Projekty dostupného nízkonákladového a sociálního bydlení nepatří většinou mezi ty, o kterých by s nadšením psala světová média. Ale pravdou je, že jejich dopad na lidské životy je mnohem větší, než jiné „zásadní“ a vizuálně strhující architektonická díla. Svou skladbou totiž dokáží rozhodnout o kvalitě bydlení, o dostupnosti práce si vzdělání pro své budoucí obyvatele, o tvorbě vyloučených zón a jizev ve společnosti, které se jen tak nezhojí. Citlivě uchopit takové téma není snadné. V roce 2016 na tuhle nelehkou, ale velmi potřebnou oblast architektury upozornil Alejandro Aravena, který si právě inovací sociálního bydlení vysloužil prestižní Pritzkerovu cenu. A zdá se, že jeho poselství padlo na úrodnou půdu.
Projekt, který srovná šance a ekonomické rozdíly
Loni dokázali švýcarští Gus Wüstemann Architects na prostých principech vytvořit modelové a propracované bydlení pro nízkopříjmové obyvatele na curyšské Langgrütstrasse, a ukázali, že moderní architektura pořád ještě dokáže přinášet odpovědi na palčivé sociální otázky. Studio bylo pro tvorbu návrhu přímo osloveno místní nadací Baechi s tím, že je požadován projekt nabízející vyšší kvalitu bydlení přitom pramení z nízkého rozpočtu. Konkrétněji pak: „sociálně přístupné bydlení s vysokým potenciálem k udržitelnosti“.
Intervence. Ale jak jí neuškodit?
Cílová lokalita byla z tohoto hlediska dosud spíše neutrální. Nacházela se tu intenzivnější bytová zástava, proložená městskou zelení. Bližší kontext? „Projekt bydlení, složený z devíti apartmánových bytů, byl zacílen na čtvrť Albisrieden, jež je součástí tzv. Zeleného pásu kolem Curychu,” popisuje Bianca Kilian, vedoucí projektového týmu. Urbánní struktura je tu jednodušší, pochází z 50 let minulého století, s typicky rozvolněným tkanivem staveb a komunikací, se štědře zastoupenou zelení zahrad a parků. Vnést sem novou stavbu proto nebylo lehké. Přeci jen, nikdo není rád, když se vegetace mění na beton.
Co uvidí lidé zevnitř a zvenku
Přesto ve studiu GWA panovala jasná shoda v tom, že celá nová stavba musí navzdory svému solitérnímu pojetí akceptovat původní vazby v místě. Pojetí monolitické stavby, která není synchronizována s okolní lineární zástavbou, mělo vylehčit provedení detailů. Důraz se tu kladl jak na vytvoření bezpečného prostoru pro obyvatele, tak i na to, aby jednotlivé apartmánové byty (celkem se tu nachází 1150 metrů čtverečních užitné plochy) měly dostatek přirozeného světla. „Cílem bylo vytvořit časově neomezený prožitek štědrosti obývaného místa, které se bude široce otevírat svému okolí,“ dodává Kilianová.
Už by to nemělo být o jednotlivcích
„Myslím, že v dnešním světě je čas na to, abychom znovu promysleli princip fungování staveb,“ zdůrazňuje inovativní rysy přístupu Gus Wüstemann. „Víte, je čas přestat akcentovat potřeby jednotlivce, a podívat se na bydlení spíše z pohledu celé komunity. To je myslím v dnešní době důležité. V našem případě tu je výstavba domu nejen odpovědí na otázku ubytování osob, ale současně je celá konstrukce impulsem. Snažíme se upřít význam konotovaný dosud standardům jednotlivce, a místo toho vytváříme celistvý prostor, z jehož kvalit těží všichni.“
Jinými slovy, nejsnazší a nejlevnější by bylo vystavět na adrese Langgrütstrasse 107 panelovou králíkárnu. Za málo peněz by se do ní vměstnalo spousta obyvatel. Jenže jak by takové unáhlené stavební řešení prospělo místním, kteří by se na tu hrůzu museli dívat? A jak by asi bylo obyvatelům takového domu hrůzy? GWA se tedy nestará jen o to, kolik budou mít obyvatelé metrů čtverečních prostoru, ale jak na ně bude celý objekt působit. Zda budou mít dostatek soukromí i čerstvého povětří. A také, jak budou takový objekt vnímat sousedé.
Penetrace betonem? Nezvyklé, ale zajímavé
Jaké intervence tedy musel do nízkorozpočtového projektu Wüstemann učinit? Snížit to, co se nazývá standardem v počtu metrů čtverečních uzavřené bytové plochy. Paradoxně tím ale výrazně zvýšil celkovou užitnou plochu. To proto, že monolitickou stavbu penetrují vnitřní otevřené průchody, chodby vedou z balkonu na balkon. „Udržitelnost dává smysl, pokud se dělá méně pro jednotlivce a více pro společnost,“ dodává. To ale neznamená, že by se obyvatel nějak tísnili. Otevřený prostor jim totiž nabízí víceúčelové a flexibilnější využití.
Prostor soukromý, sdílený, společný a veřejný
Uvnitř objektu se tak nachází čtyři dvou-ložnicové apartmány (s výměrou 60 m2) a pět troj-ložnicových s využitelnou plochou 95 m2. V obou případech ale není započítána ona plocha „průniku“ chodby. Každé podlaží pojme jednu třípokojovou jednotu na svém širším konci, a menší dvoupokojový byt na protilehlé straně. Rezidence s jednou ložnicí zaujímá jednu stranu střechy, na druhé straně je společná terasa. Mezi obytnými jednotkami je umístěno schodiště a výtah, které mají obytné prostory zabírající velké otvory vytesané do pevného betonového objemu. „Morfologicky je tedy budova pevný betonový blok, organicky formovaný tím, že jsou do něj vyříznuty dvě nádvoří," vysvětluje Gus Wüstemann.
Zmíněná nádvoří jsou polo-společenským prostorem obyvatel, kde si mohou užívat „pohody“ ranního povětří i západů večerního slunce. Tato otevřená část vnáší do betonového monolitu jistou kontinuitu, topograficky vytváří pocit, že obytný prostor je vnějším prostorem, a ne vnitřním prostorem naplněným programem bydlení. Výsledkem je neuvěřitelný moment velikosti v jinak malém prostoru. Byty sází na velkorysý otevřený obývací prostor, který lze rozšířit na okraj balkonů. Balkóny kryjí posuvné persiánové markýzy, podobně jako na domech v Barceloně.
Nábytek roste ze stěn
Při tom rozplývání se nad „nevšední velikostí malého prostoru“ bychom ale neměli zapomínat, že bydlení se tu stavělo proto, aby bylo levné a cenově dostupné. Jak toho dosáhnout? Snížením všech technických instalací budovy na úplné minimum, tedy alespoň ve švýcarských standardech. Minimalizace osvětlení interiéru koridorů, žádný výtah. Podobných ekonomických intervencí je několik, ale dohromady spíše přidávají bydlení na hodnotě, než by mu ubíraly na kvalitě. Jednoduchá posuvná okna, nebo třeba vestavěná betonová lavička jsou využity jako komunikační prvek konkrétní topografie, nikoliv omezující prvky. I design je prostě dělaný „pro každého“.
Svoboda otevřeného designu
Vstup do každého bytu je veden zhuštěným masivním betonovým nosníkem, portálem, který odděluje zóny společné a soukromé. Beton by nepůsobil zrovna lidsky vřelým dojmem, ale architekti z CWA se snažili odstranit prvky omezující a vytvořit uvnitř prostor komunikativní. Proto jednotlivé stavební prvky nejsou děleny stěnou, ale utvářeny vzorem stropu a obvodových stěn nebo designových doplňků. Vestavěné skříně oddělují obývací pokoj, šatník vstup, koupelna v 3+kk bytech je oddělena od společných prostor posuvnými dveřmi, které se nedotýkají podlahy.
„Naše studio se ubírá směrem ke konceptu svobodného a otevřeného designu, který chápe všechny prvky architektury jako rovnocenné herce v jednom uceleném představení. Jednoduché materiály v novém kontextu a nejnovější stavební metody nám umožňují sofistikovaně řešit projekty za cenu rozumných ekonomických nákladů. Architektonický a urbanistický design vnímáme jako nástroj k urychlení a napřímení života na všech úrovních společnosti, bez hierarchie estetických, morálních či materiálních. A myslíme, že náš nízko-nákladový projekt cenově dostupného, sociálního bydlení, to dobře demonstruje v praxi.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Affordable Housing |
| Typ projektu: | Udržitelné sociální bydlení |
| Architektonické studio: | Gus Wüstemann Architects |
| Lokalizace: | Albisrieden, Langgrütstrasse 107, Curych, Švýcarsko |
| Vedoucí projektového týmu: | Bianca Kilian |
| Odborný dozor: | Gus Wüstemann |
| Projektový tým: | Daniel Pelach, Panagiota Sarantinoudi, Valentin Kokudev |
| Civilní inženýring: | Born Partner AG |
| Dodavatelé stavby: | Corti AG |
| Truhlářské práce: | Ernst Wieland AG |
| Strukturální inženýring: | Gartenmann Engineering AG |
| Dodavatelé materiálu: | Louis Poulsen, Sky-Frame, Schindler, Schenker Storen, Gautschi Fensterbau, R+R Metallbau, MARTI, Züri Elektro, Schaub, Cremer Bruhin, Fiechter + Fuchs, Heierli Partner Haustechnik, Kurtisi, Persiana Barcelona, Agosti |
| Klient: | Baechi Foundation |
| Využitelná plocha: | 1150 m2 |
| Počet pater: | 4 |
| Rok dokončení: | 2019 |
Sdílet / hodnotit tento článek