Na nové budovy postavené s ohledem na úspory energie a environmentílní dopady se jezdí dívat archtekti z celého světa, původní objekty oceláren jsou zrekonstruovány na provozy technologických firem a obchodní prostory. Původně byl Pittsburgh známý jako ocelové hlavní město světa, v posledním půlstoletí se vyvinulo z průmyslové metropole na popřední místo v medicíně, technologiích a finančních službách.
Ottův slovník naučný uváděl: Pittsburgh sám zaujímá rozsáhlý trojúhelník, omezený 2 velikými splavnými řekami, má polohu velmi krásnou, široké, rovné ulice, ozdobené mnohými vynikajícími stavbami. Avšak přes to nečiní město pěkný dojem následkem ohromného množství kouře a prachu, vycházejícího z přečetných průmyslových závodů města, tak že dostalo jméno »Fire-City« a »Smoke-City«, tedy město ohně a kouře, zovouc se druhdy také »Iron- and Coal-City«, tedy město železa a uhlí, dle obou nerostů, jež způsobily jeho rozkvět a význam. Důležitost města spočívá v jeho poloze uprostřed jednoho z nejbohatších okrsků uhelných a železných na světě, jakož i uprostřed rozsáhlé oblasti petrolejové.
Ani nově uvalené clo na ocel již tento vývoj nemůže zvrátit. Spojené státy začnou uplatňovat cla ve výši 25 % na ocel a deset procent na hliník také na dovoz z Evropské unie, Kanady a Mexika. Ocelárny se již do města, které se zbavilo znečištěn a přeorientovalo se na jiné trendy, nevrátí.
O podobné problematice se zmínil i prezident HK ČR Vladimír Dlouhý na XXX. sněmu Hospodářské komory v květnu 2018 v Ostravě.
Populisticky lomíme rukama nad „zlými“ zahraničními investory, kteří vyvádějí miliardy ze zisků z naší země do své zahraniční kapsy, a strašíme je různými nesmysly jako jsou sektorové daně a podobně. Zahraniční investory však zoufale potřebujeme. Dnes ne proto, abychom vytvořili pracovní příležitosti, nýbrž abychom zvýšili produktivitu a podpořili budoucí konkurenceschopnost české ekonomiky ve vztahu k nejvyspělejším zemím. Scházíme se zde, v Moravskoslezském kraji, který je v posledních letech těžce zkoušený. Ale není jediný, podobně, možná ještě hůře, jsou na tom Ústecký a Karlovarský kraj. A co se zatím stalo? Kromě státního převzetí OKD zatím nic (jiskrou naděje může být znovunastartování hutní výroby ve Vítkovicích Jaroslavem Strnadem z Czechoslovak Group). A dnešní lepší krátkodobé ekonomické výsledky OKD zatím nejsou důsledkem vládní snahy, ale důsledkem situace na trhu s uhlím a práce předcházejícího managementu.
Tady v Ostravě se pořád strašíte Bakalou, ze kterého si udělali užitečného pekelníka, na kterého všechno svedou a politici si na něm naženou mediální body. Nekomentuji působení Zdeňka Bakaly zde, ale jen tak mimochodem, on dosud není ani obviněný. Politici by se ale místo předhánění se, kdo ho více zkritizuje, měli spíše zajímat, jaké jsou konkrétní, specifické kroky, které by se v postižených krajích měli okamžitě realizovat. Vládní stabilizace OKD je jistě v pořádku, Ostrava a celý Moravskoslezský kraj však nejsou jen doly a hutě, ale také malé a střední podniky. Úpadek velkých firem vygeneroval pohledávky přibližně za 20 mld. Kč, z toho insolvenční správce uznal jako oprávněné pohledávky přibližně za 3 mld. Kč. Jedná se zejména o pohledávky z obchodního styku, jen dodavatelů do OKD je přibližně 650. Jsou to zejména malé a střední firmy, které, na rozdíl od bank, nemají své pohledávky zajištěné. Pojištění pohledávek nebylo již delší dobu reálné, odběratel byl pro pojišťovny příliš rizikový. Dlouhodobé trvání reorganizace či konkurzu v podstatě znamená odepsání pohledávek. Dodavatelé nemají šanci získat jakýkoliv překlenovací úvěr s přijatelným úrokem. Toto vše vede k neschopnosti splácet své závazky vůči svým subdodavatelům a dále rozšiřuje okruh postižených firem a to i mimo Moravskoslezský kraj.
Řešení? V MSK, ale i na Ústecku a Karlovarsku, si politici (ale asi my všichni) musí především říci, že staré časy se již nevrátí. OKD možná bude těžit několik dalších let, Vítkovice se zčásti opět rozjedou a Mittalové třeba ještě neodejdou. To malým a středním podnikatelům ve všech třech oblastech pomůže, ale hlavně řešení je jinde. Jmenuje se investice, významnějšího rozsahu, do oblastí, které zvýší přidanou hodnotu, posunou náš zpracovatelský průmysl směrem k robotizaci, ale i investice do nových sektorů ekonomiky, od digitalizace po umělou inteligenci. Investice domácí, ať státní či soukromé, ale i investice zahraniční.
To jsou kroky, kterými stát nejvíce pomůže dlouhodobému růstu, postiženým krajům i malým středním podnikatelům. Nedělá je. Kdy jsme naposledy slyšeli o konkrétních krocích vládního zmocněnce pro postižené regiony? Mimo MSK většinou nikdo ani neví, jak se jmenuje. Proč jdou skutečně zajímavé velké zahraniční investice poslední dobou více do Polska a na Slovensko, zatímco nám vše tak dlouho trvá? Protože CzechInvest dělá něco jiného, než má? Buduje domácí síť a pořádá konference na témata, která se zahraničními investicemi nesouvisí? GE Aviation u Prahy je velmi dobrý příklad zahraniční investice nového typu, který zná dnes již téměř každý. Není však jediná – máme šanci na investici BMW do vybudování polygonu na autonomní vozidla v Karlovarském kraji. To je něco, co by nám nemělo uniknout, ale skoro se o tom nemluví. A takové investice je třeba hledat, hlavně sem, do MSK, kde je nemalý potenciál jak v lidech tak v infrastruktuře.
Sdílet / hodnotit tento článek