Brutalistní sloh má původ ve Francii a Velké Británii na přelomu padesátých a šedesátých let a vyznačoval se užíváním materiálů v přírodní neupravené podobě. Díky tomu byl zrod této stavby komplikovanou a klikatou cestou, kdy se stavba rodila v době po Pražském jara a na počátku normalizace. V cestě jí stál původ slohu v západních zemích.
Dokument Jakuba Panovského
Divoká devadesátá, chátrání, zkáza?
V devadesátých letech stavba prošla divokou rekonstrukcí interiérů a značná část původních prvků byla odstraněna. Z původně tmavých, stylových interiérů s kombinací tmavého dřeva a skla se stal interiér bílou, sádrokartonovou uniformou, jenž měli všechny standartní kanceláře v devadesátých letech.
Po odchodu Centrálního dispečinku tranzitních plynovodů zde měl svůj autosalon prodejce vozů Mercedes-Benz a poté zde sídlila pražská centrála VZP.
Budova patřila až do roku 2015 ČEZu a od toho roku se začalo uvažovat o demolici, jelikož o stavbu a pozemky pod ní projevila zájem developerská společnost HB Reavis. Zároveň se o záchranu budovy začaly zajímat iniciativy jako Klub za starou Prahu nebo iniciativa SOS Transgas.
Autory stavby jsou Václav Aulický, Ivo Loos, Jiří Eisenreich a Jindřich Malátek. Právě prvního jmenovaného autora, architekta Aulického uvidíte i v dokumentu výše. Dále v dokumentu vystupuje i oblíbený a veřejnosti dobře známý propagátor architektury David Vávra.
Architektura 2. poloviny 20. století mladé zajímá
Přerod v názorech na často zatracovanou architekturu nejen brutalismu, ale i na další směry architektury 2. pol. 20. století lze u mladé generace pozorovat i na výstavě fotografií Tomáše Kovaříka, o které jsme s ESTAV.cz točili reportáž.
Sdílet / hodnotit tento článek