REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Řím jako na dlani. Model města si objednal Mussolini. Dokončen byl dlouho po válce

Máte rádi věrné modely historických budov? Pak byste si jistě neměli nechat uniknout expozici Muzea římské civilizace, které sídlí v Římě na Piazza G. Agnelli. Uvnitř této instituce se nachází nejdokonalejší a pravděpodobně také největší model starého Věčného města, Říma. Jen jeho výstavba si vyžádala osmatřicet let nepřetržité práce.

Dílo velmi přesně zachycuje metropoli v období kolem 4. století našeho letopočtu (za vlády císaře Konstantina I.), tedy v době, kdy sláva a věhlas impéria již upadal, ale z hlediska celkového stavebního rozmachu a užité architektury se stále jednalo o naprostý světový unikát. Se vznikem celé expozice i této mimořádné rekonstrukce se přitom pojí celá řada kontroverzí.

Diktátor chce model, ale město mizí

Předně, zadání celého projektu bylo zpočátku spíše bláhovým snem italského fašistického politika Benita Mussoliniho. Chtěl poukázat na velikost hlavního města dávného impéria, a s pomocí této praktické pomůcky pak přispět k zažehnutí další vlny italského nacionalismu. První problém byl, že archeologové měli tehdy jen velmi nejasné představy o tom, jak vlastně Řím (mimo nejvýznamnější chrámové a palácové stavby) vlastně vypadal. To ale diktátora příliš netrápilo.

Zdroj: Jean-Pierre Dalbéra

Prací byl pověřen archeolog Italo Gismodi, který z netradiční zakázky rozhodně radost neměl. Byl praktikem, kterého bavily starověké vykopávky v Libyi, Sicílii a v okolí Ostie, a projekt nejasného zadání (ale velmi jasného politického určení) mu nepřišel jako ten nejlepší nápad. Jistě, zajímal se o architektonické aspekty historických budov. Jeho črty a vizualizace Císařského fóra, Diokleciánových lázní nebo planetária patří mezi opravdu mimořádné. Ale vysnít si hned celé město?

Gismodi navíc musel sledovat, jak v rámci horečných stavebních úprav Říma mizí ty „obyčejné“ ale přesto cenné památky v klasické zástavbě (na přání Mussoliniho) zatímco on se je snažil spíše zachovat a prozkoumávat. Posedlost diktátora modelem nakonec dokázal archeolog netradičně využít ke konzervaci určitých městských částí „protože ještě nebyly dostatečně zmapovány pro potřeby věrného modelu“, za což mu mohou být dodnes Římané vděční.

Zdroj: Frederika Eilers

Věčná práce na Věčném městě

Tvorba modelu byla zahájena v roce 1935, a jediným původním podkladem se stala historická mapa Forma Urbis od Rodolfa Lancianiho z roku 1901. Dílo šlo velmi pomalu kupředu, a Gismodi přečkal se svým Il Plástico Roma celou válku i neklidná následující léta. V roce 1950 mohl veřejnosti poprvé představit fragment rekonstrukce centra. Ale dílo, které bylo spjato s Mussolinim, bylo přijato veřejností velmi vlažně. Gismodi pak ladil detaily a rozšiřoval celou expozici až do roku 1971.

Dnes je model v měřítku 1:250 považován za nejpřesnější plastické zobrazení historického města, a slouží jako hodnotný podklad pro generace archeologů i architektů.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Foto: Marek Jehlička, Martin Čeněk

Složitý pozemek se skálou dal vzniknout souboru staveb pro bydlení

Obytný soubor v pražské Liboci tvoří tři objekty: rodinná vila investora, bytový dům o čtyřech jednotkách a menší rodinný dům. Cílem bylo minimalistickou formou doplnit vesnickou strukturu a reagovat na specifický pozemek se skálou. Výsledek rozhodně není nezajímavý.

REKLAMA