Azbestocement
Složení: směs azbestu (hydratovaný křemičitan sodný) a cementu. Cement s azbestem je kombinován v poměru přibližně 88 dílů cementu a 12 dílů azbestu. Při výrobě se směs míchá s vodou.
Azbestocementové trubky se používaly v budovách na instalace kanalizačních svodů a na odvětrávací potrubí. Trubky se montovaly ve velkém množství v nájemních (cihlových i panelových) domech v instalačních šachtách. Hustota azbestocementu je přibližně 3 kg/dm3, trubky nejsou tak těžké, jako třeba ocelové nebo litinové. Trubky pro domovní kanalizaci se vyráběly v průměrech 100, 125, 150 a 200 mm. Trubky z azbestocementu jsou barvy světle šedé.
Trubky se ze zdravotních důvodů již řadu let neinstalují, azbest je zdraví nebezpečný. Trubky jsou poměrně tvrdé a azbestová vlákna je možno z nich uvolnit pouze v případě, když se trubky neodborně demontují. Pracovníci, kteří trubky na stavbách odstraňují, by měli být vybaveni ochrannými pomůckami. Azbestová vlákna jsou pro nás neviditelná a prostor, ve kterém se nacházejí, může být na první pohled čistý, přesto však pro naše zdraví velmi nebezpečný. Při likvidaci se potrubí s obsahem azbestu odváží a uskladňuje na úložišti určenému k ekologické likvidaci azbestu a materiálů s obsahem azbestu.
Šedá litina
Složení: směs železa a uhlíku. Železo převládá a je ho v litině přibližně 97 %, uhlíku (grafitu) je cca 3 %. Grafit je obsažen v litině ve formě lupínků.
Litina je pevná, ale křehká. Je odolná vůči mechanickému i chemickému působení většiny běžných látek. Trubky ze šedé litiny jsou barvy černé.
Litinové trubky se používaly na všechny druhy kanalizačního potrubí – připojovací, stoupací, větrací i svodné. Trubky ze šedé litiny pro domovní kanalizaci se vyráběly v průměrech 50, 70, 100, 125 a 150 mm. Delší litinové trubky větších průměrů jsou těžké a manipulace s nimi fyzicky náročná. Produktivita práce s těmito trubkami je malá. Hustota litiny je přibližně 7,3 kg/dm3. Trubky mají silnou stěnu. Hmotnost litinové trouby o průměru 100 mm a délce 2 m činí 27 kg. Tato nevýhoda je také jedním z důvodů, proč se litinové trubky přestaly pro kanalizaci používat. Nové plastové materiály jsou několikanásobně lehčí, jejich spojování a dělení je mnohem snadnější.
Rozdělit dlouhou litinovou trubku na potřebnou délku je velmi zdlouhavé. Musí se po obvodě několikrát dokola lehce naseknout křížovým sekáčem – ocelový sekáč s krátkým ostřím. Poté se trubka odsekne. Při nedostatečném nasekání křížovým sekáčem se trubka může při oddělování nechtěně špatně rozlomit a může se vyhodit. Trubky se rozdělovaly také frikční pilou.
Litinové trouby nesmějí být namáhány na ohyb, praskly by. Spojování se provádí hrdlem. Dříve se pro spojování odpadního litinového potrubí používal konopný provazec a hliníková vata, která se časem rozpadá a je příčinou netěsností spojů. Utěsnění spoje spočívá v omotání konopného provazce cca třikrát okolo trubky a jeho napěchování do hrdla pomocí temováku. Na něj se tluče kladivem. Práce se musí provádět s citem. Při použití velké síly by hrdlo trubky prasklo. Na napěchovaný provazec se opět dokola trubky dá hliníková střiž a proces pěchování temovákem se opakuje. Toto těsnění spojů litinových trub je velmi zdlouhavé a pracné. To je další z důvodů, proč se toto potrubí již nepoužívá. Litinové trubky mají ze všech materiálů nejdrsnější povrch. To je příčinou usazování nečistot a ucpání potrubí v případě jeho špatného spádování.
Při likvidaci se potrubí může odvážet do sběrny železného šrotu (odpadu). Sběrny zaměřené na sběr kovů jej přijímají bez problémů.
Sdílet / hodnotit tento článek