V pláni zarostlé listnatými stromy, která se volně svažuje k oceánu, nejprve zahlédnete nějakou podivnou kopulovitou stavbu, která se jakoby volně vznáší nad krajinou. Když ale zamíříte k ní, po písčité pěšině, zmizí vám z očí. Zhruba v ten moment, kdy začnete pochybovat o tom, jestli jdete správným směrem, stojí před vámi. A na klenutém stropě nad jejím nádvořím vidíte zrcátka odražená od vodní hladiny nádrže, nad kterou se vine.
Na první pohled se nedá snad ani odhadnout, co to vlastně je. Přehlédnete tři pruhy uzavřených krytých nádvoří a tři objekty s obloukovými střechami. Je to chrám nebo hangár? Celkově jednoduché zařízení toho, co vidíte, vám moc indicií k nalezení správné odpovědi nedá. K tomu zvuková kulisa šumícího moře a větru v listí stromů. Ano, tohle je hodně zvláštní místo. A Casa Volta je také hodně zajímavá stavba, s velmi originálním pojetím a silným nábojem.
Foto: Jaime Navarro, Sergio López
Tři objekty, každý sám za sebe
Tři funkčně i stylem propojené objekty, vystavěné z cihel a nápadné svým klenutím. Fúze mezi tím, co si představujeme jako ideální bydlení na exotické dovolené a zidealizovanou podobou moderního, ale pořád tradičně venkovského obydlí. Zhruba tak lze postihnout projekt, realizovaný na dohled pláže v Oaxaca. Nečekejte ale okázalý luxus, Mexiko totiž staví na trochu jiných hodnotách a atmosféry dosahuje prostšími výrazovými prostředky, než kýčem. Třeba dobrou architekturou.
Troj-kompozice objektů tu vychází jen z nutnosti oddělit od sebe činnosti dne; spánek, jídlo a odpočinek, protože se automaticky předpokládá, že svůj volný čas budete trávit na vlnách zhruba sto metrů vzdáleného moře. Projekt Casa Volta primárně slouží jen jako poklidné zázemí pro relaxaci, protože pohoda, respektive voda, vzduch a země už je všude kolem. Zvlášť, pokud fandíte surfování po vlnách.
Foto: Jaime Navarro, Sergio López
Tohle místo je tajné…
S konkrétní lokalizací objektu dělala architekta Gabriela Etchegaray trošku tajnosti. Za zlé jí to nemáme. Jí navržený dům totiž nemá zrovna soukromou pláž, ale stojí na tak příhodném místě, že je tu zatím na dohled písku a moře jediný. A nemalá cena celého stavení ztraceného kdesi u Puerto Escondido vychází právě z přidané hodnoty izolovanosti a poklidu samoty. Na pláni porostlé nízce zakmeněnými a pokroucenými duby bahenními je Casa Volta jedinou stopou lidské přítomnosti, pustina tu začíná v nedohlednu a končí v Pacifiku.
Motivem pro návrh celého projektu se staly polo-zahloubené sýpky a studené sklepy, které jsou ve zdejších vesnicích běžně k vidění. Architekti jen tvůrčím způsobem rozvedli mechanismus, díky němuž v sobě uchovávají stín a chlad, a zapracovali je do trojice propojených objektů, které mohou svým klenutím trochu připomínat hangáry nebo bunkry. Ovšem tedy, vyrobené z cihel.
Foto: Jaime Navarro, Sergio López
Překvapení na každém kroku
Etchegaray nabízí trochu jinou, vznosnější interpretaci. Stavba v liduprázdné pustině u ní evokovala spíše dojem uzavřeného monastického kláštera. Který i v tomto případě, jak bývá v Mexiku zvykem, vznikl kolem vodního zdroje. Malý, ale vydatný pramen sladké vody na dohled oceánu, tu tedy zásobuje své dočasné obyvatele, zavlažuje nejbližší vegetaci a zásobuje i malou vnitřní nádrž.
Tvůrkyně projektu ještě doplňuje, že celá stavba je plná nezjevných paradoxů. „To, co se na první pohled může zdát jednoduchou venkovskou stavbou s odkazem na tradice místní architektury, je prý ve skutečnosti poháněno silně modernistickými představami o nezávislém životě.“ Z toho pak plynou převrácená očekávání. V samotě domu venkovského střihu asi nečekáte takové pohodlí, jakého se vám zde dostane. Ale komfort zase není natolik bezpodmínečný, aby si vynucoval ztrátu původnosti.
Foto: Jaime Navarro, Sergio López
Zapomeňte na otevřenost, zdi mají své místo
Už se skoro stalo pravidlem, že bungalovy, air-bnb nebo apartmánové domy v letoviscích nabízí stavby v otevřeném plánu jako standard. Jakoby minimum zdí a maximum světla bylo nutností. Cesta, kterou se vydala Etchegaray, je s touto praxí kontrastní. Nechtěla dělat všeobecně přijímaný trend, vyhýbá se kompromisům. Zavrhuje otevřenost, a striktně separuje tři programové sféry domu do oddělených prostor.
Jeho tripartita se odráží v bloku pro dvě ložnice, navázaném na společenský prostor druhého bloku (s krytým zastíněným nádvořím) a část třetí, s kuchyní a jídelnou. Přemostění a spojujících prvků, včetně dvorků a teras, je tu povícero. Tyhle externality ale nepropojují jednotlivé objekty přímo. Místo toho jedno malé „nádvoří“ vytváří ochranné klidové pole od centrální plochy, a ta zase spíše odděluje obytný a jídelní prostor.
Z jednoho bloku tedy nejdete do druhého nikdy přímou cestou, je to spíše uzavřený okruh. Myšlenku uzavřené cirkulace/rotace tu nenápadně podtrhuje i nádrž, jejíž poklidný proud vody vás „vede“ správným směrem.
Foto: Jaime Navarro, Sergio López
Pevně spjata se zemí
Zdáli a navenek poněkud formální výraz Casa Volta v sobě kombinuje něco z tradiční architektury chrámové i venkovské. Zástěny oken i markýzy jsou vyrobené z rákosových rohoží, a jejich slaměná pomíjivost je protipólem bytelnosti podkladového betonu. Je to ale vůbec beton? Ano, ale má atypicky narůžovělou barvu, takže dokonale ladí s barvou okolní jílovité půdy. Ta zase ve formě hliněných omítek proniká do stavby, v místech, kde zrovna nenaráží na červenou pálenou cihlu.
Ve stavbě samotné narazíme na mozaikovitě vyskládané stěny s děrováním, které umožňující pasivní ventilaci zrovna tak jako provívání objektů „větry vanoucími od moře“. Z hlediska skladby a původu: nejdelší cestu sem na místo vážil asi beton. Cihly jsou totiž z nedaleké vesnice, a hlína a rákosí přímo z místa stavby. Narůžovělé vybarvení stavby, která vyrůstá „nad pramenem“ pak rituálně symbolizuje element země.
Jednoduchost má své kouzlo
Casa Volta vyniká čistotou své formy, a nejinak je tomu uvnitř. Nezastavěné stěny charakterizují interiér ložnic, zbavené až do krajností všech zbytečností. Postele jsou tu mimochodem docela nízko nad zemí. Nikde také neuvidíte potrubí nebo topení, rušivě vylézající ze stěn. Uspořádání je tedy strohé, ale účelné. A o to tady jde: zredukovat lidské potřeby do základních okruhů, a vyřadit jim patřičný prostor.
Foto: Jaime Navarro, Sergio López
Tím, že se ale při programovém členění doberete absolutní podstaty, dosáhnete dokonalosti. Uvnitř domu máte spát, jíst a odpočívat, a nemáte se zbytečně rozptylovat něčím, co připomíná práci. Příroda je všude okolo, a tak se jí architekt nepodbízí. Nakonec, jste tu nejspíš proto, abyste svůj čas trávili u moře. Do domu se jen vracíte dobít baterky. V této upřímnosti je Casa Volta unikátní, stejně jako v kombinaci materiálu a stylu venkovského s moderním.
Údaje o projektu
Název projektu: | Casa Volta |
Typ projektu: | sezónní obydlí / rekreační objekt |
Architektonické studio: | Ambrosi I Etchegaray |
Lokalizace: | Puerto Escondido, Oaxacá, Mexiko |
Vedoucí projektu: | Jorge Ambrosi, Gabriela Etchegaray |
Spolupráce: | Ivo Martins, Santiago Bonilla |
Zahájení stavby: | 2016 |
Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
Využitelná plocha: | 120 m2 |
Klient: | soukromá osoba |
Sdílet / hodnotit tento článek