Zmíněných 60 metrů čtverečních nezní nedostatečně. Vlastně, je to o 8 metrů nad španělským průměrem, když přijde na velikost bytů. Jenže průměr a realita jsou často dva různé pojmy. Člověk nechce žít v kompromisech. Alespoň tak to vidí Victor a Raquel z Madridu, kteří zrovna jeden takový byt obývali. Toužili po volnosti a flexibilitě; po tom, aby si mohli dopřát hezkou ložnici, zbytečnostmi nezastavěný obývací pokoj. Aspoň jednu malou oddělenou pracovnu. Kuchyňku, koupelnu, toaletu, dostatek úložného prostoru. Nechtěli nic extrémního, ale z výčtu běžných náležitostí bytu je patrné, že se relativně slušná plocha pod vlivem těchto dispozic nápadně zmenšovala.
Malý byt a velké sny
A tady se ke slovu dostávají architekti ze studia, které má minimalismus doslova v názvu. Madridští MINIMO (Alberto Rubial Alonso a Sergio Sánchez Grande) totiž problémům s velkými sny a malými byty docela rozumí. A také se hodí zmínit ještě jeden kolizní aspekt: současní obyvatelé si totiž nemohli dovolit jít úplně nad plán. Proto jim projekt rekonstrukce bytu do 70 000 eur vyloženě sedl. Vytvářel totiž na profilu bytu velmi fluidní a originální klima, které chytrým způsobem popírá základní koncept bytového designu. Nechává totiž stěny volné, nezastavěné nábytkem. Prostě holé. Veškeré komponenty, který by jen vzdáleně připomínaly skříně, police a stolky, jsou situovány do středu místnosti. Do vestavěného boxu, velké dřevěné krabice.
Střední cesta vede středem…
Zmínku o krabici je třeba brát s lehkým nadhledem, je to designový a na zakázku vyrobený kousek. Po svém obvodu ale nabízí policové stěny, knihovny, šuplata, jako trochu netradiční trojstranná skříň. Jen se nevine podél zdí, ale je skoro uprostřed. Překvapivé a nekonvenční? Ano. Ale také do krajnosti efektivní. Protože světlo bez bariér nábytku prostupuje podél bílých stěn mnohem hlouběji do jádra bytu. A klienti si světlý a vzdušný byt přece tolik přáli. Pochopitelně, že soustředěný blok má víc než jen jeden účel. V jeho středu se totiž nachází…chvíle napětí… obyčejná toaleta. Zklamání? Zase tak špatný nápad to není. Když už nic jiného, nezabíráte tu prostor malou, ale extra místnůstkou navíc.
Kuchyně má k toaletě těsný vztah
Zapomenout bychom neměli ani na to, že dřevěný box skříňového systému má čtyři stěny. Tři slouží jako úložný prostor (v jedné stěně se pak o místo dělí se dveřmi na toaletu), ale čtvrtá stěna je kuchyňským koutem. Plně vestavěným, s integrovaným úložným prostorem. A zase: to, co by obsadilo celou jednu stěnu, se tu nachází uprostřed. Dost místa za zády pro práci, pocit z nezastavěného volného prostoru. A k tomu ten drobný pozitivní fakt, že když kuchyňský odpad a toaletu dělí jen jedna úzká stěna, nemusíte si moc lámat hlavu s instalatérskými odvody/přívody. Věci jsou tu vyřešeny hezky kompaktně, na jednom místě.
Řešení krabicí
Zábor prostoru? Ale ano, vestavěný box má rozměry 1,5 x 2,3 metrů, a svým způsobem je omezující. Na druhé straně, kolik tahle kompaktní jednotka udělala místa? A profil nezastavěných stěn má mnohem větší váhu, když si zakládáte na otevřeném pojetí místností. Obývací pokoj kombinovaný s jídelnou je zaplavený světlem z ulice, což je sympatické. Kuchyň je formálně oddělená, ale pořád je součástí jednoho objemu. A protože se v rámci téhle strategické krabice ušetřilo místo, bylo možné trochu zadotovat prostor ložnice i malé pracovny (která může někdy sloužit jako záložní ložnice pro návštěvy). Zbylé úpravy jsou minimální, vychází z kontrastu mezi původním zdivem a jemně zrnitou dlaždicí, která opaleskuje a dodává bytu honosnější charakter.
Koncept, který realizací rekonstrukce madridského bytu M01 představili architekti z MINIMO, ale stojí za zvážení. Zkuste si jen představit, kolik místa (metrů čtverečních) by zabral veškerý nábytek v místnosti, kdybyste ho sesunuli na jednu hromadu. Asi by to nebylo úplně praktické, ale řešení kompaktním boxem má něco do sebe.
Sdílet / hodnotit tento článek