Žebříček nejvyšších demolic dlouho vedla Singer Building v New Yorku. Objekt, vystavěný v roce 1908, byl zbourán po šedesáti letech provozu. Proč? Musel udělat místo 226 metrů vysoké budově Liberty Plaza. Jejich 54 pater je vcelku solidní náhradou. Takový osud často sdílí i ostatní přežití velikáni. Například budova CPF v Singapuru (171 metrů) nebo newyorská Deutsche Bank (151 metrů), na jejichž místě vyrostly budovy minimálně o 10 a více pater vyšší. Proč ale ten zájem o mrakodrapy, které už dosloužily svému účelu?
Vzpomínat na minulost je totiž před překonáním dalšího historického mezníku dobrým zvykem. Společnost JP Morgan Chase totiž nyní v New Yorku připravuje demolici budovy SOM (na 270 Park Avenue), která bude na světě první bouranou budovou s výškou nad 200 metrů. Bude to tedy opravdu veliké.
Organismy, které musí odejít
„Jinak je ale průvodní příběh stále stejný,“ říká Antony Wood, ředitel CTBUH. „Obvykle se jedná o kombinaci nedostatku stavebního prostoru v husté zástavbě měst a výraznějšího finančního potenciálu, který by plynul z demolice a zastavění uvolněné plochy dalším mrakodrapem.“ Podle Wooda je zapotřebí výškové budovy chápat jako živé entity, které musí být po jednom nebo dvou stoletích prostě nahrazeny jinými, funkčně více adaptovanými budovami. Více než čtvrtina všech demolovaných nejvyšších budov byla zprovozněna mezi lety 1890-1920, a nacházela se na území Spojených států amerických.
„Je to prostě životní cyklus,“ říká Wood. Z materiálů CTBUH přitom vyplývá jiná zajímavá věc: průměrná životnost stovky nejvyšších zdemolovaných budov činila vlastně jen 41 let. Což trochu nutí k zamyšlení. Ne vždy je demolice výškové budovy důsledkem ekonomické pobídky a poptávky trhu s realitami. Takový byl případ 116 metrů vysoké Ocean Tower na americkém South Padre Island, případně 104 metrů vysoké Edifico Windsor v Madridu. U obou zapracoval požár, a statikové pak vydali konečný verdikt.
Sdílet / hodnotit tento článek