Hodinky a holinky
Pro případy, když někdo trochu plave ve správném používání odborného výraziva, existuje v češtině celkem vtipné rčení: Hodinky nebo holinky, je to jedno, obojí se natahuje. To dokonale pasuje na celkem oblíbenou záměnu dvou frekventovaných pojmů – teplo a teplota. Takže pozor, jde o rozdílné fyzikální veličiny. Každá vyjadřuje něco úplně jiného. A to bývá mnohdy problém. Pojďme si zopakovat základy fyziky.
Co je teplota?
Teplota coby stavová veličina charakterizuje tepelný stav hmoty. Tedy tu vlastnost předmětů a okolí (například stavebních konstrukcí nebo vzduchu uvnitř a vně domu), kterou je člověk schopen svými smysly vnímat a přiřazuje jí pocity studeného či teplého. Základní jednotkou teploty je kelvin (K), vedlejší stupeň Celsia (°C). K měření teploty slouží teploměr.
Co je teplo?
Teplo je dějovou veličinou vyjadřující míru změny vnitřní energie hmoty. Mezi dvěma sousedícími systémy o různých teplotách (například interiérem a exteriérem domu), dochází k tepelné výměně. Šíření tepelné energie z jednoho místa na druhé může probíhat vedením, prouděním nebo zářením. Teplejší prostředí teplo odevzdává a chladnější ho přijímá, nikdy obráceně! Základní jednotkou tepla je joule (J), vedlejší watthodina (Wh). Teplo se měří kalorimetrem.
Prostup tepla konstrukcí
Energetická náročnost každého vytápěného prostoru závisí v první řadě na výši celkových tepelných ztrát. Jejich hlavní složkou jsou tepelné ztráty prostupem plochami oddělujícími daný prostor od okolí. Vypočítáme je z rozdílu teplot před a za jednotlivými konstrukcemi a z měrného tepelného toku, který je přímo úměrný výměře a tepelně technickým vlastnostem každé z konstrukcí.
Z uvedeného vzorce je patrné, že o množství prostupujícího tepla rozhoduje stejnou měrou jak rozdíl teplot ΔT, tak kvalita dělící konstrukce vyjádřená měrným tepelným tokem U∙A. V praxi proto snadno může nastat případ, kdy víc tepla prochází přes vnitřní stropy a mezibytové příčky s vysokou hodnotou U∙A a nízkým ΔT, než skrz obvodový plášť s nízkou hodnotou U∙A a vyšším ΔT. To vysvětluje, jak se mohou byty v chráněné poloze vytápět i se zcela vypnutými radiátory. Do venkovního prostředí z nich uniká méně tepla, než kolik do nich přiteče za stejný čas přes dělící konstrukce z okolních vytápěných bytů.
Vnitřní teplota
Taky vás už napadlo, když v médiích narážíte na informaci, že vnitřní teplota vytápěných prostor k bydlení by měla být 20 °C, že realita je úplně jiná? Ona je úplně jiná.
Zmiňovaných 20 °C je totiž tzv. výpočtová vnitřní teplota, která nemá s teplotou vnitřního vzduchu prakticky nic společného. Zatímco výpočtová vnitřní teplota slouží pouze pro inženýrské výpočty, teplota vnitřního vzduchu, kterou si můžeme doma změřit pokojovým teploměrem, je oproti ní až na malé výjimky vyšší, protože v sobě zahrnuje i přirážku na zohlednění vlivu chladnějších ohraničujících konstrukcí.
A protože se skladba těchto konstrukcí místnost od místnosti liší, vycházejí s ohledem na požadavek jednotného komfortu vnitřního prostředí různě i hodnoty návrhových teplot vnitřního vzduchu. Vyšší v místnostech s větší plochou chladnějších obvodových stěn a nižší naopak v místnosti, kterou v převážné míře obklopují teplejší vnitřní stěny.
Venkovní teplota
Venkovní teplota se neustále mění, během roku i během jediného dne. A proto musíme vždy pečlivě zvážit, jakou hodnotu zvolit, aby výsledek odpovídal realitě. Zatímco při výpočtu tepelných ztrát pro účel dimenzování otopné soustavy se používá tzv. výpočtová teplota venkovního vzduchu, která je zhruba na úrovni nejnižší průměrné denní teploty (od -12 °C do -18 °C podle lokality), při zjišťování skutečných tepelných ztrát musíme počítat s průměrem za příslušné otopné období, který pro většinu míst v republice zpracovává ČHMÚ.
Protože v přehledech nalezneme vedle ročních i dlouhodobé průměry, stojí za zmínku, jak ošidnou může být sázka na druhé z nich. Například hodnota pro Brno, doporučená v ČSN EN 12831, je 4,0 °C. ČHMÚ ale uvádí v roce 2014 hodnotu 6,3 °C a v roce 2003 pro změnu pouhých 2,8 °C. Použitím dlouhodobého průměru z normy by rozdíl vypočítané a reálné tepelné ztráty pro rok 2014 činil +13,5 %, pro rok 2003 potom -7 %. A to je pro přesné vyhodnocení konkrétního otopného období příliš velká chyba.
I správně zvolenou průměrnou venkovní teplotu je třeba dále korigovat, a to podle pozice hodnocené místnosti v rámci objektu. Rozhodující jsou orientace vnějších stěn vůči světovým stranám, u mnohopodlažních domů i jejich výška nad terénem. Teploty kontaktní vrstvy vzduchu na obvodovém plášti místností se různí podle intenzity oslunění, materiálu a barvy konstrukce, což ovlivňuje množství tepla prostupujícího skrz obvodový plášť. U vyšších budov hraje roli i pokles teploty s nadmořskou výškou.
Sdílet / hodnotit tento článek