Je vcelku formální záležitostí, že většina zemědělských usedlostí v nizozemském mikroregionu Meierij (Severní Brabantsko, ´s Hertogenbosch) disponovala v jednom stavení kromě obytných částí také „úložným prostorem“ skladu všemožného užitného materiálu a přístřeškem pro hospodářská zvířata. Generacemi demonstrovaná praxe rovněž vypovídá o tom, že propojený víceúčelový blok domu se po čase stal natolik přeplněným a nepraktickým, že si jeho obyvatelé vystavěli ještě jednu stodolu, přímo naproti vstupu. Toto charakteristické uspořádání trojčetného obydlí doprovázeného boční stodolou je pak pro zdejší usedlosti stejně typické, jako třeba pro jihočeský venkov sedlácké dvorce.
Staré stromy, nová příležitost
A ještě drobné doplnění: tyto univerzální stodoly obvykle vyrůstaly z nastřádaného lokálního stavebního materiálu, a svým stylem často přebíraly vzhled i uspořádání hospodářského stavení, u kterého vznikaly. Proč tato kulturně-historická vložka nizozemské venkovské architektury? Protože přesně ta se stala inspirací architektům ze studia HilberinkBosch Architecten. Kde začít? Nejlépe v roce 2017, kdy se Annemariken Hilberink a Geert Bosch dozvěděli, že některé stromy u jejich rodinném domku v Berlicum jsou v havarijním stavu a potřebují nutně skácet. Nebavíme se ale o nějakém křoví: dům obrůstala hezká alej stoletých dubů. Bohužel, šest z nich muselo k zemi.
Stromy patří k místu
Samozřejmě, že Hilberinková a Bosch mohli nechat stromy pokácet odborníky, a dřevo odprodat papírenskému průmyslu, jak je tu obvyklé. „Něco nám ale říkalo, že by to nebylo správné,“ prozrazují společně. „Přišlo nám, že tyhle stromy by, ani po svém skácení, neměly tohle místo opustit. Patřily sem. A tak jsme se rozhodli trochu oživit původní tradici a vystavět u našeho domu víceúčelovou stodolu, tak jako se to dělalo dřív.“ Nizozemští architekti evidentně neváží od slov k činům dlouhou cestu, a tak brzo Berlicum zastavila mobilní pila, která dřevo z kácení šesti velikánů dokonale a bezezbytku zpracovala na stavební materiál. K naplnění původního záměru chyběly ještě dva stromy, ale ty se naštěstí našly na usedlosti v nedalekém Wambergu.
Vlastní cestou inspirovat ostatní
Hilberinková a Bosch jsou profesí architekti, a tím je prý řečeno, proč u jejich domu nevyrostla obyčejná dřevěná bouda, ale velmi inspirativní záležitost. „Opravdu jsme neusilovali o vytvoření jakési koláže lepených budek, polosesutých stodol, ale chtěli jsme vytvořit modelové zařízení, které by mohlo posloužit za vzor pro další podobná obydlí. A vzhledem k celkovému výzoru našeho domu jsme tedy novostavbu stodoly pojali jako monumentální záležitost. Nezřekli jsme se přitom původní řemeslné práce a přírodních materiálů,“ vysvětlují oba architekti. Co se tedy pod pracovním názvem The Sixteen-Oak Barn skrývá?
Praktická dispozice stodoly
Příčná stodola se čtyřmi masivními vazníky, spojená podélnými nosníky. A také střecha podepřená krokvemi, která má poněkud asymetrickou, vychýlenou geometrii. Na jedné straně má větší spád, než na druhé. A uvnitř? Prostor rozdělený do tří částí: garáže, univerzálního skladu a dílny. Prostor dílny (kde je otevřeným podkrovím zvýšený strop) současně slouží jako pracovna či zasedací místnost nebo ateliér. Svým moderním pojetím se minimálně tahle část nebrání jakémukoliv z navržených typů užití. To vše na přibližně 126 metrech čtverečních, zasazené mezi zbývající duby. I proto se stavba jmenuje Sixteen-Oak, byť jich šest bylo poraženo. Své místo v aleji díky zajímavému projektu nikdy neopustily.
Stromy zpracované v místě stavby
Výhodou přistavení mobilní pily bylo, že veškerý materiál pro stavbu vznikal opravdu v místě stavby. Čerstvě pokácené jmeny se hned měnily na stavební materiál, ať už pro základní rám, střechu nebo prkna fasády. Nejkvalitnější zachovalé části dřeva z vnitřního řezu bylo užito na trámoví, zatímco méně kvalitní kousky a odřezky byly využity při finální úpravě. Mulč z kůry se tak nachází na podlaze garáže, delší rovné odřezky najdete v krycích lamelách oken a dveří. Měkké dřevěné desky byly využity jako bednění pro betonové základy (na kterých vytvořily „potisk“), zatímco z krátkých svrchních částí byly zhotoveny šindele. Jejich drsnost prý zaručuje, že tahle neopracovaná střešní krytina přetrvá několik desetiletí.
Souznění materiálu a jejich historie
Neupravené dřevo, beton a sklo, tři základní stavební prvky celé víceúčelové stodoly, se „téměř nepředvídatelně“ propojily, a vytvořily v podstatě líbivé dílko. Nepravidelné rozměry dřeva a drobné nerovnosti betonového povrchu mají k dokonalosti daleko. Ale ta ani nebyla zamýšlena. Dimenze náhodnosti je smýšlení HilberinkBosch Architecten mnohem bližší, než zbytečná pravidelnost. Za velmi zajímavý prvek, který dokresluje atmosféru interiéru, považují například deformace dřeva, způsobené druho-válečnými šrapnely a zarostlým ostnatým drátem. Rez spolu s kyselinou taninovou z neopracovaného dřeva vytvořila zvláštní barevné úkazy, které syrovost celé stodoly podtrhují.
„Ano, estetika stodoly je silně ovlivněna náhodou,“ říká Hilberinková. „Ale tím že slučuje staré a nové, dává prostor novému vyznění takových objektů u moderních budov. Je to stavba, která přitáhne vaši pozornost a už ji svými drobnými detaily nepustí.“ Duby, jako součást stavby, tu mohou stát dalších sto let.
Údaje o projektu
| Název projektu: | The Sixteen-Oak Barn |
| Typ projektu: | víceúčelová stodola |
| Architektonické studio: | HILBERINKBOSCH architects / HilberinkBosch Architecten |
| Lokalizace: | Berlicum, Holandsko |
| Vedoucí projektu: | Annemariken Hilberink, Geert Bosch |
| Dodavatel stavby: | Dick van Hoff Ontwerpen, HIMMEE, Zandenbouw, d-line |
| Spolupráce: | Frenske Wijnen |
| Dodavatelé materiálu: | Zandenbouw, Aarle-Rixtel |
| Mobilní pila: | Brabant Hout |
| Klient: | Hilberink&Bosch |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Zastavěná plocha: | 126 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek