Informace o tom, že prvotní příčinou požáru byla elektrická závada na ledničce v bytu čtvrtého patra, je podstatná pro zástupce britských pojišťoven a požární inspektory. Zásadní otázkou přesto zůstává, jak se tak rychle mohly plameny rozšířit do dalších čtyřiadvaceti pater. A tady už odpovědi nepotěší. Na vině totiž byla praktická nepřítomnost požárního jištění, a vlastně i jakékoliv elementární zásady bezpečnosti. Pochybení byla prostě celá řada.
Šetření například ukázala, že chodby na jednotlivých patrech byly zaneseny hořlavým materiálem, který přispěl k šíření ohně, a znemožnil do značné míry evakuaci osob. To je mimochodem i problém řady našich bytových domů (botníky, křesílka a skříně na chodbách). Dalším problémem bylo „odhalené“ plynové potrubí, které volně vedlo po chodbách. A to i přes to, že od roku 2012 byl majitel objektu (Kensington and Chelsea London Borough Council) opakovaně upozorňován na nutnost nápravy.
Své udělala i neochota majitele pořídit protipožární systém rozprašovačů. Na jeden byt by to znamenalo investici ve výši 1150 liber, tedy 138 000 liber na celou budovu. A to se jim u stavby v hodnotě 8,7 milionů liber zdálo být zjevně příliš. Zásadním a kritickým pro šíření požáru se ukázalo být provedení fasády a izolace, která umožnila šíření ohně do vyšších pater. Z hořící izolační výplně se také uvolňovala řada toxických plynů, které možná zabily více lidí, než oheň.
Zdroj: Fotolia.com - burnstuff2003
A když k tomu přičteme zákaz hasičů ubytovaným opouštět své byty (protože chodbami se oheň rychle šířil), nebo fakt, že hasičské čety nedisponovaly záchrannou plošinou potřebné výšky (musely si ji nejprve zapůjčit ze Surrey) vyvstává nám obraz celé katastrofy před očima. Grenfell Tower byl velmi tragickou lekcí, ze které by se nejen Londýňané rádi poučili. Snadné to nebude.
„V Londýně existuje velké množství výškových obytných budov, ale také škol a administrativních zařízení, které disponují stejným modelem izolace, jako Grenfell Tower,“ zaznívá z londýnského BEIS (Department for Business, Energy and Industrial Strategy). „A město přitom rozhodně nedisponuje dostatečným množstvím kvalifikovaných technických pracovníků, kteří by byli schopni tuto opravu okamžitě provést.“
Od roku 2010, kdy došlo k omezení financování požární bezpečnosti, chybí v londýnských výškových budovách na 40 000 hasicích přístrojů. V Londýně se také nachází 266 budov vyšších osmnácti metrů, které zcela neprošly požárními testy, a dalších 4000 obytných bloků, kde je situace na úrovni požární bezpečnosti kritická.
Sdílet / hodnotit tento článek