Velký Bratr tě tentokrát nevidí
Je to nápad, který by si zasloužil nobelovku. Pokud by se tedy udílelo mezinárodní ocenění za omezování osobní svobody. Bohužel, tvůrce nápadu s falešnými kamerami není znám, a tahle hříčka se v posledních deseti letech stala natolik rozšířenou, že jejího autora už nejspíš nikdy nedohledáme. Je to přitom prosté: pod dozorem bezpečnostních kamer se chováme pokud možno ukázněně, a sami se také cítíme bezpečněji. Co už ale netušíme je, že elektronické „bdící oko“ je často slepé. Jak často? V tom tkví podstata celého triku: netušíme, které sledovací zařízení je v provozu a jaké nikoliv. Například v San Francisku nebyly dvě třetiny všech instalovaných městských kamer připojeny do sítě, a v jiných městech je to prý kolem 50 %. Možná. Dokud si ale opravdu nejste jistí, fungují z hlediska bezpečnosti dokonale.
Pomáhat a chránit
Mužů (a žen) zákona není nikdy ve službě tolik, aby dokázali efektivně pokrýt plochu celého města, i když se snaží sebevíc. Svou působnost ale mohou rozšířit tzv. pasivní přítomností. Například náhodně zaparkovaným policejním autem. Popravdě, nedá se většinou s jistotou říct, zda si jeho řidiči jen neodskočili někam na kafe, a jsou tedy pořád někde poblíž. Chtěli byste to riskovat? Kolem zaparkovaného policejního auta tak vzniká „zóna bezpečí“, kde se kriminalita limitně blíží nule. Žádný kapsář, sprejer nebo zlodějíček nechce operovat v těsné blízkosti policistů. V New Yorku tak policisté každé ráno rozvezou více než 300 vozů po místech, kde nemohou držet permanentní pochůzkovou stráž. A protože tato místa mezi jednotlivými okrsky pravidelně mění, funguje vlastně přítomnost policie i v místech, kde aktuálně vůbec není přítomna.
Zdroj: Fotolia.com - belish
Lavičky, nebo mučicí nástroje? A co takhle halda kamení?
Nechme teď stranou sociální otázky, a přiznejme si, že pohled na lavičky okupované bezdomovci hezký pohled prostě není. Přespávající opilci nebo zástupy podezřelých dohadujících se individuí rozhodně atraktivitu měst nezvyšují. A nepřidají ani na pocitu bezpečí obyvatel. Udělat z laviček místo k sezení, ale nikoliv povalování a přespávání, je pak velkou výzvou designérům. Dělící plošky, vertikální zábrany, amorfní posezení nebo nejrůznější hranaté kompozice efektivně přivádí lavičky zpět jejich původnímu účelu, a přitom jim dodávají na atraktivitě. Do této kategorie nepřímo spadají i nejrůznější bodce a „diamanty“ instalované na chodnících, které brání vytváření depresivních žebráckých linií a denních nocleháren. Že tento prvek de-humanizuje město? V San Diegu na to šli od lesa, tedy spíše od lomu. Začali na vybraná místa instalovat valy z hrubého ostrohranného kamene. Výsledek je stejný, ale kamení působí třeba na okrajích parků zcela přirozeně.
Vstup zakázán?
Zúžená průjezdní místa vozovek, která jsou ale jako s udělání naproti důležitým místům (například autobusovým zastávkám nebo obchodním centrům), lákají k přebíhání. Ne nadarmo jsou častým místem vážných dopravních nehod. A protože výstražné cedule o zákazu přecházení lidé často ignorují, je zapotřebí vozovku v kritickém místě barevně proměnit. Třeba ji natřít transparentně žlutou barvou. Přecházející člověk se tak v asfaltové šedi neskryje, a je všem na očích. Je to maličkost, ale pomáhá. V jiných lokalitách se pak také aplikují závozy kamení, nebo třeba prudké úzké svahy s vegetací. Zkrátit cestu by si chtěl každý, ale nikomu se nechce do kopce. A když nepovolená zkratka sejde díky překážce z očí, sejde i z mysli.
Zdroj: Fotolia.com - Natalia Bratslavsky
Sloupy bez nálepek
Stojany veřejného osvětlení nebo kryty rozvodných skříní se často ztrácí pod vrstvami vybledlých plakátů a nálepek. Že tohle místo není plakátovací plochou? Těžko viníka honit, pokud jej nechytíte za ruku při činu. A tak se v řadě měst rozhodli pro instalaci „nepřilnavých povrchů“. Obvykle se jedná o členitou gumovou fólii s výstupky, která trochu připomíná podrážku treter. Na tuhle plastovou mozaiku už nic nenalepíte.
Zeď, která vrací úder
Také vám někdy procházka po nábřeží některých evropských metropolí připomíná svým odérem návštěvu toalet po punkovém koncertu? Zajímavé řešení mají v Hamburku, kde už byli místní silně zneklidněni opilci, kteří si ulevovali na ulicích. Na budovy tu proto začali nanášet speciální hydrofobní nátěr. Ten způsobuje, že se „tekutina“ okamžitě po dopadu na stěnu odráží zpět k odesílateli. Možná si to nebude napoprvé pamatovat, ale jeho zapáchající kalhoty a boty mu to jistě ráno připomenou.
Sdílet / hodnotit tento článek