„Naší snahou je zprostředkovat nové poznatky i praktické zkušenosti v širokém mezioborovém spektru a vytvořit tak platformu pro vzájemně přínosnou komunikaci a řešení aktuálních problémů. Nejčastějšími hosty jsou památkáři, muzejníci, národopisci, architekti, pracovníci ochrany přírody i jiných příbuzných oborů a organizací, včetně zástupců státní správy a samosprávy a stavebních firem,“ říká na úvod zástupce pořadatele PhDr. Pavel Bureš z NPÚ.
Nový model setkávání
Vzhledem k současným hygienickým opatřením se akce již podruhé koná v omezeném režimu a bez zajištěného ubytování. Pořadatel sděluje, že je bohužel nucen ustoupit od původního záměru uspořádat seminář v obvyklé podobě a nabízí nový model setkávání v upraveném limitovaném režimu. Letos je z technických důvodů účast omezena na 80 účastníků. Zkrácený dvoudenní program bude zahrnovat jednací blok s odbornými příspěvky v úvodní den s pokračujícím společenským a diskusním večerem a následující celodenní exkurzi, která by měla představit enklávy, soubory i jednotlivé objekty vesnického či pololidového předměstského charakteru v Praze.
Toulcův dvůr Foto: NPÚ, Toulcův dvůr a Institut pro památky a kulturu
„Vzhledem k nepříznivé epidemické situaci v zimě a na jaře letošního roku a následujícím nejistým a stále se měnícím podmínkám pro pořádání hromadných akcí jsme byli nuceni od záměru uspořádat seminář v obvyklé podobě ustoupit. Stejně jako před rokem nás ale zájem stálých účastníků nakonec přiměl zopakovat loňský model. Proto byla opět celkem pochopitelně jako místo konání semináře zvolena Praha, kde sídlí hlavní organizátoři, a této skutečnosti jsme si znovu dovolili podřídit také jeho tematické zaměření i exkurzi,“ uvádí organizátor v pozvánce.
Zvýšený zájem o lidové stavby
Lidová architektura je z hlediska památkové ochrany a kulturního dědictví cenným svědectvím o životě našich předků. Stavby mají svůj vnitřní řád, představují řemeslné postupy předávané generacemi od jednoduchých forem až po ty složitější. Architektura vesnického charakteru je ovšem nejenom záležitostí vesnic, ale i nedílnou součástí zástavby celé řady měst. Pořadatelé akce se proto již podruhé zaměřili právě na tato města – podtitulem semináře o lidovém stavitelství je Architektura vesnického charakteru ve městech a městských aglomeracích II. Důvodem je podle slov Pavla Bureše komplexnost tématu a to, že v mnoha případech enklávy této architektury tvoří charakteristickou složku urbanistické struktury menších městských sídel i velkých městských útvarů.
Toulcův dvůr Foto: NPÚ, Toulcův dvůr a Institut pro památky a kulturu
„V malých městech a městečkách jde o původní stavby stojící a vyvíjející se zde od prvopočátku jako přirozený prvek jejich funkční i urbanistické podstaty, kdežto u rozsáhlejších městských aglomerací se jedná o geneticky i typologicky poněkud odlišné soubory, původně samostatné vesnické lokality, jež byly těmito rostoucími sídelními celky postupně pohlcovány a integrovány. Dalším typem jsou zpravidla bez jakéhokoliv půdorysného rozvrhu chaoticky vznikající shluky, ulice i celé kolonie drobných stavení a usedlostí živelně rostoucích po obvodu průmyslových měst před podtitulem během 19. a počátkem 20. století…,“ uvedl, dále podrobněji popsal též původní obyvatele a stavebníky s odkazem na doprovodný program i na další akce Toulcova dvora, kde se lidé učí tradičním řemeslům, připomínají se vesnické tradice, dožínky a další lidové slavnosti.
Úcta k tradicím, paměť lidstva
Venkovský folklór postavený na lásce k přírodním materiálům a řemeslné poctivosti se zde vrací jako inspirace k modernímu životnímu stylu. Představuje spojení domácí tradice a nových technologií ve prospěch ekologie, ochrany přírody a kulturního dědictví. V Toulcově dvoře zvou k besedám s ochránci přírody, národopisci, památkáři, architekty a přesvědčují návštěvníky o prospěšnosti zachování některých historických staveb a enkláv. Aktuálně v tomto semináři představují v doprovodním programu obyvatele a stavebníky z venkova, kteří přicházejí do města za prací a přinášejí s sebou stavební zvyklosti z krajů odkud pocházejí. Toto zvláštní prostředí předměstských čtvrtí a periferií má svůj neopakovatelný půvab a ojedinělou atmosféru a zároveň je cenným historickým i stavebním dokladem vývoje a života městského organismu.
Toulcův dvůr Foto: NPÚ, Toulcův dvůr a Institut pro památky a kulturu
Jedním z důvodů pořádání takovýchto besed a seminářů je podle slov organizátorů to, že enklávy bývají často kvůli své výhodné poloze ohroženy záměry developerů, nemilosrdně bourány a nahrazovány novou výstavbou. V řadě případů i bez konzultace s památkáři, národopisci, bez účasti veřejnosti. Postupně a nevratně se tak mění okolí měst i města samotná a často také podoba mnohých pozoruhodných staveb nešetrnými přestavbami, a to nezřídka i v památkově chráněných územích. Pavel Bureš z NPÚ označuje jako nejčastější zdůvodnění to, že se jedná o zcela bezcenné objekty, které jsou překážku v moderním rozvoji města a v rozporu s rostoucími nároky na bydlení.
„S touto argumentací nelze souhlasit, protože se jedná ve většině případů o neoddělitelnou součást stavební historie každého sídla a o území se značným potenciálem možností využití. Likvidace a necitlivé modernizace těchto dosud nedoceněných a neobjevených památek a lokalit nenávratně mění tvářnost našich měst a městeček. Proto je třeba tyto sídelní útvary a stavby chránit, poznávat jejich historii, dokumentovat je a pokoušet se o jejich rehabilitaci, revitalizaci a vhodné využití. Pozitivních příkladů máme za poslední roky celou řadu,“ uvádí Pavel Bureš a zve za dobrými příklady na následnou konferenci (14. září), která má název Máme vybráno a nabídne setkání odborníků, vlastníků objektů a milovníků českého kulturního dědictví. Pořádá ji Institut pro památky a kulturu a součástí je soutěž veřejných sbírek, která vstoupila již do druhého kola. Konference se po dvou letech vrací do Dominikánského kláštera v Praze, v loňském roce živé setkání nahradily on-line rozhovory.
Sdílet / hodnotit tento článek