Brutalismus je jeden z moderních architektonických stylů, který svůj vrchol zažíval v letech 1954–1970. Jeho název vychází z francouzského (béton) brut, tedy „drsný, surový beton“. Někdy se uvádí jméno Nový brutalismus, i když předtím žádný jiný Brutalismus nebyl. Slovo „nový“ mělo podtrhnout zcela novátorský, odlišný přístup k navrhování budov.
Foto: Rory Gardiner
Jako brutalisté byli poprvé označeni mladí architekti, kteří se vymezili proti uznávaným kapacitám, Le Corbusierovi či Walteru Gropiovi. Průvodním jevem těchto projektů je syrový masiv, neomítnuté „přiznané“ plochy betonu a často až omračující sošná síla budov, připomínající oživlé útesy.
Foto: Rory Gardiner
Londýnská metropole má v tomto ohledu skutečně dost co nabídnout. Barbican Estate, Královské národní divadlo, Haywardova galerie, Trellickova věž, Robin Hood Gardens jsou jen některé ukázky tohoto nevšedního pohledu na budovy.
V tomto stylu byla vystavěna i československá ambasáda právě v Londýně (arch. Šrámek) nebo i v Berlíně (autoři Věra a Vlastimil Machoninovi).
Foto: Rory Gardiner
„Na rozdíl od toho, jak dnes většina lidí brutalismus vnímá, to byl ve svém čase ambiciózní směr architektury s vizí. Usiloval o to, aby architektura umožňovala lidem žít lepší životy.“ Tyto projekty podle studia Esinam vycházely z představy o hodnotě mezilidských vztahů a společenských interakcí, z demokratizace architektury města.
Sdílet / hodnotit tento článek