Studii domu můžete získat dvojím způsobem: Buď spoluprací s projektanty či architekty, kteří nakreslí dům vám na míru nebo vybráním si typového projektu. Obě cesty májí své výhody i rizika. V obojím případě se vám však hodí vědět na základě jakých zákonitostí postupují zkušení a dobří architekti či projektanti při vytváření dispozice rodinného domu, popřípadě jak vybrat vhodný typový dům pro vás.
Ujasněte si svoje priority
Především se jedná o stanovení priorit vás samotných jako stavebníka a budoucího obyvatele. A teď na chvíli zapomeňte na měřitelná hlediska jako jsou metry čtverečné, počet pokojů. Zeptejte se sami sebe: Jak chci žít? Zní to jako banalita? Vůbec ne! Zeptali jste se sami sebe, kolik chcete mít dětí, jakou máte práci nyní a zda ji budete v budoucnu měnit, jak často chcete vítat návštěvy přátel a rodiny, jaké máte koníčky (pozor, jako koníček nebereme uklízení, vaření, vožení dětí do školy…). Proč to všechno? Jeden příklad: Od vašich přání se odvíjí třeba to, co očekáváte od svého obývacího pokoje. Chcete zde jen sledovat televizi? Pak vám stačí malý koutek s pohovkou. Chcete při sledování televize cvičit jógu? Pak už bude nutné větší prostor. Nedělejte kompromisy, když stavíte nové bydlení! A nezapomínejte, že život rodiny se častěji než v obývacím pokoji, žije okolo jídelního stolu. A máme tu další kolo úvah…
Někteří v těchto úvahách dojdou tak daleko až usoudí, že pro ně stavba nového rodinného domu za městem není to pravé, a raději budou hledat byt v centru. Tak i tak, hodí se znát zásady, co si ohlídat na půdorysu studie domu či bytu, které si probereme následně.
Ať již budete zkoumat projekt typový či sestavený architektem na míru, je dobré si ohlídat pár věcí. Poradíme, na co si dát pozor. Následující rady berte jako doporučení, vždy záleží na osobních preferencích obyvatele a možnosti výstavby na daném pozemku.
Skutečné rozměry
Součástí studie domu je i osazení základního nábytku a naznačení směrů otevírání dveří. Bohužel často je vidět, že v půdorysech jsou použity nesprávné velikosti pohovek, postelí, kuchyňské linky, nebo že naznačená linie otevírání dveří neodpovídá skutečnosti! Vždy si nejprve ověřte porovnáním se základními kótami a z poměrových vztahů na výkrese, že kuchyňská linka má šířku 600 mm, postel délku 2000 mm, většina dveří šířku 800 mm, pohovka hloubku 900 – 1000 mm apod. Pokud někdo předloží výkres s rozměry neodpovídající skutečnosti, raději spolupráci ihned ukončete. Z takového výkresu vyčtete jen jediné – že se vás někdo snaží podvést!
Návaznost garáže, závětří, vstupu a zádveří
Své auto musíte parkovat u sebe na pozemku. Většinou je proto v úvahách stavebníků i garáž nebo alespoň kryté stání pro auto. To je dobré promyslet tak, aby mělo vstup tzv. „suchou nohou“ čili pod střechou do domu. To neznamená, že musíte mít dveře z garáže přímo do domu – a ani se to příliš nedoporučuje ze zdravotního hlediska. Například z garáže může být vstup pod společnou střechu se vchodem. Vchod je dobré, když je chráněn nějakým závětřím, nejen tedy střechou ale i boční stěnou. Někdy lze s výhodou využít tvar domu nebo právě přistavěné garáže. Za vstupními dveřmi má následovat přiměřené zádveří. Jak velké je „přiměřené“? To záleží opět na potřebě rodiny i na velikosti celého domu. V tomto článku pouze upozorňujeme: Věnujte i takovému prostoru pozornost! Je důležitý.
Denní a noční zóny
Když mluvíme o zónách, měly to být skutečně oddělené samostatně fungující provozní celky, které se vzájemně nemíchají (viz příklady půdorysů). Například, aby nemocný člen rodiny, ležící většinu času ve svém pokoji v pyžamu, s potřebou chodit na záchod či do koupelny, nemusel stále přes kuchyni či obývací pokoj. To jistě není ideální stav. V moderních dispozicích domů a bytů tvoří denní zónu vstupní prostor s návazností na denní hygienické zázemí a následně jeden větší, otevřený prostor, členěný jen nábytkem či zálivy plnící funkci kuchyně, jídelního koutu, obývacího pokoje. Pokud je to možné má přímou návaznost na terasu či zahradu a hygienické zázemí (se vstupem např. ze zádveří) kterým je alespoň samostatný záchod s umyvadlem, hodí se ale i sprchový kout či pisoár. Myslete na to, že tyto prostory bude užívat i návštěva a neměly by být skladištěm špinavého prádla nebo úklidových prostředků, na ty je lepší vyhradit technickou místnosti či samostatnou prádelnu. K denní zóně se často přidává i pracovna, která může sloužit v nouzi i jako pokoj pro člena rodiny se sníženou pohyblivostí nebo jako pokoj pro hosty. Potom by měla mít jednoduchou vazbu na hygienické zázemí. Rozmyslete si také, zda chcete pracovnu používat jako domácí kancelář a budete sem vodit klienty. V takovém případě by měla mít dobrou návaznost nejen na hygienické zázemí ale i na vstup (ideálně samostatný).
Noční – klidová zóna obsahuje pak samostatné ložnice (ložnice rodičů a dětské pokoje) s vazbou na hygienické zázemí. Může obsahovat i čítárnu nebo pracovnu – záleží na druhu činnosti, jaký se zde bude vykonávat.
Každá ze zón i každá z místností by měla mít své úložné prostory. V případě ložnice je lepší i samostatná a samostatně větratelná šatna a samostatná – alespoň minimální koupelna rodičů.
Možnosti propojení či oddělení místností
Budu mít dvě děti, nebo jedno? Chci, aby měly samostatný pokojíček nebo jeden větší společný? I to jsou otázky, které mohou hrát roli při tvorbě a výběru dispozice. Někdo tedy chce, aby pokojíčky spolu sousedily jednou příčkou, kterou do předškolního či mladšího školního věku dětí nepostaví, a následně pokojíčky jednoduše oddělí. A taková úvaha může být i s pracovnou v denní zóně nebo jídelnou a obývacím pokojem podobně.
Pozor na hluk v ložnici
Nejchráněnější místnost je vždy ložnice, ta by měla být takzvaně tichá. I potenciální obtěžování jednotlivých místností hlukem můžete ze studie vyčíst! Především dávejte pozor, v jakém vztahu je ložnice s místnostmi, kde se nachází technická zařízení (kotel, pračka, myčka) a zařízení s vodovodním a kanalizačním připojením (koupelny, WC). Tyto místnosti by neměly svojí stěnou sousedit s ložnicí a už vůbec ne s postelí přiraženou k této stěně.
Pokud se to povede, je i lepší, pokud ložnice nesousedí velkou plochou s obývacím pokojem nebo s dětským pokojem. A pokud musí sousedit je dobré, když tyto místnosti neodděluje jen slabá příčka, ale nosná stěna, akustická příčka, popřípadě doplněná vestavěnou šatní skříní přes celou stěnu atp.
Sdílet / hodnotit tento článek