofa."
- Za demolici objektu se stavěla vláda i radnice Amsterodamu. Družstvo Rochdale ale (v našich poměrech asi poněkud nečekaně) dala za pravdu obyvatelům. Objekt jim nabídla k odprodeji za jedno jediné euro. Prý proto, aby katalyzovala vznik alternativy, a dala prostor ekonomicky atraktivnímu plánu. Objekt tak získalo konsorcium majitelů bytů De FLAT.
- Radnice přijala celkem padesát různých návrhů, co s objektem, v případě že bude zachován, udělat. Mezi projekty se objevily nápady na bydlení pro bezdomovce, domov důchodců, kryté dílny či byty pro studenty.
- Konsorcium De FLAT zastupovaly čtyři různé subjekty (KondorWessels Vastgoed, Hendriks CPO, Vireo Vastgoed a Hollands Licht), které se rozhodli pro „ideální řešení“ – zachování objektu i možnosti bydlení, a to formou Klusflatu.
- Co znamená Klusflat? Slovo „Klussen“ znamená „udělej to sám“. Na zbytek už jistě přijdete sami.
- Jednou z nenaplněných ambicí původního projektu bylo sloučení dvou až tří bytů do jednoho, a to i přes úrovně pater. Vznikla by tak atraktivní směs různých formátů bydlení, pro rozmanité klienty. Tento nápad, stejně jako návrhy úpravy horizontálně/vertikální propojení pater ale nakonec zapadl.
Informace o projektu
| Název projektu: | Deflat Kleiburg |
| Typ projektu: | revitalizace panelového domu |
| Architektonické studio: | NL Architects, XVW architectuur |
| Lokalizace: | Kleiburg, 1104 Amsterdam-Zuidoost, Holandsko |
| Vedoucí architekti: | Kamiel Klaasse, Pieter Bannenberg, Walter van Dijk, Xander V. Windsant |
| Rok dokončení: | 2016 |
| Dodavatelé stavby: | BUVA, Eternit Perú |
Sdílet / hodnotit tento článek