Pokud bychom porovnali snímky těchto horizontů dnes a třicet let nazpět, zaznamenali bychom zřejmě ve všech případech jeden zásadní rozdíl. Došlo k posunu od fádní “panelové” šedi ke změti barev a tvarů. Výsledný obraz připomínající s trochou fantazie gigantickou dětskou stavebnici je trnem v oku řady architektů, kunsthistoriků a předmětem údivu cizinců, kteří se dosud s podobným redesignem poválečné modernistické výstavby nesetkali.
V tomto kontextu je překvapivé, že dosud nebyla věnována větší pozornost otázkám:
- Proč je (pestro)barevnost fasád mezi obyvateli paneláků napříč Českou republikou tak oblíbená?
- Kdo a jakým způsobem se podílí na podobě fasády? Role vlastníků domu, projektanta či grafika, stavební firmy.
- Jakým způsobem se obecní samosprávy pokoušejí vzhled fasád regulovat?
Poznatky autorů, kteří se prozatím nemohou opřít o ucelený soubor dat, umožňují v odpovědi na první z uvedených otázek jmenovat tyto hlavní, obecně platné příčiny:
- rozšířenost panelové výstavby – paneláky tvoří dominantní typ výstavby v určité čtvrti, a někdy dokonce v celém městě. Všudypřítomná šeď, která ztěžuje orientaci v prostoru, se stala ubíjející a lidé přirozeně začali toužit po změně, po oživení sídliště, ale také po jedinečnosti a individuálním projevu v rámci uniformního sídlištního celku.
- příležitost – po nabytí panelových domů do vlastnictví mohli jejich obyvatelé realizovat své osobité tužby nejen v detailu – vlastnoručně vytvořený design a výzdoba balkonů, podoba předzahrádek – ale na fasádě celého domu. A tuto příležitost bohatě využili.
- vzdor – nepočetné snahy municipalit o usměrnění barevnosti a grafického pojetí fasád často narazily na odpor vlastníků domů, kteří dobře pamatovali dobu, kdy se rozhodovalo o nás bez nás, leckteří také zažili nucené stěhování do paneláků z asanovaných částí města, a proto vnímali jako své nedotknutelné právo ztvárnit fasádu vlastního domu podle svých představ. Je zřejmé, že prosadit za těchto výchozích podmínek funkční regulaci je velmi obtížné a většina samospráv se o to ani nepokusila.
Zdroj: Martin Veselý, Kristýna Stará
Pokus o regulaci v Praze a Plzni
Tento příspěvek lze považovat za úvod k tématu proměny výrazu panelových sídlišť. S akcentem na základní principy a dopad regulace se zaměříme na zkušenosti města Plzně a městské části Praha 11, kde se barevnost a vizuální podobu sídlišť pokusili usměrnit. V březnu 2020 bude následovat studie založená na rozhovorech se zástupci SVJ, stavebních firem, municipalit i autory grafických návrhů fasád, která nabídne podrobnější odpovědi na výše řečené otázky.
Studie barevnosti fasád, zkušenost města Plzeň
Útvar koncepce a rozvoje města Plzně (dále jen ÚKRMP) nechal v roce 2010 zpracovat Studii barevnosti fasád pro ceněné obytné soubory na Slovanech postavené ve stylu socialistického realismu (tedy nikoliv pro pozdější panelové domy, které dotvořily urbanistickou strukturu Slovan). Studie pojmenovává následující zásady (jmenujeme pouze klíčové, potřebné k pochopení účelu studie):
- Musí být respektovány logické domovní celky tak, aby nedošlo k narušení nesporné hodnoty, tj. monumentality a celistvosti obytných souborů.
- Barevnost fasád nelze řešit bez ohledu na vlastní strukturu fasády a jejího povrchu.
- Výběr barev nesmí být příliš rozsáhlý - maximálně dvě nebo tři barvy pro jeden barevně koncipovaný celek v závislosti na složitosti členění fasády. Více barev lze použít pouze v případě, že to bude doloženo rozborem původního originálního tvarosloví fasády.
- Řešení barevnosti jednotlivých obytných objektů musí být podřízeno koncepci celku a musí být respektována tektonika fasády.
- Z barevného návrhu byly záměrně vyjmuty barvy syté, pastelové, a to zejména žluté, oranžové, zelené, modré a fialové včetně jejich kombinací a červené s výjimkou doložených barev červenohnědých a hnědočervených vhodných pro domy ze začátku let 20. století v části sídliště Slovany I.
Zdroj: Martin Veselý, Kristýna Stará
Z uvedených zásad je patrné, že smyslem studie je přispět k zachování jednotného charakteru řešených obytných souborů a ochránit základní architektonické a výtvarné hodnoty jednotlivých domů.
I přes užití direktivních výrazů “musí” a “nesmí” vznikl tento dokument jako nezávazný (doporučující) a sloužil jako podklad pro jednání s vlastníky, kteří byli ochotni otázku vzhledu domu s ÚKRMP konzultovat.
Jak byl ÚKRMP ve snaze o osvětu formou studie a konzultací s vlastníky úspěšný, můžete sami posoudit, pokud Plzeň navštívíte. Z hlediska kvantitativního dopadu tato iniciativa příliš neuspěla. Ředitelka útvaru Irena Vostracká připouští, že zájem o konzultaci projevilo jen malé množství vlastníků domů (zástupců SVJ). Podobně tomu bylo i v případě zpracování několika studií na regeneraci dalších plzeňských sídlišť, v nichž se ÚKRMP rovněž pokusil zohlednit otázku vzhledu revitalizovaných paneláků. Zkušenosti z jednání s vlastníky potvrzují tezi o příležitosti a vzdoru. Slovy inženýrky Vostracké jde o zrcadlo společnosti: “Nemohli jsme nic, tak teď se protrhla přehrada a máme pastelky, které se opět po čase změní.” Většina vlastníků vnímala jako své nezadatelné právo ztvárnit fasádu po svém a byli ochotni uvažovat o doporučeních ze strany ÚKRMP pouze v případě, že by se město na realizaci fasády finančně podílelo.
Zdroj: Martin Veselý, Kristýna Stará
Peníze hrají v estetice fasád roli i jiným způsobem. Vlastníci nezřídka přistoupí na jinou barvu nebo jiný odstín, jestliže je takové řešení levnější. Finanční benefit ve formě slevy na dílo nebo příjmu z pronájmu plochy bývá také hlavním důvodem, proč vlastníci domů souhlasí s reklamními fasádami. Především však není vzhled fasády pro vlastníky to nejdůležitější. Chtějí mít regenerovaný, zateplený dům a fasádu odlišnou od sousedních domů. Na škále problémů, kterými je potřeba se na sídlištích zabývat, se estetika fasád rozhodně neřadí na horní příčky.
Analytická studie úprav fasád objektů v rámci regenerace Jižního Města
V Městské části Praha 11 (dále jen MČ) je regenerace sídlišť dlouhodobě řešeným tématem. V roce 2000 zadala MČ zpracování Studie regenerace Jižního Města, která zahrnuje analýzu a vyhodnocení stavu panelových domů, zeleně, veřejných prostorů, dopravy, možností dalšího rozvoje a návrh zásad regenerace objektů v jednotlivých obytných souborech Jižního Města. MČ zorganizovala několik setkání s obyvateli, kde byly představeny závěry studie a příklady dobré praxe. V roce 2012 navázala na tento dokument Analytická studie úprav fasád objektů v rámci regenerace Jižního Města, jejíž principy byly diskutovány na veřejných setkáních se zástupci SVJ.
Zdroj: Martin Veselý, Kristýna Stará
Cílem Analytické studie bylo zmapovat veškeré úpravy fasád obytných objektů proběhlé v rámci procesu regenerace Jižního Města, vyhodnotit každý objekt s ohledem na dané prostředí a stavební typ, sledovat jeho silné a slabé stránky a doporučit vhodné možnosti úprav, ke kterým lze přihlédnout v případě budoucích rekonstrukcí. Přehledně pojmenovává základní charakteristiky objektu, ke kterým je při návrhu fasády potřebné přihlížet, a navrhuje základní škály barevných odstínů pro jednotlivé lokality. Zároveň však připouští, že:
- definování přesných pravidel pro návrh “správných” úprav fasád vzhledem k množství vstupních podmínek, konkrétních vazeb jednotlivých objektů a variant řešení není možné a jakýkoliv pokus by vedl k potlačení rozmanitosti a k nežádoucí unifikaci prostředí,
- od definované škály barevnosti je možné ustoupit v lokalitách, které jsou již více rozmanité, nebo se naopak vyznačují méně kontrastními kombinacemi.
Za formu propagace tématu a osvěty lze považovat i soutěž Regenerace Jižního Města, která probíhala v letech 2008–2014. V ní porota složená z odborné veřejnosti a zástupců radnice vybírala nejlépe revitalizované panelové domy a vítězové získali finanční odměnu. V rámci soutěže mohla hlasovat také široká veřejnost v kategorii “Miss sympatie”.
Zdroj: Martin Veselý, Kristýna Stará
Také na Jižním Městě bylo nutné přesvědčit vlastníky, že se nejedná o bezdůvodné omezování osobní volby, ale o nabídku ke společnému hledání esteticky hodnotnějšího obytného prostředí. Otevřenost a vysvětlování přinesly ovoce. Vedoucí Odboru územního rozvoje MČ Miroslava Fišarová a vedoucí Oddělení rozvoje a regenerace Martina Račoková odhadují, že asi 70 % vlastníků dalo na doporučení. Zhruba u desetiny vlastníků zabral argument, že OÚR s předloženým návrhem nesouhlasí, protože se ale jedná o nezávazné stanovisko, nesou plnou odpovědnost za výsledný návrh představitelé SVJ. Jedním z důvodů, proč byl tento argument účinný, je skutečnost, že ani v rámci některých SVJ nebyla na návrhu fasády shoda a žádné průkazné hlasování neproběhlo. Představitel SVJ by tak mohl být snadno kritizován sousedy, že nedemokratickým způsobem prosadil svůj názor. Zbývá však zhruba 20 % vlastníků, kteří se především chtěli odlišit a trvali na svém původním návrhu. Dopad nezávazné regulace je tedy na Praze 11 větší než v Plzni. Avšak i na Jižním Městě se nacházejí objekty, které doporučená pravidla na první pohled porušují.
Smysl ne/závazná regulace
Přes omezený dopad doporučení se v Plzni ani na Praze 11 nedomnívají, že by správnou cestou byla závazná regulace. Nejen proto, že je v současném legislativním rámci obtížně prosaditelná, ale též nesnadno společensky obhajitelná. Slovy architektky Fišarové by závazné stanovení vzhledu fasády (mimo památkové zóny) mohlo být “pro občany značně omezujícím a potenciálně zneužitelným nástrojem, který by vedl k řadě sporů. Samospráva může dělat osvětu, inspirovat, ale neměla by být soudcem ve sporech, která fasáda je ještě přijatelná a která už ne.”
Zdroj: Martin Veselý, Kristýna Stará
Je tedy celé úsilí o osvětu v této oblasti marné a finanční prostředky vynaložené na studie, které stejně nejsou závazné, neúčelně vynaložené? Ve shodě s představitelkami ÚKRMP a OÚR jsme přesvědčeni, že nikoliv. Zaprvé, pasivní odevzdanost samospráv v otázce barevnosti fasád domů ve městě, natož pak výrazných sídlištních celků, nijak nepřispívá ke zvyšování kvality obytného prostředí. Zadruhé, osvěta v této oblasti představuje dlouhodobou strategii směřující k posunu ve vnímání. Již nyní lze pozorovat pozvolnou samoregulaci – vlastníci začali intuitivně častěji volit uměřenější barevné kombinace a tvary. Zatřetí, barevnost fasád přetrvá nanejvýš pár desetiletí. Výrazné barvy blednou a postupně se vytrácí původní ráz. Osvěta dnes, zaměřená nejen na dospělou populaci, ale též na děti, tedy představuje příležitost pro dobu za deset, dvacet let, kdy vlastníci domů revitalizovaných v první dekádě našeho století budou pravděpodobně nuceni zvažovat jejich renovaci či obměnu. Každá vkusně a vůči svému okolí citlivě revitalizovaná fasáda má význam, protože stejně jako u pestrobarevných pastelkových fasád hraje důležitou roli příkladu dobré praxe, inspirace “odvedle”.
Sdílet / hodnotit tento článek