O projektu
Projekt vznikl ve spolupráci Odboru školství a kultury, Odboru územního rozvoje a Oddělení krizového řízení Městské části Praha 11. Jeho cílem bylo ve spolupráci s místními základními školami najít formou workshopů uzpůsobených věku dětí odpovědi na následující otázky:
- Kde ve veřejném prostoru Jižního Města se děti nejčastěji pohybují?
- Jakým způsobem v něm tráví volný čas?
- Co se v těchto místech dětem líbí/nelíbí, co zde mají/nemají rády, co zde dobře funguje/nefunguje?
- Na kterých místech se cítí nepříjemně nebo nebezpečně a z jakého důvodu? Jak by se podle dětí mohla tato problematická místa zlepšit?
Do realizace se zapojilo 12 tříd prvního i druhého stupně z celkem 6 základních škol.
Foto: Mgr. Jiří Zilvar, redakce
Metodologická reflexe
Díky zapojení 230 žáků prvního i druhého stupně, ze škol, jejichž spádové oblasti pokrývají výraznou většinu Prahy 11, se podařilo získat značný objem hodnotných informací - podnětů, které jsou dostatečně popsány a lokalizovány. K množství a rozmanitosti získaných podnětů nepochybně přispěla i přítomnost externích lektorů (a nikoliv pedagogů školy) při sběru spolu s vědomím jejich anonymizace. Přesto je s uvedenými daty nutné pracovat obezřetně a uvědomit si zejména tyto dva limity:
- Co lidé opravdu dělají, se ne vždy shoduje s tím, co říkají, že dělají. Na některé projevy chování kladou větší důraz, pokud si myslí, že právě to chce ten druhý slyšet. Něco jiného naopak vynechávají jako nepodstatné, banální, nebo záměrně bagatelizují, protože je jim nepříjemné o tom mluvit. Některé způsoby chování ve veřejném prostoru tedy mohou být zvýrazněny, jiné naopak podceněny nebo vynechány, vědomě i nevědomě.
- Ve vztahu k bezpečnostní problematice nesmíme zapomenout, že tímto způsobem zkoumáme pocit bezpečí, nikoliv statisticky měřitelnou kriminalitu. Navíc účastníky cíleně vybízíme, aby tyto jevy pojmenovávali a lokalizovali. Množství podnětů získané tímto způsobem je značné. Je však s nimi třeba zacházet obezřetně a získané informace prověřovat.
Foto: Mgr. Jiří Zilvar, redakce
Pokud budeme tyto limity reflektovat, lze získat podklad využitelný například v:
- programech/plánech prevence sociálně patologického chování a kriminality,
- koncepčních dokumentech, které se zabývají městským rozvojem a revitalizací veřejných prostranství,
- plánech zlepšování nabídky volnočasových aktivit nejen pro děti a mládež,
- komunikaci s občany - skrze zapojení dětí lze účinně zvýšit povědomí a zájem rodinných příslušníků o problematiku kvality a bezpečnosti veřejného prostoru.
Důsledky nízké atraktivity veřejných prostranství
Jižní Město se potýká s problémem společným nejen sídlištím, ale většině městských čtvrtí - množstvím veřejných prostranství, často nízké kvality. Mnohá jsou spíše zbytkovými prostory mezi budovami, které slouží nanejvýš jako zkratky pro chodce nebo k venčení psů. Není potřeba se zde o tomto tématu rozepisovat a dovolíme si čtenáře odkázat na naše další příspěvky na portálu ESTAV.cz, které se jím zabývají podrobněji. Zaměřme se tedy na důsledky z hlediska trávení volného času dětí ve veřejném prostoru.
Foto: Mgr. Jiří Zilvar, redakce
Neprobuzený zájem
Zohledníme-li dostatečně reprezentativní vzorek 230 žáků z různých částí Jižního Města, můžeme si dovolit tvrdit, že děti (i ty mladší) dokáží věcně popsat cestu do školy a pojmenovat případná ohrožení, která na ní pociťují. Dělá jim ovšem potíž říci, co je na jejich trase do školy hezkého nebo zajímavého. Závěr? Děti chodí zpravidla do školy nejkratší a nejpohodlnější cestou. Prostor mezi budovami představuje pro děti prostor tranzitní, o jehož estetické nebo pobytové kvalitě zjevně nikdy moc nepřemýšlely.
Tento poznatek kontrastuje s množstvím nápadů na zlepšení veřejného prostoru a aktivity, s nimiž děti přicházejí, pokud se jich na to zeptáte. Spíše než o principiálním nezájmu o veřejný prostor bychom měli v případě dětí mluvit o zájmu neprobuzeném rodiči ani školou. Jestliže si tedy někdy stěžujeme, že naše děti zajímá jen virtuální realita, kterou vnímají skrze obrazovky svých chytrých telefonů a počítačů, poukazujeme na nedostatky vlastního výchovného snažení.
Foto: Mgr. Jiří Zilvar, redakce
Orientace na konzum
Když se ve veřejném prostoru v užším smyslu nic zajímavého neděje, děti hledají jiné cesty, jak se zabavit. Vyhledávají oblíbené obchody s módou, elektronikou apod., kavárny a provozovny rychlého občerstvení a pozorují cvrkot, který na veřejných prostranstvích často postrádají. Pokud se poblíž školy nachází větší obchodní centrum, dokáží v něm trávit celé hodiny, protože mají vše dostupné na jednom místě, a navíc pod střechou, což ocení za nepříznivého počasí. Slovy jednoho žáka II. stupně: “Dá se tam dělat úplně všechno. Trávíme tam nejvíc času.” Domníváme se tedy, že velká část měst a obcí nenabízí vyhovující paletu volnočasových aktivit ve veřejném prostoru zejména pro starší děti a mládež. Podobný projekt jako tento na Praze 11 může být počátkem dlouhodobé spolupráce radnice se školami a organizacemi, které se věnují volnočasovým aktivitám pro děti a mládež.
Podmínky efektivní spolupráce
První důležitá podmínka pro využití výsledků spolupráce je splněna, jestliže za projektem nestojí jeden politik (bez adekvátní podpory v radě, resp. zastupitelstvu) nebo činorodý pracovník úřadu, ale jedná se o širší spolupráci (jak na úrovni volených zástupců, tak odborů samosprávy).
Zadruhé, škola znamená společenství, jehož nedílnou součástí jsou pedagogové, žáci a jejich rodiny. A všechny tyto skupiny je důležité zapojit. Pracovní skupina, v níž budou spolu s představiteli radnice sedět ředitelé škol nebo jejich zástupci, může přinést zajímavé návrhy. Není to ale cesta, která by vedla ke kýženému vtažení žáků a jejich příbuzných do diskuse.
Foto: Mgr. Jiří Zilvar, redakce
Zatřetí, přestože akce s dětmi jsou nesporně atraktivní z hlediska politického marketingu, neměly by být zneužívány jako PR nástroje politickou reprezentací. Takové zneužití spočívá především v tom, že iniciátor poskytne dětem zdání, že ho jejich názory zajímají a že se jejich návrhy bude skutečně zabývat. Pokud se několik měsíců po skončení projektu “nic neděje” (výsledky leží v šuplíku, z radnice nepřichází žádné sdělení co dál), děti toto zneužití vycítí a ztratí motivaci podobným způsobem příště spolupracovat. Tento přístup nepředstavuje cestu, jak vychovávat aktivní občany, kteří jednou nebudou lhostejní ke svému okolí.
Závěrem
Splnění výše uvedeného není zárukou, že se podaří vytvořit dobrou koncepci rozvoje volnočasové infrastruktury, plán revitalizace veřejných prostranství a jiné projekty. Vytváří ovšem lepší předpoklady pro uspokojivý dlouhodobý účinek, než plánování na čistě odborné či politické úrovni. A to ani nemluvíme o projektech zadaných bez strategického kontextu a realizovaných jenom podle toho, “na co jsou zrovna peníze” (dotační tituly všeho druhu).
Sdílet / hodnotit tento článek