Nepíšu o tom proto, že by mě rostoucí ceny energií a vody ruinovaly, ale s každou další informací podobného rázu chápu čím dál víc motivaci některých lidí odstřihnout se od veřejných sítí, mít dům bez přípojek elektřiny, plynu, vody i kanalizace, které jsou obecně vydávány za symbol vyspělosti civilizace, a začít fungovat naprosto soběstačně. Prvním, kdo nahlodal mé přesvědčení, že budoucnost bydlení představují tzv. inteligentní domy připojené k chytrým sítím, v nichž vše automaticky běží jak na drátkách a uživatel se nemusí o nic starat, byl zákazník, který za mnou přišel s požadavkem navrhnout zcela autonomní dům. Dům, který o svých obyvatelích sice nebude shromažďovat data, kdo z rodiny co a kdy dělá, co jim chybí v ledničce, a podobné vymoženosti, ale zato bude imunní vůči rozmarům energetických a vodárenských společností, nezávislý na dalších a dalších stále ambicióznějších plánech politické reprezentace. Dům, který získá energii a vodu z okolního prostředí a veškeré biologické odpady zpracuje bez nutnosti dodatečné likvidace. Dům, ve kterém se bude skvěle bydlet. Od té doby o řadě věcí přemýšlím jinak. O tom chci napsat.
Překážka je výzva a šance se posunout dál
Naše první setkání proběhlo někdy před rokem. Přišel s tím, že pokud se domluvíme, nikoho dalšího už hledat nebude. Byl precizně připravený. Měl k dispozici úžasný pozemek a jasný názor na velikost, funkci a provoz domu. Dobře znal i mé dosavadní projekty, takže tušil, co může očekávat. Ideální klient. Jediné, čím mě trochu zaskočil, byla odpověď na otázku, jak je to tam se sítěmi. „Tam žádné sítě nejsou, a těžko budou. Proto o ten pozemek byl prakticky nulový zájem, nikoho by ani ve snu nenapadlo tam stavět.“ Cena byla skutečně nevídaná, o málo vyšší než za ornou půdu. Vyjádřil jsem tehdy svoje obavy, zda je vůbec možné provozovat plnohodnotný obytný dům bez zdroje vody. Místo složitého přesvědčování mi ukázal stavbu, která takto bez problému funguje ve švýcarských Alpách. Vzal jsem tu zakázku.
Studie domu, červeně vyznačeno technologické jádro
Následující týdny jsem tohoto rozhodnutí začal litovat. Chtěl jsem se plně soustředit na vytvoření smysluplného konceptu, který naplní požadavky zadavatele a s respektováním místních regulativ maximálně využije přednosti pozemku, a místo toho jsem doslova bojoval se svými kolegy - projektanty specialisty. Scénář byl u každé profese téměř totožný: popis zadání, nechápavé pohledy a rezolutní „to nejde“, prosba o prověření všech možností, a obligátní „podívám se na to, ale nic neslibuju.“ Za měsíc jsem se nepohnul z místa. Na svoji práci jsem se nedokázal pořádně soustředit, protože specialisti mě jeden po druhém začali bombardovat různými podmínkami, které bude nutné splnit, aby to které řešení bylo proveditelné. A k tomu přikládali kupu dopadů do dalších profesí. Pomalu jsem začínal propadat zoufalství.
Při dalším setkání se zákazníkem jsem nijak neskrýval svoji beznaděj. Popsal jsem mu reakce kolegů a nastínil složitost vazeb všech domovních technologií, bez nichž není možné dobrat se očekávaného výsledku. V klidu mě vyslechl a doporučil mi film o Stevu Jobsovi. Vůbec jsem nechápal. Na příkladu legendárního Applu I mi poté vysvětlil, v čem spatřuje paralelu mezi svým vysněným domem a zlomovým produktem v oblasti PC. Sestavit špičkové komponenty do jednoho celku, který navenek bude fungovat jako jedno zařízení. Vyřešit všechny vazby uvnitř tohoto celku, aby se tím nemuseli trápit projektanti, a už vůbec ne koncový zákazník. K unifikovanému jádru pouze připojovat periferie dimenzované na konkrétní projekt. Fotovoltaické panely, větrnou turbínu, elektrocentrálu, nádrž na dešťovou vodu, otopnou soustavu a rozvody větracího a chladícího vzduchu. Nahrát operační systém a spustit. Ta myšlenka se mi líbila. Umístit při návrhu libovolného domu do předem zvoleného místa buňku vybavenou z fabriky všemi technologiemi, na kterou se během realizace domu jednoduše připojí domovní rozvody, to ušetří nejen čas projektování, ale i čas výstavby. A navíc odpadnou problémy s nechtěnou kreativitou některých montážníků, se kterou se běžně setkávám při výkonu autorského dozoru. Pochválil jsem ho za vizionářské založení a jedním dechem mu sdělit, že navzdory myšlenkovému souznění budu nucen práce na jeho projektu zastavit. V ten okamžik pro změnu nechápal on. Na můj argument, že neznám nikoho, kdo by měl pro náš případ řešení, vynesl překvapivý trumf. To co popisoval, je již existující řešení, na které narazil na internetu při ověřování proveditelnosti svých úvah. Technologické domovní jádro NyrdenCore, s jehož přispěním se navíc objekt dostane do kategorie téměř nulových domů. Pro mě to tehdy byla naprostá novinka, nicméně jde o projekt, který aktuálně uspěl v prestižní mezinárodní soutěži Quality Innovation Award. Do celosvětového finále, jehož výsledky budou vyhlášeny v únoru v Pekingu, postoupil coby vítěz národního kola v kategorii nadějných inovací.
Domovní technologické jádro jako srdce domu
Prakticky celý další den jsem strávil na webových stránkách NyrdenCore. Pročítal jsem, jakým způsobem mají vyřešeno hospodaření s energiemi a vodou a nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že technologie, které jsme v předchozích projektech měli vždy rozesety po celém domě, jsou zde koncentrovány do kvádru o rozměrech 2,1 x 2,1 x 2,8 metru. Na dotaz, jak je to možné, jsem dostal následující odpověď: „Když rozeberete motor auta a všechny díly položíte vedle sebe na zem, zaberou plochu téměř celé garáže. Bude to jistě přehledné, ale ohledně využití prostoru značně neefektivní. A přesně takto pracují projektanti stavebních profesí, to oni určují, kolik místa je potřeba v technické místnosti. Konstruktéři aut si tento luxus dovolit nemohou, místem musí šetřit, uspořádání komponentů pečlivě optimalizovat. Jedině tak se motor může vejít do malého motorového prostoru. A my jsme si zvolili přístup konstruktérů, je to pro nás sice náročnější, ale zákazník to ocení.“
Překvapivým zjištěním byla rovněž skutečnost, že dům bez elektro přípojky může být vytápěn ventilačním tepelným čerpadlem od Nibe. Mám s tepelnými čerpadly své zkušenosti a považuji se za jejich velkého příznivce, takže je mi známo, že Švédsko je označováno za zemi tepelným čerpadlům zaslíbenou, nicméně s kategorií „ventilační“ jsem se v praxi nepotkal. Informace, které jsem následně obdržel od českého zastoupení Nibe, potvrdily, že život je plný paradoxů. Kombinace vytápění, větrání, chlazení a přípravy teplé vody v jednom zařízení, vysoká energetická účinnost, kvantum realizací ve Skandinávii a hlavně ocenění nejlepší produkt ve svém segmentu, to vše jsou pádné argumenty pro jeho využití. Tak proč není u nás rozšířeno tak masivně jako v zemi svého původu? Bohužel proto, že se na něj nevztahují dotace. V Česku se v zájmu ochrany přírody dotují kotle na uhlí a výrobek, který dokáže fungovat výhradně na elektřinu vyrobenou ze slunce a větru, na podporu nedosáhne.
Studie domu - vizualizace. Červeně vyznačeno technologické jádro.
Když už je řeč o Slunci a větru, většina elektřiny se vyrábí právě z nich a skladuje se v bateriovém úložišti Tesla, zásluhou kterého lze přečkat až 3 dny, po které se Slunce prakticky neukáže a vítr nezafouká. Zálohu poskytuje elektrocentrála Europower fungující na LPG. Potěšující pro mě byla informace, že systém je dimenzován na průměrnou denní spotřebu 5 kWh. Pro představu jsem si to porovnal s vyúčtováním naší domácnosti a při vyloučení elektrického sporáku a trouby, u kterých se předpokládá propan butan, se do limitu vejdeme i my, tedy za předpokladu, že bychom některé starší spotřebiče, konkrétně plasmu a myčku, energeticky trochu omladili, tak jak jsme to již udělali v případě ledničky, pračky a sušičky.
Soběstačnost kompletní nebo částečná? I to lze spočítat
Další věc, která mě zaujala, byla možnost nechat si firmou posoudit míru soběstačnosti projektovaného domu pro danou lokalitu. Do zadávacího formuláře se vyplní několik údajů. Velikost a tepelně technické parametry domu, počet uživatelů, vybavení domu spotřebiči a předpokládaný způsob užívání. Výsledkem je posouzení autonomie v oblastech hospodaření s elektřinou, teplem a vodou, včetně výpočtu periferií a doporučení pro zefektivnění návrhu z finančního hlediska. Zjednodušeně řečeno balancování investičních a provozních nákladů podle preferencí zadavatele.
Práce se daly okamžitě do pohybu. Rozpracovaný projekt nahráli v NyrdenCore do programu, který simuluje funkce všech technologií během uplynulých deseti let. Výsledky simulace po zadání místních meteorologických dat a očekávaných provozních efektů ukázaly, že větrná turbína není v dané lokalitě dostatečně efektivní, navrženou plochu fotovoltaických panelů lze pro zadaný podíl využívání tepelného čerpadla a krbové vložky coby bivalentního tepelného zdroje klidně zmenšit o 20 %, zatímco nádrž na dešťovou vodu dokonce na čtvrtinu, aniž by přitom domácnosti hrozilo, že zůstane na suchu. Ne vždy se jednalo o náš chybný odhad, v posledním případě sehrála klíčovou roli unikátní kombinace technologií, jež stojí za snížením spotřeby vody o zhruba 80 % oproti zvyklostem, a to bez jakéhokoliv omezení hygienických standardů a kvality života. Stačí většinu vody s využitím ultrafiltrace recyklovat, použít vakuové toalety Jets známé z jachet nebo letadel a podíl tuhého a kapalného odpadu se rázem změní natolik, že si dům bez problému vystačí s minimální akumulací dešťových srážek a místo tradiční čistírny odpadních vod lze použít automatický kompostér od kanadské firmy SunMar, který veškeré biologické odpady zpracovává na biomasu, teplo a vodní páru, čímž se systém z pohledu vodního zákona stává bezodpadním.
Autonomní řešení NyrdenCore navíc investorovi přináší i další benefity. Namátkou: Pitnou vodu prostou mikroplastů, pesticidů nebo zbytků farmaceutických látek, tedy v kvalitě, o které si podle posledních průzkumů mohou domácnosti napojené na veřejné sítě nechat pouze zdát. Dále jde o garantovanou výměnu vnitřního vzduchu na hygieniky doporučované úrovni, a konečně ekonomiku provozu. Z dostupných informací byl smířen s tím, že nezávislost něco stojí. Když ale obdržel vyčíslení investičních a provozních nákladů souvisejících s domovními technologiemi, s úžasem zjistil, že nejenže ve finále nezaplatí víc než lidé připojení na veřejné sítě, navíc s každou vlnou zdražování elektřiny, vody či plynu se bude jeho pozice stále zlepšovat. Názorně je to vidět na grafu vygenerovaném na základě aktuálních cen jednotlivých variant upravených o poskytované dotace, a nákladů na palivo a údržbu v následujících 25 letech. Zohledněny jsou zde nejen místní klimatické podmínky a tepelně technické parametry domu, ale i předpokládaná spotřeba elektřiny nebo úspora vzniklá pořízením levného nezasíťovaného pozemku.
Graf vývoje celkových nákladů na pořízení a provoz domovních technologií
Na to jsem si pochopitelně vzpomněl po přečtení emailu od energetiků, což mimochodem nebylo za poslední půlrok poprvé. Pokaždé když slyším nebo čtu o závazku našich či unijních politiků zabojovat tu s CO2, tu se spotřebou energií, tu se suchem, kvalitou vody a podobně, a dohledám si odhady předpokládaných nákladů na všechna plánovaná opatření, utvrzuje mě to v přesvědčení, že budoucí trendy ve zdražování energií a vody nás ještě nemile překvapí. A to je ten důvod, proč se každého nového klienta na úvodní schůzce pro jistotu ptám: „A o naprosto soběstačném domě nezávislém na inženýrských sítích jste neuvažovali?“ Ukazuje se, že pro většinu z nich je to zatím velká neznámá, ale pro mě je důležité, že až se to rozjede, tak já už vím, jak na to.
Sdílet / hodnotit tento článek