Lidské počínání ovlivňují zdánlivé maličkosti, a životní cesta Fieny Dekkerové, jinak úspěšné absolventky nizozemské Akademie designu, by se v roce 2014 nejspíš ubírala odlišným směrem, kdyby po studiích nezavítala na cestu do Afriky. Cesta, která jí měla dodat inspiraci v oblasti přírodních materiálů a tradičních stavebních dovedností, jí totiž ohromila spíše po stránce vnímání regionálních odlišnosti klimatu, který se neliší jen rozložením teplotního a vlhkostního optima, ale třeba i vydatností či absencí srážek.
V zásadě nic nového, ale Dekkerová přemýšlela nad africkým klimatem, jež by se jednou mohlo stát realitou třeba i v Amsterodamu. „Momentální klimatické změny se projevují různě: lidé v Africe dost často déšť neuvidí po celý rok, v Holandsku zase narůstají negativa pojená s opakovaným vydatným deštěm,“ říká Dekkerová. Ač se celkový úhrn srážek příliš nemění, mění se jejich vydatnost. A na nizozemská města po suchých týdnech pak připadnou extrémní krátkodobé srážky. Se kterými si žádná metropole nedokáže dost dobře poradit. „Počasí se mění, ale způsob, jakým stavíme města, zůstává totiž stále stejný.“
Prvek architektury udržitelnosti
Rozhodla se to změnit. Tedy představit v evropských městech déšť v jiné, atraktivnější podobě, a přitom z funkčního hlediska tak, aby přestal být problémem, a stal se přidanou hodnotou. Což se samozřejmě lépe řekne, než udělá. Protože jak se chcete připravit na déšť, který přichází nepravidelně? Prvním praktickým experimentem v tomto ohledu byl systém Flood (záplava), který vypracovala v rámci svého start-up projektu Rain(a)Way, a byl instalován v Rotterdamu. Jednalo se několik propojených dlaždic, tvarovaných 3D povrchovou mozaikou, prokládanou nášlapnými kameny.
Představit si je můžeme jako síť drobných korýtek. V principu tyto dlaždice slouží jako běžný materiál k obkládání pochozích povrchů, ale během deště se mění na potůčky. Vedou vodu v křivkách, rozvádí jí celým systémem, ale přitom nikterak neubírají chodníku na původní funkčnosti. Projekt, ve kterém bylo více designu než hlubší promyšlenosti, ale získal pozornost zvláštního pověřence OSN pro záležitosti vody, Henka Ovinka. A tím dostalo bádání i designérská praxe Dekkerové nový směr. Hlubší, transformativní, týkající se budoucí klimatické udržitelnosti celých měst.
Změna pro infrastrukturu měst? Nepatrná, ale výsledky ohromující
Rain(a)Way se díky tomu postupně propracovala na pozici expertní společností v oblasti poradenství v oblasti „vodních řešení“ a aplikovaného klimatického designu, dodávajícím městům odolnost v časech měnícího se klimatu. Na co se soustředí především? Předně, nejrůznější formy vodu-vedoucích dlaždic (často navazující na plochy zasakující a drenážní) si za cíl vytkly odpojit vodu dešťovou od kanalizačního systému. Aby to, co naprší, nestékalo okapem až k výlevkám. Proč?
Je to prosté: městské kanalizace nejsou na nápor vody stavěny během přívalových dešťů stavěné, stávají se rychle přesycenými. Obvyklým důsledkem je pak odstavení čistírny odpadních vod na konci systému, a znečištění vody v těsném sousedství pobřeží. Něco, co si Holanďané spjatí s mořem nemohou dovolit. V principu jde ale o to, že voda je vzácnost a déšť, jakkoliv nepravidelný, si zaslouží být bezezbytku zužitkovaný, nikoliv nadarmo spláchnutý. Systémy Rain(a)Way tedy drží vodu mimo kanalizaci, a současně ze zastavěné plochy měst ubírají rozlohu povrchového dláždění.
Voda pomáhá, může být inspirací
I tady je důvod prostý: chodníky, cyklostezky, parkoviště, nebo je čistě dohladka vybetonované a vyspárované plochy totiž vodu nepohlcují. Jen ji jímají z povrchu a svádí, jak jinak, do kanalizace. Dekkerová připouští, že by ve městech raději viděla více otevřených povrchů, travin, záhonů, zasakovacích pruhů a svejlů, ale to není z estetických i praktických důvodů vždy v centrech měst vhodné. Dláždění z kolekce Rain(a)Way tedy alespoň redukuje rozlohu zpevněné plochy, která s vodou neumí pracovat.
Dekkerová další význam speciálního dláždění vidí – poněkud překvapivě – v úrovni vzdělávání. Připouští, že lidé v evropských městech ztrácí kontakt s vodou. Něco na tom bude, protože déšť považujeme spíše za komplikaci vlastních plánů, snažíme se před ním ukrýt pod střechou a čekáme, a na srážce samotné nás zajímá nejvíc, kdy už skončí. Rain (a)Way představuje vodu „v nádherném světle“, jako kreativní tvůrčí sílu, která umí být estetická a živě zapracovaná do metabolismu měst. Lidé se mohou z deště těšit, dozvědět se něco o cestách vody, proudění.
Řešení, které není komplikované
Z hlediska strategií udržitelnosti a života ve městech jsou podstatné matematické modely a kalkulace. Ty naznačují, že každá vteřina, kdy se voda drží na zemi a nemizí v kanalizaci, je podstatná pro klima měst. Získává tak čas na výpar a vsak, na to, aby ochladila městské prostředí a snížila efekt tepelných ostrovů. Snaha bránit se termálnímu stresu dosud vycházela buď nadarmo, anebo si žádala enormní nasazení prostředků (ozelenění střech, změna barvy silničních povrchů). A Rain(a)Way do toho vnáší nejsnazší a dlouhodobé řešení. Pozitivní je bezpochyby i to, že upravené dlaždice napomáhají k čištění prostředí měst. Ať už vzduchu anebo povrchů, protože během deště čistí okolí. Současně ale, díky své dlouhé dráze, zabraňují tomu, aby voda znečištěná hned mířila do kanalizace, a dávají jí čas (třeba na fotochemický rozklad).
Města, která se unáší na vlně
„Dá se říct, že se tedy všestranně specializujeme na urbánní hospodaření s povrchovou a srážkovou vodou,“ říká dnes Dekkerová. „Od záplav, přívalových dešťů až po teplotní stres. Máme k dispozici soubor prostředků, metod, které do značné míry redukují důsledky projevů klimatických změn, a to přírodní cestou. Tím, že ukážeme krásu vody, přestane být déšť vnímán jako problém, ale jako vitální prvek života ve městech. A je to hravé, protože se naše řešení dají uplatnit i v malém měřítku.“
Po Rotterdamu se k chytrým dlaždicím obrátil Amsterodam, Tilburg, Bergejik, a brzy se začala přidávat i mimo-holandská města. Jednou ze zásadních výhod systému Rain(a)Way totiž je, že jej můžete snadno aplikovat všude. Ideálně pak tam, kde již úprava chodníků v rámci rekonstrukčních prací probíhá. Můžete je ale také implantovat na již existující povrch. Míru zapojení i rozlohu instalace rozhodne pořizovatel sám. Stejně jako konkrétní provedení produktu, které má v zásadě tři různé podoby. Můžeme je popsat jako průtočné, uzavřené a prosakující.
Pro bulvár v centru i parkoviště na předměstí
K tomu ještě přináleží pět materiálových provedení a různé tvary. Každý model se hodí jinam, užitečné ale dovedou být všechny. Jedničkou na seznamu je Wave – tedy „vlna“. Čtvercová dlaždice s výřezem výseče, která ponechává 25 % povrchu volného. Místo může navazovat přímo na substrát, být osazeno zelení, umocněn je i průsak vody. Ten je hlavní doménou FP systému (flood-permeable), který vodu vede i pohlcuje. Je vyroben z dvou různých typů betonu, a jeho nižší vrstva umožňuje postupnou infiltraci vody do podloží. Je možné jej také vyplnit štěrkem, a vytvořit tak plně pochozí, ale přesto zasakující verzi. I voda držená ve štěrku přitom bude ochlazovat okolní prostředí.
Další na seznamu jsou dlaždice SCADA, se kterými se primárně počítá pro osazení na parkovištích. Jsou členěné do hloubky, umožňují prorůstání vegetace, však vody i její zadržování v pórech. Je bytelný, snáší pojezd automobilů. FC sice neunese auta, ale chůze lidí mu nevadí. Proto může být osazen i na frekventovaných prostranstvích a fungovat jako normální dlaždice. Tedy do doby, než zaprší. Pak se stane místem, kde díky husté výplni můžete „chodit po vodě“. A samozřejmě, je tu ještě EBB systém, který je nepropustný, ale povrchově zbrázděný tak, že vodu vede a rozvádí. Třeba k dalším typům dlaždic. Hodí se také pro jímání srážkové vody a její přesun z větších vzdáleností.
Transformace? Hlavní je změnit pohled na vodu
Systém Rain(a)Way není ve svém principu samo-udržitelný, počítá s výraznější transformací přístupu měst k nakládání s vodou (a suchem). Dokáže sice inovativní a velmi vzhlednou cestou navrátit vodní cykly zpět do měst, ale je třeba, aby byl zapracován do promyšleného plánu. Dlaždice by v konečném důsledku měly navazovat na jímání vody, zasakovací pásy, záhonky či travnaté plochy.
Dokáží totiž svést vodu z míst, kde by byla neužitečně promrhána do míst, kde může být velmi užitečná (a přitom cestou plnit své cíle, od ochlazování, čištění až po odstavení dešťové vody od kanalizace). U prosakující verze se počítá s výraznou infiltrační kapacitou (až 1800 mm za hodinu). Ve vzájemné kombinaci pak nabízí velmi atraktivní způsob, jakým mohou města zpracovat nečekané srážky i zlepšit své klima.
Sdílet / hodnotit tento článek