Dovolte nejprve drobné lingvistické okénko. My Češi chápeme slovo „detail“ jako něco drobného, malého, nepodstatného. Často o něčem řekneme, že „to už je jen detail“ a pochopíme to tak, že na této věci už tolik nezáleží a netřeba ji věnovat až takovou pozornost. „Teufel sitzt im detail“ říkají Němci, tedy v překladu: Čert vězí v detailu. A u střech bychom si německé pojetí tohoto slova měli vzít k srdci. Střecha je totiž především o správné funkci detailu. V ploše se málokdy porouchá, ale právě nezvládnutým detailem začne zatékat.
„Teufel sitzt im detail, tedy v překladu: Čert vězí v detailu.“
Jak vypadá stavba
Podíváme se dnes na první pohled malou ale ve svých důsledcích závažnou poruchu na rodinném domě.
Dům se nachází (dle ČSN 73 0035) ve sněhové oblasti III (z osmi stupňů), větrné oblasti dle ČSN EN 1991-1-4: 2007 II. (z celkových pěti).
Střechou rozumíme celý systém od vrchní krytiny až po vnitřní obklady, včetně nosných systémů a tepelných izolací. V současnosti střecha navíc musí logicky navazovat na obvodové konstrukce.
Dům má členitou plochou střechu zakončenou atikou. Obvodová konstrukce stavby je dřevěná s výplní tepelnou izolací a kontaktním zateplením.
Takto měl detail zůstat, zatahovací plech je pod atikou.
Takto vypadá detail reálně dnes – mezi zatahovacím plechem a oplechováním atiky je mezera.
Detail, který způsobil degradaci stavby
Jednou z konstrukcí ploché střechy je i atika. Jedná se o obvodovou vyvýšenou konstrukci po okraji ploché střechy. Na stavbě, na kterou se dnes podíváme zhotovitel nezvládl tuto atiku správně vytvořit tak, aby byla těsná proti zatékající vodě a došlo k zatečení pod ní a do stěn dřevostavby.
Střecha se navrhuje tak, aby nepropouštěla vodu ani do chráněných konstrukcí ani na svůj dolní povrch ani do podstřešních prostor.
Běžně se atika konstruuje tak, aby měla sklon 3° do střechy a nepodepřený plech se připouští jen na okraji do 50 mm. Na této střeše měla atika sklon ven z objektu, voda tak stékala směrem k fasádě, nikoli do střešní plochy, která je odvodněná do svodů. Když voda tekla směrem k fasádě, vítr ji zafoukával pod atiku, a to přímo do zatepleného pláště a do stěn s dřevěnou nosnou konstrukcí a tepelnou izolací.
Druhým problémem bylo, že atika a její oplechování není na tuhém podkladu. Zhotovitel střechy si nepřevzal odpovídající podklad či si jej nepřipravil, což je jeho povinnost. Pod oplechováním atiky se běžně užívá přířezu z OSB desky. Takový zde zcela chyběl. Proto ani oplechování nemělo požadovanou tuhost, uvolnilo se vlivem větru od ocelové kotvící okapnice a vítr hnal vodu do střechy a stěny vzniklou mezerou mezi zatahovacím plechem a konstrukcí atiky.
Plech atiky není podepřen pevným podkladem (běžně přířezem OSB)
Zatahovací plech (pomocné oplechování na fasádě pod atikou) měl být až nahoru a krycí plech atiky do něj zavlíknut (systémově tyto prvky dodávají výrobci plechové krytiny např. RHEINZINK, PREFA apod.)
Jedná se o vadný postup zhotovitele, protože ten buď neznal zabudovávaný prvek a jeho užitné vlastnosti nebo neznal odborný způsob zabudování. Nedodržel ani ČSN ani montážní návod výrobce materiálu.
Jelikož se jednalo o dřevostavbu, došlo i k dlouhodobému zamokření dřevěných nosných konstrukcí, které byly v tom důsledku napadeny houbami. A zde se nám již začíná zdánlivě nepodstatný detail, jakým je nepodložený plech, projevovat v rozsáhlou poruchu hlavní nosné konstrukce stavby. Zkrátka čert sedí někdy i na atice.
Sdílet / hodnotit tento článek