Univerzální model nebo regionální originály?
Architekti, designéři a konzultanti bezpečnostních firem tak zasedli k jednacímu stolu, a začali řešit, jak by tyto budovy měly v budoucnu vypadat. Americká vláda by nejraději preferovala „univerzální stavební model“, prototypální architekturu, která by byla užita ve všech zvažovaných stavbách. Americké ambasády na blízkém východě by pak vypadaly podobně, jako naše nádražní budovy z dob Rakousko-Uherska, vystavěné v jednom stylu a pokud možno dle jednoho projektu. Pravda, takový koncept by umožnil, aby stavby realizovaly jen „domácí a prověřené“ stavební firmy, a snížily by se náklady na realizaci.
Experti je ale od tohoto kroku zrazují, s tím, že každá stavba by měla odpovídat místním podmínkám. Záměr by sice měl vycházet z jednoznačných trendů bezpečnosti, ale je prý třeba zvážit konkrétní detaily. Eve Hinmanová, šéfmanažerka Hinman Consulting Engineers, k tomu dodává: „Některé budovy jsou přirozeně designované k tomu, aby případný zásah unesly. Datová centra například. Ty s lidským působením škod nebo přírodními katastrofami nemají větší potíže. Jsou to prostě kompaktní betonové krabice. Jenže ne vždy je vhodné nastavit takový funkční rámec bezpečnosti. Nikdo totiž nechce pracovat v betonovém bunkru bez oken.“
Uzavřená, ale otevřená. Odpuzující a přitom vřelá
Ambasády jsou z tohoto hlediska velmi specifickou zakázkou. Na jedné straně mají být maximálně bezpečné, ale přitom se jedná o komunitně-orientované budovy. Musí zapadat do svého okolí, nesmí z principu působit rušivě, už proto, že mají reprezentovat příznivou politiku své země. Bezpečnost „pevnosti“ v zámoří podrývá fakt, že ji každý den navštěvuje velké množství osob. „Americkou ambasádu v Londýně každý den navštíví přes 1000 lidí. S takovým proudem návštěvníků už nejde tvořit uzavřené schéma „bunkru“, ale pojetí bezpečnosti je tu bližší spíše letištní hale nebo kostelu,“ říká Hinmanová.
Architekti tedy řeší „příznivý a vřelý vzhled budovy“, která působí otevřeným dojmem, a přitom z ní sálá „aura bezpečí a nedobytnosti“. Architekta Barbara Nadel prosazuje model tzv. transparentní bezpečnosti, při které je zvážen každý detail provozu objektů. „Důležité je vnitřní jádro budovy, její vnější obálka ale i okolní krajina, respektive exteriér. Základem je snaha eliminovat veškeré možnosti selhání, rizika průniku. A také sledovat „vývoj“, respektive to, jak by se budova chovala během krizových scénářů. Jen tak je možné vhodně navrhnout celý objekt.“
Krok za krokem
Začít se prý musí „zevnitř“. Protipožární ochrana, technické zázemí, nouzové osvětlení jsou součástí vnitřního metabolismu objektu. Teprve pak je třeba řešit pozice a umístění oken a dveří. Výhradní pozici stavebního materiálu pro tyto objekty bude mít i do budoucna zesílený železobeton, který je schopen ustát střelbu i exploze (a odolat zemětřesením a hurikánům). O jeho změkčení se mají postarat nejrůznější „funkční obklady“, které mohou současně plnit roli lapačů střepin, nebo mohou být našlapány detekčními senzory. Ty by mohly upozornit na přítomnost zbraní nebo výbušnin.
Po zkušenostech s útoky na americké školy přichází do návrhu amerických ambasád poněkud středověce znějící idea „tajných dveří“. V zásadě se jedná o bezpečnostní kryty (tzv. safe room“), které navazují na běžné provozní místnosti. Přirozené světlo je nezbytností, a prostor proto dostávají nejrůznější explozím odolná a zesílená okna, případně dveře s neprůstřelnou vložkou, oddělující „civilní“ a „vnitřní“ prostory budov. V návrzích ambasád rezonují požadavky na „snadno přehlédnutelné otevřené prostory vstupů“, s minimem rohů nebo sloupoví.
Prezentace síly a rozhodnosti něco stojí
Ne vždy je ale účelné „maskovat“ bezpečnost do podoby vylepšených konvenčních prvků (například zmíněné senzory skryté v obložení), ale naopak je vhodnější je dát jasně najevo. „Už vnější perimetr musí působit dojmem chráněného území,“ říká Nadel. „A zřetelně viditelný alarm potenciální narušitele odstrašuje.“
Diskuze o bezpečnosti administrativních budov a amerických ambasád v zámoří zjevně bude ještě pokračovat, daňoví poplatníci z ní ale radost mít nejspíš nebudou. Podle stávajících propočtu by rekonstrukce americké ambasády v Londýně, která se nachází v „relativně bezpečná zóně“ měla přijít na jednu miliardu dolarů. Nakolik přijdou nové ambasády v zemích relativně nebezpečných si nikdo tipnout zatím nedokáže. A pouhá restrukturalizace a zvýšení bezpečnosti kampusu tajných služeb (ICC) ve Washingtonu přišla zatím na 300 milionů.
Sdílet / hodnotit tento článek