Horké letní dny a nesnesitelné teplo v domovech trápilo už obyvatele starověkého Říma, Číny či Indie. Zatímco Římané začali k ochlazování domů využívat studenou vodu z horských pramenů, kterou vedli pomocí sítě akvaduktů přes celé město, čínské historické prameny se zmiňují o ochlazování vnitřního prostředí kusy ledu, v Indii lidem posloužila kombinace rohoží, větru a vody. Paláce totiž mívaly na návětrné straně otvory, na něž obyvatelé věšeli vlhčené rohože z trávy či rákosu. Voda při svém odpařování ochlazovala vzduch, který rohožemi procházel dovnitř objektů. Tento přírodní proces se ve zmodernizované podobě používá dodnes. Odpařování a jeho možný vliv na ochlazování objektů o několik století později začal testovat Benjamin Franklin i cambridgeský profesor John Hadley. V roce 1820 pak Michael Faraday přišel se zjištěním, že pokud postupně vypouští stlačený zkapalněný amoniak, dokáže tím ochlazovat okolní prostředí
Poprvé klimatizaci zapnuli v New Yorku
Za vynálezce první klimatizace je ovšem považován Willis Carrier, který v roce 1902 využil v praxi srážení vodních par na studených trubkách. Mladý inženýr ze strojírenské firmy Buffalo Forge dostal na starost vyřešit problém teplého a vlhkého vzduchu v tiskárně Sackett-Wilhelm v Brooklynu, kde tiskařům vlivem horkého vlhkého vzduchu špatně usychaly barvy a vlnil se papír. „Klimatizace kromě ochlazování vzduch také mohou zbavovat vlhkosti. Obvykle totiž nasávají teplý vzduch, který obsahuje určitý podíl vodních par. Zpravidla je obsah vodních par popisován jako relativní vlhkost vzduchu, kterou lze zjistit i laicky na většině meteostanic, které si mnoho domácností vzhledem k jejich nízké ceně, pořizuje. Tento teplý a vlhký vzduch je veden ke studeným trubicím, ve kterých se odpařuje chladicí látka, a právě tím trubice ochlazuje. Od trubic se následně ochlazuje vzduch, na povrchu studených trubic kondenzují vodní páry ve vzduchu a vzduch se pak vrací zpět do prostoru chladnější a bývá též mnohem sušší. Aby však vzduch v interiéru nebyl suchý až příliš, mají v sobě klimatizační jednotky zabudované zvlhčovací technologie,“ popisuje Ivo Zabloudil ze společnosti Enbra, která se mimo jiné zabývá prodejem, instalací a servisem klimatizačních zařízení.
Carrier klimatizace, zdroj: ENBRA a.s.
Jen půl roku po Carrierovi představil Stuart Cramer vlastní klimatizaci, která využívala vodní páru. Ve 30. letech 19. století si pak nechal vlastní způsob ochlazování vzduchu patentovat i John Gorrie. Využíval k tomu přístroj na výrobu ledu, který současně uměl vytvářet studený vzduch. Postupně byly klimatizace zavedeny do řady veřejných institucí, chladnějšího vzduchu se tak díky tomu dočkali například v Bílém domě či americkém Kongresu. Ani Československo ovšem nezaostávalo, technologii Carrier začala ve třicátých letech ke chlazení využívat například budova Elektrických podniků v Praze.
V domácnostech si kvůli ceně i velikosti prvních klimatizací lidé museli ještě pár let počkat. První chladicí zařízení se v domovech objevila sice už kolem roku 1914, větší rozmach ale zažila až v 50. letech 20. století. Do té doby jako chladicí látka používaný propan byl totiž nahrazen freonem, který není hořlavý a umožnil zvýšit účinnost a zařízení se zmenšila natolik, že se vešla do rámu oken. V roce 1965 tak mělo klimatizaci údajně asi deset procent všech Američanů. Dnes je to přes 90 procent. Od freonu se nyní z ekologických důvodů ustoupilo, a je nahrazen jinými látkami. Historickým paradoxem může být to, že jednou z jich opět propan.
Budoucnost patří čistšímu vzduchu a chytrým zařízením
Ačkoliv by se mohlo zdát, že klimatizace je jedním z vynálezů, které už není kam dál posouvat, opak je pravdou. Jen během posledního desetiletí se chladicí zařízení dočkala řady proměn. A výrobci nadále hlásí změny ve vzhledu i fungování. „Jednou z významných invencí bylo, když se k chladicím jednotkám přidala možnost vytápění. To je pro mnoho zákazníků důležitý parametr. Nemusejí tak pořizovat několik zařízení zvlášť, vystačí si s jediným,“ upozornil Ivo Zabloudil ze společnosti Enbra. Výrobci opatřují klimatizace i nejrůznějšími filtry, díky nimž do místností proudí vzduch nejen studenější, ale i čistší. Proměnou dále prochází také velikost chladicích zařízení, celá řada z nich je tak v dnešní době již mobilní. Nevýhodou mobilních klimatizací je však nižší účinnost a zároveň poměrně vysoká hlučnost.
Jedním z posledních trendů, jenž podle odborníků v současnosti hýbe odvětvím klimatizací, je možnost napojení chladicího zařízení k centrálnímu inteligentnímu systému domácnosti, který je možné ovládat například pomocí chytrého telefonu či tabletu. „Stále více zákazníků zajímá, zda mohou klimatizaci napojit do systému chytré domácnosti. Díky tomu si pak mohou například vzdáleně nastavovat požadovanou teplotu nebo regulovat spotřebu elektrické energie,“ uzavřel Zabloudil.
Sdílet / hodnotit tento článek