Na přehnanou popularitu v loňském roce už pár spektakulárních turistických lokalit dojelo. Na neurčito byla uzavřena thajská Maya Bay (proslavená filmem Pláž), uzavřena byla část pláží Havaje, a třeba na Komodu, domovu „draků“, se povolenka ke vstupu z důvodů omezování návštěvnosti vyšplhala na 35 000 dolarů. Jednotlivé přímořské a ostrovní státy si prostě začínají uvědomovat, že turistický ruch přináší na jejich pláže nejen vítané oživení ekonomiky, ale také spoustu problémů. Vietnam se snaží z těchto chyb poučit, a proto je celý Castaway Island Resort projektován na „udržitelnou“ turistickou zátěž. I když potenciál dvouhodinové dostupnosti od přístavu Hai Phong ročně využije přes 375 000 turistů, na tuhle konkrétní destinaci se v jeden moment dostane jen 160 z nich. A další mohou dorazit teprve, až se tu místo uvolní.
Stavět tak, abychom neutlačovali přírodu
Takový přístup reguluje příliv turistů, nutí je plánovat své cesty a počínat si vůči přírodě šetrněji. Provozovatelé tohoto resortu na tom nijak netratí: vlastně se s k nim nyní vydávají lidé a turisté, kteří hledají v poněkud přelidněném Vietnamu trochu soukromí. A to jim ostrůvek ztracený v Cat Ba dosyta nabízí. A k tomu vydatnou porci překrásné „přírodní“ architektury, protože studio VTN se za léta stalo synonymem bambusových projektů. Ne žádných chatrčí, ale skutečných bambusových katedrál. Protože tenhle odolný a tvárný materiál je prostě ve Vietnamu doma. Jeho podstatnou výhodou je i to, že může být snadno demontován na součástky. Proč tu zmiňujeme případnou demolici? Jednoduše proto, že vietnamské ministerstvo cestovního ruchu si z důvodů zvýšené ochrany souostroví Cat Ba žádá, aby všechny nově instalované stavby měly modulární charakter, a mohly být rozebrány.
Kouzlo dokonalosti? Porozumět práci předků
Castaway Island Resort má podobu 3000 metrů čtverečních pláže s bělostným pískem, a vertikální džungle, plazící se po skaliscích vymezujících celý profil. Ve stínu kamenných stěn vyrostlo pět obytných kopulí, jejichž vzhled dokresluje přírodní kulisu. Míra integrace těchto staveb do okolí je prostě dokonalá, takže si vlastně nevšimnete jejich dočasnosti: země se dotýkají jen pilíři, které je mírně vyzvedávají nad terén. Dnes tu jsou, ale zítra tu být nemusí. Střechy staveb tvoří jemný výplet mladých a ohebných bambusových stvolů (o poloměru 40-50 milimetrů), svázaných do pevných svazků pomocí tradiční „chrámové“ techniky. Materiál na stavbu byl připraven ještě na pevnině: jednotlivé výpletové části byly nejprve namočeny do bahnité slané vody, a poté sušeny nad ohněm. Tím získaly nejen tmavé zabarvení, ale také vysokou ohebnost a impregnaci proti tropické vlhkosti.
Dřevěné vlny na pobřeží
Právě takové hříčky ale získali studiu VTN jejich reputaci: ve své moderní praxi totiž oživují techniky práce s bambusem, datované o tisíce let nazpátek. Dobře je to znát u poměrně masivního parabolického krunýře, který kryje restaurační provoz. Jiný konstrukční přístup byl užit pro vytvoření jednotící koncepce zastřešení obytných částí: jde o několik vrstev štítů, přichycených k osmdesátce pevných bambusových kmenů. Pokud vám připomínají spíše stavby starých rybářských domků v Hai Phog, nemýlíte se. Dokonce i užité trámoví totiž pochází z nich. VTN se totiž zavázali užít jen přírodní nebo recyklovaný materiál. A z něj na pobřeží malebné zátoky vytváří velmi rytmické struktury, jejichž střechy připomínají prodloužení vln oceánu.
Záměrem architektů bylo dokázat, že architektura budovaná pro cestovní ruch nemusí stát proti zájmům přírody. Jsou si vědomi krás vietnamského pobřeží, a rádi by jeho kouzlo uchovali pro příští generace. S užitím lokálních přírodních materiálů se jim to daří.
Sdílet / hodnotit tento článek