Kamnová vložka – Je to spotřebič určený k zabudování do akumulačních kamen. Umožňuje zpravidla spalovat velkou dávku paliva na jedno přiložení, asi 8–15 kg dřeva. Výstupní teplota spalin je až 900 °C a za vložku musí být osazen tahový systém.
Krbová kamna – Jde o volně stojící spotřebič určený k lokálnímu vytápění místnosti. Dále se neobezdívá a je výrobcem zpracován pohledově. Mohou být plechová, litinová, obložená kachlemi nebo kamenem a vybavená teplovodním výměníkem. Jsou dnes velmi oblíbená hlavně pro svou rychlou instalaci a zprovoznění.
Krbová vložka - Je to spotřebič určený k zabudování do konstrukce individuálně stavěného krbu. Přikládají se do ní menší dávky paliva, asi 2–5 kg za hodinu, a je primárně určená pro vnesení ohně do interiéru, tedy pro požitek z pohledu na hru plamenů. Vytápění není její hlavní funkce.
Krbová vložka s výměníkem – Potřebujete ji, když se rozhodnete krbem vytápět více místností. Výměník zajistí předání tepla z ohně do vody a následně rozvod do radiátorů.
Mokré dřevo – Čerstvě pokácené dřevo obsahuje až 50 % vody a nehodí se pro žádné topidlo. Nehoří, nemá výkon, zadehtuje spalinovou cestu a špiní sklo. Nezkoušejte ale topit ani s jen částečně vysušeným dřevem – i to výrazně „čmoudí.“ Jediné správné topivo je dřevo, sušené alespoň 2 roky při nízké vzdušné vlhkosti nebo dřevěné brikety, které díky sušení při výrobě obsahují pod 10 % vody. Pokud si nejste jistí, že vaše zásoby sušené v přístřešku za domem splňují tyto nároky, vyzkoušejte to vlhkoměrem na dřevo – ty pro domácí použití stojí zhruba od tří set korun.
(Pozn. TZB-info: Jednoduché ověření vlhkosti dřeva lze provést i v domácnosti vybavené mikrovlnnou troubou a váhou na potraviny)
Nejvyšší kamna – Světovým unikátem, který v 16. století postavil George Stelzener, se pyšní polský Gdaňsk. Kamna měří 11 metrů a jsou složena z 582 kachlů. České kachlové „nej“ je o 5 metrů nižší a 200 let mladší. A kde tohoto českého šestimetrového kachlového velikána najdete? Ve studovně pražského Klementina!
Oxid uhelnatý (CO) – Tento jedovatý plyn, který vzniká při nedokonalém spalování, je zákeřný hlavně proto, že ho nepoznáte. Nemá žádnou barvu, není cítit, nedráždí sliznice. Jeho vnikání do místnosti předejdete dostatečným přívodem čerstvého vzduchu a pravidelnou odbornou údržbou kamen (ale i karmy či kotle) a komínu. Existují čidla, která při zvýšené koncentraci CO spustí alarm.
Raketová kamna – Jde o velmi jednoduchou a levnou alternativu topidla, kterou lze, s nadsázkou řečeno, vyrobit ze sudu a roury od kamen. Svůj název mají od velké hlučnosti – hučí jako startující raketa a dřevo se do nich přikládá na stojato. A teď háček: doma to nezkoušejte! České normy termín raketová kamna neznají.
Údržba – U všech topidel musí být podle zákona jednou ročně kontrolován komín, což je práce pro kominíka. Kominík kontroluje a čistí celou spalinovou cestu, tedy i kouřovod a topidlo. U krbových kamen a krbových vložek to kominíci zvládnou bez problému. Pro čištění tahového systému v kamnech je však nejvhodnější objednat firmu, která kamna dodávala, nebo kamnáře z okolí, který bude mít větší zkušenosti a praxi s čištěním. Vždy by měl vědět, co jde čistit a jak jsou provedeny tahy v kamnech. Návod na čištění kamen by měl být součástí předávacích protokolů každé slušné kamnářské firmy.
Sálavá/akumulační kamna – Jde o spotřebič, konstruovaný zpravidla na dvanácti nebo čtyřiadvaceti hodinový cyklus přikládání ve větší dávce, asi 8-30 kg dřeva. Sálavá kamna jsou navržena tak, aby pojala velké množství rychle vyrobené energie a postupně ji uvolňovala do prostoru v delším časovém cyklu.
Kachlová kamna – Totéž co sálavá/akumulační kamna, ale kachlových ploch je více než 50 % celkového povrchu.
Sálavý krb – akumulační obestavba (nejčastěji z šamotových plátů) krbové vložky, která je výrobcem určena pro zazdění do sálavé obestavby. Ne každá krbová vložka vydrží teploty uvnitř sálavého krbu. Sálavý krb nepředává teplo pomocí teplého vzduchu, ale v podobě tepla prostupujícího jeho plášťem.
Kachlový krb – obezdívka krbové vložky, která má více než 50 % plochy tvořenu kachlem.
Sporák – Je určen především k úpravě pokrmů a vybaven plotnou a troubou. Může obsahovat další troubu, kamnovec určený k ohřívání vody nebo teplovodní výměník umožňující vytápění dalších místností. Zpravidla se v něm topí menšími dávkami paliva s častějším cyklem přikládání, asi 2–3 x za hodinu 1,5 kg dřeva.
Svépomoc - Můžete být sebezručnější kutil, ale stavba kamen či krbu se řídí zavedenými postupy a opravdu to chce zkušenost, proto svépomoc nedoporučujeme. Bojler nebo kotel byste si přece také nevyráběli sami!
Teplovzdušný/konvekční krb – je taková konstrukce topidla, která upřednostňuje teplovzdušný způsob předávání tepla do vytápěných prostor. Zjednodušeně: vzduch vstupuje do vnitřní konstrukce krbu, kde je intenzivně ohříván a vydechován zpátky do místnosti. Krb může být opatřen i rozvody tepla do dalších místností. Ale pozor, v současnosti se od nich upouští kvůli negativním dopadům působení přepáleného vzduchu a prachu na pohodu ve vytápěných prostorách a na zdraví jeho uživatel.
Výhřevnost je vlastnost paliva, která udává, kolik energie se uvolní úplným spálením jedné jednotky (obvykle 1 kg). Do praxe převedeno: některé dřevo je na topení vhodnější než jiné. V poměru ceny a výkonu je nejvhodnější topit dobře vysušeným tvrdým dřevem.
Zápecí - část kamen, která je pro hodně lidí tím největším impulsem k jejich pořízení! Stylové ležení může vypadat jako za starých časů a dá se postavit tak, že jeho teplotu lze dobře regulovat. Zápecí bývá z keramiky, zděné či kombinované a součástí jsou i praktické schůdky. Vyhřívat ho může třeba šamotová pec, kde připravíte dokonalou pizzu, chleba i koláče.
Sdílet / hodnotit tento článek