Tomáš Kovařík, autor výstavy upřesňuje: „Ty budovy se mi jednak jednoduše líbí, naučil jsem se i ve vlastním městě víc dívat nahoru, a prostě jsem si začal více všímat těch staveb. Myslím, že už mizí ten pocit 90. let že vše z minulého režimu je třeba obvinit, zatratit.“
Na budovách stojí za povšimnutí také použité materiály. Podle autora výstavy nemusí být sklo, nebo beton přímo ošklivé: „Já rád vidím odhalený beton, odhalenou ocel, nosnou konstrukci. Nemá rád, když přijdu k domu, zaklepu na fasádu, nevím z čeho to je, nevím co je za tím. Takový dům mne neosloví. Tyto domy jsou přiznaný, jsou upřímný, jsou svým způsobem radikální, osobitý ale myslím si zároveň ne necitlivý. A to se mi na nich líbí. I ta jejich neopakovatelnost.“
I přes svoji originalitu není současnou veřejností architektura z dob socialismu dobře příjmána. Dokonce je zatracována a podle některých by se tyto budovy měly nahradit novými.
Tomáš Kovařík dodává: „Jednak je to spojitost s tou dobou, byly vyprojektovány často v 60. letech, sledovaly západní trendy. Nic méně byly dokončeny v 70. letech. To jsou ty vzpomínky, které se pojí k těm budovám. Je to i dáno technickým stavem těch budov. Pak je to samotný výraz těch budov. Tyto budovy prvoplánově nechtějí být líbivé. Jsou velice osobité, velice originální. Vstupují do toho prostoru svým výrazným jazykem, a to se někomu líbí a někomu se to prostě nelíbí.“
Na výstavě můžeme shlédnout 15 fotografií a výstava potrvá do 24. října. Další informace naleznete ve videu.
Sdílet / hodnotit tento článek