Jen trocha cestování časem: představte si, že se píše roku 1906, a vedení massachusettské pobočky společnosti Nockege dochází k závěru, že je zapotřebí ve městě Fitchburg vybudovat novou fabriku. Trh si to žádá, a nikomu v představenstvu to zvláštní nepřijde. Proč by také, když ve zmíněném městečku stojí už šestnáct podobných zařízení. Textilní manufaktury jsou v trendu. Schvalovací řízení v té době prakticky neprobíhá, a protože společnost disponuje příhodným pozemkem, začíná se se stavbou prakticky ihned po ukončení zasedání.
Jak se stavělo na počátku minulého století? Bez řečí
Stavbou je pověřen „průmyslový architekt“ Frank Sheldon, do jehož ranku povinností patří prakticky vše, co se stavbou souvisí. Vyhotovení projektu, zajištění materiálu, stavebních firem a pracovních čet, dozor nad průběhem prací. V Americe tehdy nic neobvyklého. Jeho aktuální projekt je jen lehce poupravenou verzí předchozího designu jiných budovaných textilek. Je totiž dobře obeznámen s provozními potřebami textilní továrny, a tak načrtne poměrně uniformní model, který není vizuálně strhující, ale je plně postačující. A dál?
Jen pár dní po vydání rozhodnutí správní rady se už na pozemku u řeky Nashua, na parcele o rozloze 17 000 metrů čtverečních, staví. Převážně třípatrová budova s komínem si vyžádá dva miliony pálených cihel, jeden milion desek obkladového dřeva, 500 tun oceli, 7000 tun žuly. A také osmnáct nákladních vozů plných cementu a 2000 barelů vápna. Dál už je vše v rukou zkušených řemeslníků, kteří vyrobí zastřešení z působivé kombinace dřevěných trámů a podpůrných ocelových nosníků.
Doba se mění, fabriky zůstávají
Dílo je hotovo za pět měsíců čistého času (od zahájení stavebních prací po zahájení provozu), a stálo 600 000 dolarů. V provozu a prakticky beze změn na vzhledu (a s drobnými obměnami užité výrobní technologie) funguje dalších šedesát let. Prostě americký sen. Jenže teď už je načase se probudit, a vrátit se z cesty časem zpět do nedávné minulosti. V sedmdesátých letech je ve Fitchburgu výroba ukončena, a celý objekt je deset let následujících let v nabídce realitních makléřů. Nikdo o něj zájem nemá, na malovýrobu je příliš velký, a na solidní „moderní“ produkci zastaralý. A tak úspěšně chátrá.
Poté, co se při povodních několikrát prožene přízemím továrny divoká voda, se stane objekt nevyužitelný. I odvážné massachusettské realitní kanceláře přestanou tuto ruinu zašlé slávy nabízet. Od devadesátých let je na celý areál vydán demoliční výměr, a jen nedostatek financí brání městu zbavit se tohoto dědictví průmyslové historie kraje. V roce 2015 se ale stane něco nečekaného. O objekt aktivní projeví zájem developerská skupina WinnDevelopment, která jej za cenu pozemku odkoupí.
Morbidní zájem o ruiny? Ne, jen větření příležitostí
Projev šílenství? Nikoliv. Developeři z WinnDevelopment se totiž právě na takové ruiny soustředí, a v posledních pěti lety realizovali hned 36 projektů z oblasti adaptivního znovu-využití objektů. Pravda, textilka z Fitchburgu je dosud jejich největším experimentem. Ale také nutno dodat, že chybu rozhodně neudělali. Jako poradce si totiž přizvali architekty ze studia TAT (The Architectural Team), kteří provedli detailní zhodnocení stavu celé stavby. Potvrdili, že bourat ji by byla trochu škoda. Přeci jen: „Historie se tu potkává se současností, ne?“
Z této otázky se brzy stalo motto odvážného projektu Yarn Works, který dostal polo-zapomenuté městečko Fitchburg na mapu světa. Staré fabriky totiž mají ledaskde, ale jen v Massachusetts je umí působivě rekonstruovat a oživit. A citlivý přístup týmu TAT je rozhodně inspirativní. Jistě, jejich první krok byl velmi prozíravý: vybudování bezpečnostní stěny, která obkružuje celý areál. Nikdo nestál o to, aby celou rekonstrukci zase spláchla voda. Stěna je budována s ohledem na kapacitní průtok stoleté vody, a tak by měl být u řeky Nashua chvilku klid.
Proč bourat to, co je krásné?
A dál? Stropní trámy si vedly napříč desetiletími nad očekávání dobře, a tak si střecha kromě nového pokrytí nežádala zásadních úprav. Proč také narušovat to, co je původní a krásné? O opravu ale hlasitě volaly nosníky a pylony zapracované do obvodu cihlových stěn. Komplexní demolici ale vyškrtli architekti z nabízených možností, a dali přednost cenově-efektivnímu řešení. Zvýšili zastoupení podpůrných konstrukcí z žulového kamene, a stávající zapevnili betonovou injektáží. Budova tak neztratila nic ze své původnosti.
Práce architektů tedy připomínala spíše restaurační přístup, než styl divoké rekonstrukce. A patrné to bylo i na dalších detailech. Třeba při nepříliš snadném řešení statiky komína, který byl a je dominantou celého areálu. Inženýři ze společnosti ODEH s ním měli spoustu práce. Zvláštní pozornost pak věnovali oknům v čele objektu. Sehnat na zakázku dělané okno pětimetrové výšky, tak aby vypadalo na vlas stejně jako historický originál, ale přitom odpovídalo současnému standardu na energetickou efektivitu, nebylo nic snadného. Ostatně, modernizace oken v původních průřezech patřila k velmi náročným částem projektu. Bylo jich totiž zapotřebí vyměnit 280.
Historie, ve které se dá bydlet
A proč to všechno? Protože zachovat původní design se může vyplatit. WinnDevelopment totiž nechala celý objekt bývalé textilní továrny přestavět na skutečně štědře koncipované bydlení. V areálu dnes zvaném Yarn Works narazíte na celkem 96 rozlehlých loftových bytů. Celkem 57 z nich je (či spíše bylo, rychle se po nich zaprášilo) otevřeno klasickému trhu s nemovitostmi, a 39 spadá do kategorie AMI (area median income). Dopřát si je tedy mohou i lidé, které by na běžná tržní cena luxusního bydlení odradila. V nabídce je celkem 29 bytů s jednou ložnicí, a 58 se dvěma (plus devět tříložnicových apartmánů).
Ústředním bodem celého obytného multi-bloku je centrální galerie (sem právě ústí ona pětimetrová okna), s plochou 270 metrů čtverečních. Slouží jako univerzální obývací pokoj pro všechny obyvatele. Na dalších patrech a v přízemí (které není zastavěno obyvatelnými místnostmi) se nachází fitness centrum, sál na jógu, prádelny a další zařízení. Celý „tovární“ komplex je přitom v dojezdové vzdálenosti od centra, a nově sem jezdí i hromadná doprava. Nevznikla tu tedy izolovaná enkláva, ale na život Fitchburgu plně napojená obytná budova.
„Dokázali jsme, že to jde, a to je to nejdůležitější. Budova, která má za sebou 112 let historie má pořád svou cenu. A myslím si, že zájem o tento model bydlení teď po úspěšné realizaci Yarn Works v regionu poroste,“ říká s uspokojením senátor Stephan Hay, který se účastnil slavnostního přestřižení pásky. Spokojení mohou být i developeři a hlavně architekti z TAT. Budova, která byla odsouzena k zániku, se díky nim dočkala nového života. Mimochodem, krátce po dokončení rekonstrukce byl objekt vyhlášen technickou památkou. Což na stavbu, která čekala skoro třicet let na demolici není vůbec špatný výkon.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Yarn Works |
| Typ projektu: | Adaptivní rekonstrukce staré továrny |
| Architektonické studio: | TAT (The architectural Team) |
| Lokalizace: | Fitchburg, Massachusetts, USA |
| Dodavatel stavby: | Colantonio, Inc. |
| Klient: | WinnDevelopment |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Počet podlaží: | 3+0 |
| Zastavěná plocha: | 17 000 m2 |
| Náklady na realizaci: | 24.2 mil. dolarů |
Sdílet / hodnotit tento článek