House B je názorným příkladem toho, jak pevná a nespoutaná vůle jedné rodiny nezbourat svůj stará dům inspirovala nový styl architektury, jak říká Kircher: „Tím nejpozitivnějším způsobem.“ Objekt se modernizoval a rozrostl, to ano, ale neztratil nic ze své původní síly. A rozšířením se jen posílila návaznost na původní stavbu. Je to projekt, kde se pozvolná adaptace a přidávání stalo mantrou, vedoucí celý návrh. Zachování původního jádra se ukázalo být natolik silným motivem, že směřovalo rozsáhlý projekt v každém detailu. Po celé trase designu, až k cíli. Tím je mimořádný dům, ve kterém se bude dobře bydlet po další generace. A je radost vidět, že tohle ještě v Rakousku pořád umí. Kde tedy začít?
Co tvořit, když všechno funguje?
U staršího, ve svých obrysech velmi klasického rodinného domu se zahradou, stojícím ve vilové čtvrti města na Dunaji, Klosterneuburgu. Domu, kterému ke slušnému obývání chybělo mnoho. Užitný a obytný prostor, vše s nutností nezbytné rekonstrukce. Která ve své podstatě nedávala předpoklad toho, že sem šestičlenná rodina v rámci svých potřeb dokáže napasovat. Říkejme mu Dům A. Z popisu se dá ale usoudit, že za takových neoptimálních podmínek nemá cenu rekonstrukci řešit, ne? Podobně to viděli i architekti ze studia Smartvoll, kteří v původním plánu neviděli mnoho perspektiv. Příhodný směr jim ale ukázali sami obyvatelé, kteří se bránili návrhům na odrušení jednotlivých stavebních částí a modernistickým úpravám. Nebylo by to ono.
Dům i pro ně byl sice „ruinou“, ale pořád místem s okouzlující minulostí, vytvářenou předchozími generacemi a tradicemi rodiny. A to nakonec musel uznat i vedoucí týmu architektů Smartvoll. „Jde o to, že součet jednotlivých částí nepřispívá jen k pouhé rovnováze, ale vytváří silné centrum. Místo, které je nejen pohodlné, ale takové, které ve vás vyvolává jasný pocit toho, že jste tu skutečně doma.“ Architekti celého světa se v rámci svých projektů novostaveb snaží docílit toho, že z linií a křivek ve svých projektech zhmotní pro své klienty domov. A ten zde, v Klosterneuburgu, už stál a byl hotový. Proto se celá práce architektů začala odvíjet jiným směrem.
Varianta A nedostačuje? Čas na variantu B!
Vhodně dotvořené přístavbě, která by vedle již existujícího domu (A) vytvořila hodnotný a funkční doplněk (Dům B). Staré tedy bude renovací a rekonstrukcí zachováno v původním designu, a to, co je nedostatkové a chybí, bude vytvořeno v rámci rozšíření druhého domu. Oba pak budou vzájemně provázány, stavebně, i energií života svých obyvatel. Přístavba vytvořila místo pro nová alternativní řešení, ze kterých pak vycházel zajímavý koncept. Který, jak zmiňují sami architekti, byl v mnoha ohledech enormní. Proč? Bylo zapotřebí vzít v potaz vizuální perspektivu, tak, aby starý dům A nebyl by „rozdrcen“ domem B. Měli existovat ve vzájemné symbióze. Při pohledu ze zahrady, dvora, ulice.
Lišily se i požadované prvky, ať už v úrovni „věže“, tedy v patře pro děti; a obývacího pokoje a jídelny, které vytváří přechod mezi starou a novou částí. „Nechtěli jsme ale zůstat u toho, že jen vytvoříme tři nové svazky, zastřešené novostavbou přilepenou na starý dům,“ říkají architekti. „Chtěli jsme vytvořit takový koncept, který skutečně v rámci starého nabídne něco nového.“ A proto dali jednotlivým pokojům radikálně odlišné charakteristiky. Širokými okny z jídelny teď obyvatelé shlíží na rodinnou vinici ve svahu, z dětského pokoje přehlédnete celé údolí s řekou.
Precizní plán, vyhodnocení využití místností, rozplánování výhledů a rozfázování prostoru, to vše jde vidět za úspěšnou realizací. „Koordinace mezi výhledy do kraje, a minimálními vhledy z oken místností navzájem, to jsou drobné detaily, které skoro nezaznamenáte, byť tu jsou. Ale je to tak proto, že jsou přirozené,“ říká Dimitar Gamizov, spoluautor projektu.
Pohoda děleného prostoru
„A malá snídaňová terasa říká „Ahoj“ sousedům na jihovýchodní straně domu,“ doplňuje Gamizov. To vše lze během několika minut objevit v tomto seskupení dvou propojených domů. A navzdory výrazným dispozicím jednotlivých místností má člověk vždy pocit, že se prochází nepřetržitým prostorem. Dva domy vedle sebe rozčlenily exteriér, který se naštěstí mohl opřít o rozlehlou zahradu. A na to chytře otevřenými místnostmi v přízemí reaguje i interiér. Diverzifikace prostor tak znamená, že část rodiny může klidně snídat na jižní terase, děti mohou řádit v západní části zahrady, a zatímco je zábava v plném proudu, mohou si klidně otcové posedět na dvoře, na terase před zrekonstruovaným starým domem.
Dům B sice nabízí jen 200 metrů plochy, ale tím, že se dokázal napojit na starý dům i zahradu vytvořil násobně více užitečného prostoru pro všechny činnosti rodiny. Jak se v tom zorientovat? Když tu už bydlíte, snadno. Po vstupu brankou na pozemek, před tím, než zamíříte do objektu, si můžete rovnou vybrat, do které ze tří venkovních oblastí zamíříte. To, kde jsou děti, spíš uslyšíte, než uvidíte. Můžete na dvůr i na terasu. Anebo dovnitř domu vstoupit hned přes srdce celého stavení, průchozí jídelnu. Ta je v daném uspořádání skutečně těžištěm, protože tady se schází celá rodina. Je také spojovacím prvkem ostatních částí. Vede odtud cesta na západ od obývacího pokoje, na severovýchod, kde je dvoupodlažní dětská věž se 4 dětskými pokoji a na jihu stávající budova s kuchyní v přízemí a ložnicí rodičů v horním patře.
Staré ponechat, aby nové mohlo růst
Zahrada je pro architekty mnohem důležitější, než by s zdálo. „To není prázdný prostor. Je to výplň mezi jednotlivými svazky domů. Rozlehlá zahrada dává pocit volnosti a bezpečí, e to rodinné teritorium,“ říkají. A to, že ve svých úsecích zahrada nabízí nejrůznější formy výhledů, je také podstatné. Prý je to plně funkční propojení dvou entit. Zahrada samotná se pak dělí na užitné a okrasné části. Je pestrá, barevná. „Myslíme si totiž, že více malých a barevných je lepší, než jedna velká, monotónní, jednobarevná,“ doplňuje k plánu zahrady a její návaznosti na stavbu Kircher.
House B plně respektuje původní stavbu. Jeho šedivá fasáda nekrade pozornost, a provedení sedlové střechy lehce kopíruje původní vzor. Každý z obou na pozemku přítomných objektů je zdrojem osobité atmosféry, které se vzájemně posilují. Rekonstrukce domu A byla důkladná, ale provedená s vysokým důrazem na autentičnost.
„Poznat, co je zastaralé a co je ušlechtilá patina, je moc důležité. Nechtěli jsme funkčně znehodnotit stávající objekt. A pozor jsme si dávali i na to, aby zůstal zachován původní poměr mezi četností a využitím objektů. Kuchyň, nejfrekventovanější místnost, je stále umístěna v domě A, v těsném dotyku s jídelnou. Nové tedy nekrade ze starého, nevytváří se tu napětí mezi přítomností a minulostí. Obojí funguje ve vzájemném souladu.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | House B |
| Typ projektu: | rozšíření rodinného domu, novostavba |
| Architektonické studio: | smartvoll |
| Lokalizace: | Klosterneuburg, Rakousko |
| Vedoucí projektu: | Christian Kircher |
| Projektový tým: | Dimitar Gamizov, Olya Sendetska, Philipp Buxbaum |
| Dodavatelé materiálu: | AutoDesk, Katzbeck, McNeel, vogue ceramics |
| Inženýring: | Buschina & Partner |
| Konzultace: | Buschina & Partner |
| Dodavatel stavby: | WIPA - Bau GmbH |
| Tesařské práce: | Gerhard Unger Holzbau-Meister GmbH |
| Okna: | KATZBECK Fenster GmbH |
| Instalatérské práce: | Friedrich Neidhart GesmbH |
| Truhlářské práce: | Wolfgang Gallant |
| Klient: | soukromá osoba |
| Využitelná plocha: | 200 m2 |
| Rok dokončení: | 2019 |
Sdílet / hodnotit tento článek