Tato čísla skutečně nevoní: 4 miliardy lidí na světě nemají připojení ke kanalizaci, a svou potřebu vykonávají v lepším případě s pomocí suchých záchodů, latrín. Zhruba jedna miliarda lidí je však zatím i bez této možnosti. Že z toho vyplývají katastrofální důsledky v podobě znečištění půdy, vodních zdrojů, narušení nezávadnosti zemědělské produkce a samozřejmě také nebývalý prostor pro šíření nebezpečných chorob a parazitů je vcelku nasnadě. Jenže co s tím?
Téma lidské hygieny bylo vždy spíš tabu
Že nedostatečná sanitace představuje zásadní ohrožení pro miliardy lidí, zaznívá i z OSN. Ale nějaký pro-aktivní přístup k řešení této problematiky zatím chyběl. „Je třeba připustit, že v řadě rozvojových zemí se vybudování odpovídajícího kanalizačního systému nedočkají ještě desítky let,“ říká posmutněle Walter Gibson, manažer Bear Valley Ventures. Zkonstruoval totiž venkovní toaletu, latrínu, kde se o rozklad organického odpadu v částečně uzavřeném boxu starají žížaly. Že to u něj na zahradě fungovalo dobře, ale vlastně nic neznamenalo. Potřeboval tuhle ideu ozkoušet v praxi.
A proto oslovil humanitární organizaci USAID, aby jeho vynález, pojmenovaný Tiger Toilet, vyvezla do světa. USAID se nevšedního úkol zhostila se ctí, a v průběhu loňského roku osadila tato žížalí zařízení v Barmě, Ugandě a Indii. A na „experimentu“ se začali podílet i odborníci z Centra pro alternativní technologie v britském Walesu. Speciální toalety byly instalovány v různých podmínkách: v utečeneckém táboře, v izolované komunitě venkovské vesnice, v podmínkách městského předměstí. Testován byl i provoz za různých kapacit. Některé žížalí toalety využívala jen jedna rodina, jiné až 100 osob denně. A výsledky?
Zázračné žížaly se špinavé práce nebojí
Snížení objemu tuhého odpadu o 80 %. S tím, že zbývající pětina už poté, co prošla trávicím traktem žížal, neměla přímo „biologicky závadnou“ povahu. Byl v to podstatě vermikompost, který se sice nehodí přímo k hnojení zemědělských plodin, ale už neškodí životnímu prostředí jako konvenční zdroj fekálií. Za určitých podmínek může být vynikajícím hnojivem. Přesněji řečeno, z původních exkrementů bylo odstraněno 99 % patogenů, a hmotnost „produktu“ se přitom snížila na 15 %. A k tomu ještě nečekaný bonus: je jedno, v jak horkém klimatu taková toaleta stojí, ale prakticky nezapáchá. Fascinující?
Zdroj: Flickr.com
Jistě, ale to nejlepší teprve přijde. Když se o výsledcích experimentu dozvěděl zbytek světa, začali se ozývat první velcí sponzoři. Projekt, který se zrodil v hlavě nadšeného kutila Gibsona, se rozhodla sumou 4,8 milionu dolarů podpořit Nadace Billa a Mellindy Gatesových. Peníze na další výzkum přisypala i londýnská škola tropické medicíny, přidaly se i nadace Oxfam, Water for People a indická neziskovka PriMove. Je to totiž skutečně milionový nápad. Výroba jedné žížalí toalety přijde na 300 dolarů, a přitom dokáže až neuvěřitelným způsobem zlepšit kvalitu života milionů lidí.
Gibson se nenechává chválou příliš unést. Tvrdí, že oslavné ódy si zaslouží jen Eisenia fetida. Tak zní latinské jméno žížaly hnojní, které se pro její naoranžovělé zabarvení někdy přezdívá žížala tygří. „V normální půdě skoro nepřežije, potřebuje k životu měkký substrát. V kombinaci s lidským trusem pak dokáže zázraky,“ říká Gibson. Přístup Tiger Toilet je inspirující. Dokazuje, že někdy nepotřebujete nákladné funkční řešení, infrastruktury kanalizace pro rozvojovou zemi v hodnotě milionů dolarů, ale jen dobrý nápad.
Sdílet / hodnotit tento článek